Viděl jsem v životě jen dva lidi umřít. Asi je to nějaká vzácnost. Pokaždé v tom sehrál roli alkohol. První byla holka, co šla z diskotéky, zapomněla se v opilosti na křižovatce rozhlédnout a vešla tam, kde zrovna jel kamion, bez brzd, bez troubení. Tahle Anička letěla vzduchem jako hadrová panenka, bez jediného výkřiku, stočená do klubíčka, a uprostřed absolutního ticha ztratila nit života. Stál jsem akorát na rohu a popíjel Stroh, moji dávnou značku. Až jsem se zakuckal, odehrálo se to fakt v mžiku oka. Ani jsem tam nešel, byla jasně mrtvá od pohledu, ale samozřejmě se lidi sběhli... utvořili hlouček a civěli na ni, bledí jak přízraci.
Druhý byl kluk, který na mokrém kameni uklouzl a spadl do rokle, ten ale něco křičel. Ano, pije se nejenom ve městě, pít se dá i na vesnici a to dokonce v přítomností roklí, lomů a propastí. A zrovna tam, v Radotíně se to stalo, mezi všemi těmi borovicemi a trnovníky. Byla to hudební akce, víc neprozradím, open space, nebo jak tomu říkají... byly tam nějaké stejdže, málo celkem osvětlení a... jak vidíte, dalo se tam snadno zabít, když byl člověk namol. Ten se doslova zřítil pár metrů ode mne. A to se na fesťácích říká: bezpečnost na prvním místě!
Franta
Byl to kluk jak buk, už v osmi byl přeborník v plavání, v jedenácti poprvé políbil děvče - a hned ji přivedl do jiného stavu. V patnácti byl stavěný jako Tacitus - pro boj s časem, na pevných nohou a širokých plecích se tetelila výrazná hlava a dvě oči jak démanty ozařovaly tu kopuli moudrosti, jeho sloh byl tak květnatý, že s ním snad mohl soupeřit jen mladý Herder po návštěvě vinárny, ale přesto požil pouze sedmnáct zim. Nemůžeme říct, že by s přílišnou pilností přilnul k věcem školním, ač jinak byl ukázkový student - samostudiem. Umřel tak náhle, jak jen lze umřít na náhlou příhodu se srdcem a když kolem jeho stydnoucí mrtvoly defilovali sousedi, říkali si znamenajíce se křížkem: Jaký život, takový konec. Jeho otec byl pekař, takže Franta často dostával na svačinu čerstvé rohlíky. Nemusím říkat, že se s nikým nedělil, i když ve třídě byl pár takových expertů, kteří si dělali chutě, protože sami měli nanejvýš jen štajgli salámu nebo jen pár koleček. Jeho mamka na zakázku malovala obrázky, po ní podělil bystré oko a smysl pro zubení se. Ale proč o něm vůbec píšeme? Byl to totiž takový vlastně jelimánek. Řekli byste, že je kolohnát a baví se jen hrubostmi, ale on ne, on byl citlivý hluboko uvnitř, on měl rád kytky, kočovné divadlo. Kytky sbíral do herbářů, různě je sušil a ukazoval dívkám. Vždy, když v jeho blízkosti někdo přičichl k vonné fialce, zaúpěl blahem, dostal třeba i erekci. Když chtěl někdo ze spolužáků na poli obzvlášť fešnou kytku utrhnout, ohradil se, jeho tvář svalovce zbrunátněla hněvem a potlačovaným. "Jakže? Jak ji, proboha, trháš? Bez kořene, nešťastníče? Co s ní uděláš v herbáři bez kořene, ty blbče?" A tím to bylo odbyto, nikdo si ji netroufl napříště trhat, takže mohl on sám mít o přírůstek více. Jeho otec, jak jsme zmínili, sice přes den byl pekař, nicméně po odchodu matky do věčných lovišť (dostala ji tubera) po nocích se stal darmošlapem a hotovým kořalou. Nitrem Franty to zmítalo velice, sám měl vštípeno od naturelu, aby se snažil dosahovat všeho blaha prostředky progresivními, vlastní píli, přemírou práce a odpovědností - nikdy nepít, nefetovat, holky taky jen s mírou. Každopádně kromě těch kytek měl taky slabost pro holuby, které choval s vášní nejzarytějšího chovatele. Měl několik odrůd holubů - samoáský holub, jeho nejoblíbenější, dříve (za časů našich prapředků ještě v Suméru) hnízdil při zemi, ale tím, že ho choval Franta, chtěl pro něj lepší skrýš, takže šplhal po větvích a stavěl mu hnízdo vysoko na stromech, kde na něj potulné kočky nemohly a on se tak dožil vyššího věku a vychoval víc holubů. Tomu nejskvělejšímu říkal Bivoj, protože byl jako on, mocný a nedostižný, a proto když jednou vyšplhal do koruny a chtěl zjistit, proč Bivoj nepoletuje tak jako vždy zrána kolem jeho oken a uzřel šerem trav lesk mrtvých Bivojových zřítelnic, nic nechápal. Byl sice silný, ale taky byl mladý, a to je smrtící kombinace. To přivodilo ten infarkt, pád, pozvolnou ztuhlost, smrt.