úterý 31. prosince 2019

Technický faul

Potuloval se až do večera, brouzdal se v žlutém listí, vdechoval mlhu, přeskakoval příkopy. Myslel jen na ni!
Ona ale nebyla nablízku. Dělala něco jiného. S někým jiným. Byla prchavá jako pták.
On tedy opět objevil staré, čistě soukromé erotično: slinu, dlaň a fantazii.

pondělí 30. prosince 2019

Rozlehl se potlesk

To je přece známá věc, že nejstarší nálezy lidí pocházejí z Prahy! Tedy jako mrtvých lidí, homo erektusů a pdoobných monster. Dovolte mi tedy udělat vsuvku a říct si něco o vesmíru a jak vznikl.

neděle 29. prosince 2019

Mošt v dírce

Vyslechla jeho poklony s koketním výrazem, upřela na něho své hluboké oči, potom se mu vrhla na poklopec. Sklenice za jejich nahými těly zářily jako iluminace v zahradě. Poté, co se spolu vyspali, usnuli spánkem unavených. Po probuzení se vrhla na přípravu večeře. Jedli korsické kosy, římské nudle zvané lasagne a popíjeli k tomu šampaňské. Byli spolu už dva měsíce. Během té doby měli bezdůvodné výbuchy veselosti a někdy i hádky, chvilkové přeháňky, které hned zaplašil smích.
Jiří býval v ateliéru po celé hodiny zcela sám. Klid této velké místnosti, v níž bylo slyšet jen splachování záchodů za stěnami, v něm vzbudil nejapnou touhu stát se velkým malířem. Brzy mu při malování začaly oči od práce utíkat. Upíral je čím dál častěji na loupající se stěnu, bloudil jimi po torzech, na nichž se vrstvil prach jako útržek sametu. A jako poutník ztracený v hlubokém lese, kterého všechny cesty přivádějí stále na jedno místo, nalézal v každé myšlence zas jen vzpomínku na poslední noc se Sárou. Ke všem čertům, choval se jako Gal, nedostávalo se mu disciplíny. Cosi pevnějšího nežli železný řetěz jej připoutávalo k té skvělé milence.
Představoval si místo malování její nožku. Ty hedvábné pantoflíčky vroubené labutěnkou...

sobota 28. prosince 2019

Pravil s prstem v ní

Táhlo mě to do tvé branky jako magnet. Prostě jsem nevěřil, že na celém světě je místo, které by mi tak vřele dalo poznat tajemství dívčího klínu. Dřív byl život muže řadou náhod a teď? Civilizace nepředvídanost vypustila. Neni se již čemu divit. Nějaký kokot se obleče do kvádra, obtočí kolem krbu řetěz a jde živě moderovat na cikánskou diskotéku, z výdělku pak nemusí dva roky pracovat. Mě stálo nadlidské úsilí dostat se ti do kalhotek. Bylas pro mě jak květy posetý pahorek svítící v záři zapadajícího slunce. Teď jsi už jen ten pahrbek. Venušin pahrbek chlípnosti. Dole holá jak šestiletá školačka, žmouláš v prstech žváro. Sedíš v peřině a oddechuješ po vzoru lokomotivy. Na tomto světě je přímo zarážející, že se vždycky stane to, co nečekáš a než co si představuješ. Nebylo by jednodušší to tu spálit?
Přece odpověď zní ne. Tisíckrát jsem chtěl zapálit nejdřív ten byt, pak pavlače, cinkat na dlažbách pevným podpalovačem a těsně před zatčením vykolejovat metro.
Ale vždycky jsem si moudře řekl: Třeba tam někde sedí tvá mladší verze. Ty, se kterou bych znovu chtěl spát. Jejíž ústa chutnají po fantě. Upřeně sledujíc z mýtinky srnky v hlubokém lese. Melouc páté přes deváté po šestém Jägerovi. Která vůbec nepředpokládá vesmír sexu, která vůbec nemá motiv roztahovat třikrát denně nohy, protože je skličující pomyšlení, že by lidi byli nad světě především od obcování. Osobnost celkově jak co do učení, tak co do citu přesahující laskavost jarní krajiny. Už jen pro ten tajuplný úsměv ubírající se jinými cestami, matený hříčkou černých větrů, vedený instinktem smyslné kundy, bych nemohl tě nechat vyhodit do povětří nebo vykolejit s tebou rychlík!

pátek 27. prosince 2019

Princezna a půl kůlny

Znáš pohádky? O princích? Pastýřích a rytířích? O drvoštěpeh a vodnících? Proč by jednou nemohla vzniknout tištěná povídka o bezďákovi? Nad ním nevládne mínění ostatních. Nad ním nevisí už žádná uštěpačná cedulka typu: zde je kouření zakázáno, zde nevejdeš se psem, zde nesmíš zaparkovat nebo podobné nesmysly. On jediný je obdařen částečnou svobodou v tomto nesvobodném světě nebezpečných diletantů a vychytralých byrokratů.
Sedneš si k němu na dečku, pokud je umělecky zdatný, kterou si upletl, zapletl, nebo kterou si aspoň sám ukradl na vánočních trzích, a záhy načichneš vůní pravých pohanských svátků, něčím jako oslavami slunovratu... udeří tě nejprve do tváře sympatický zápach griotky či medoviny a až poté ostrě kontrastující zápach čpejících hoven smíšených se srstí psa. Pokud na tebe promluví, tvá sympatie k oné rozčepýřené, nepatřičné bytosti se prohloubí, protože poznáš, že dokáže slušně artikulovat i bez větší části zubů. Představuješ si, jak byl ve své době vysmíván Sokrátes, nesmírně ošklivý, víc přerostlý buldok nebo žába než člověk, chodící ledabyle oblečen, bez opánků, jako by se ani nehodící do přísně uhlédného, módu udávajícího Řecka a současně tě napadne, že to není žádná hračka mít v sobě pět promile, moc sebou neházet a pořád mít charakteristický úsměv jak panenka od Mattela. To, že je opilství druh talentu, ostatně není žádná novina, střízlivý může být kdekdo. Nebo když vládl Sargon v Suméru, měl bych s tebou smilnit před stovkou rádců?

čtvrtek 26. prosince 2019

Další svátek vánoční, ještě vánočkovitější

V poslední době (tradičně před Novým rokem) mi přicházejí houfně e-maily od fanynek, kterých mám celkem 5, tedy půlku republiku (lomeno milionem), že prý mi došla pára, že jsem suchý jak troud, atp... pchá, povídaly, že mu hrály, na pyšné závistivky nereflektuji a dokonce jim často odpovím zcela v upřímném a pravdivém duchu, že vůbec nejsem suchopárný, že jsem stále ten u žaludu mokrý stuprum, který s očima vzrušením vsloup obrácenýma čeká na vsunutí kolíku ženskou ručkou do análního otvoru. Tedy o nic sušší než vy, když k vám přijde soused ajťák s nabídkou rychlovky, jenž vyslal přítelkyni do banky a cítí se nějak sám. Pokud jde o psaní, nelze se dostatečně obětovat, nelze se vzdát dosti návštěv striptýzových klubů a popíjení panáků do rozednění, jen abychom nezmeškali bujnou rozkoš z toku zvuků rytmických slov po přistávacích drahách naší zároveň nesmírné i tolik těsné mysli.
Ale protože mi mnohé, až bychom řekli většina, z těch pěti nedůvěřují, rozhodl jsem se, že vás přece ještě párkrát přesvědčím o pochybenosti vašeho úsudku, o obsáhlosti mého nevšedního talentu. Prosím, vemte příště rozum do hrsti, než se ozvete. Ne-li konečně příště, tedy si to aspoň zaznamenejte do Google Notes. Děkuji, exit( ).



Chcete milenky dokonalých tvarů a lačných úst, mocně vyvinuté milence pevného objetí, záclony na okna tak silné, že udělají ze dne tmu - a lampy tak silné, že udělají z noci den, víno bez alkoholu, kávu bez kofeinu, heroin bez dojezdu, dorty bez cukru, rychlá opouštědla, vzdalovadla a prchadla jinam, iluzory, zapomínače, oblbováky a mnoho jiného, barevného a pestrého, čím se může zaobírat každý trotl, kdo neví, jak utlouct ten čas, co ještě zbývá do konce času...a zapomínáte, že jste idioti. Idiote hvězd, jen abys nedej bože zůstal sám. Sám bez pevného cíle, jen se sebou, v zajetí prozření, že jsi ničím, že v průzoru naodoblačna nejsi ani ničím, že jsi nedopadlým prachem blátivých cest, smítkem nekonečna rozpínaného vesmírem, červem splašků, vyblitým atomem průjmu lidské stonožky (ze stejnojmenného filmu o cestě bolesti). Rozbryndaná mrdka po bradě mladé blondýny.


"Nepište mi ty pojebané mejly, nebo tebe, hlavní strůjkyni, přetrhnu jak hada! Zajedu si za tebou do Přibyslavi, nebo v které prdeli bydlíš, a budeš měsíc na hlavní straně v novinách!! Zmasakrovaná hlava místní fetky pohozena v kukuřičném poli. TY ĎEvKo, Já sem NEzMěněn, PořáD sem MokRý, PořÁd, PořáÁáÁáááááÁád!!!!"

Zde zápis končí v litanii bez konce. Adresát se nikdy nepřihlásil na policii.

středa 25. prosince 2019

Pro zdraví se opij, pro lásku si tu čti

A já, po tom večírku, už trošku cinklý, jsem si opravdu připadal jako proklatý básník a pravý outsider ometálovaný aktivní kundičkou, do kombiné vlezlou prdelkou pateční noci bezdružické nebo spíš už bohuslavické. Na rozhraní těch dvou geografických systémů kraje jsem do ní vrážel v laciné ubytovně pokoji, a ona jen nevěrícně čuměla, jak rychle se dá v postmoderním světě trefit na borečka, který se ani trochu nebojí, že od ní něco chytne nebo že jí třeba omylem nacáká další nepotřebné děťátko, profesionálního pařana counter-striku: global. Bylo na ní zvláštní, že i když byla prodavačkou od patnácti, nijak zvlášť k té profesi nepřilnula. Tvrdila mi, že by daleko radši vozila lidi tramvají. Já se jí ptal, proč zrovna tramvají? A ona na to: "Co ti vadí? Jseš snad nějaký odpůrce strojové civilizace? A vědecko-technického pokroku? Mimo to jsem se v tramvaji narodila."
"Tak to mě poser, jako fakt?"
"Ano, máma měla rozlitou vodu a už nestihla dojet do fakultky. Tak mě vyhřezla na zem v tramvaji. Byl kolem mě prý hlouček čumilů, když jsem poprvé začala ječet."
"Ty vado, neznám nikoho, kdo by se narodil v tramvaji. Bude tě teď o to víc klátit, budu si tě víc považovat, kámoško. Čestný skautský na to," odvětil jsem.
"Jak dávno uzralý plod vzešlý na svět boží v prostředku hromadné dopravy tě žádám, jestli si mě vezmeš?" zeptala se překvapivě náhle a slzy jí vstoupily do očí. "Neboť jen ty jediný chápeš, co pro mě znamená pouto rodiny a proč je třeba dobývání chleba v potu země."
"Amen, vezmu si tě, puso. Koneckonců i svatba může být laciná a rozvod není žádná položka."

úterý 24. prosince 2019

Nesnášela Santa Klause

Proč si některé ženy myslí, že slavnostní oblečení jsou úplé leginy, kozačky, strakatý svetr, který zažil už nejeden pohřeb a barevná šála z angorské kozy? Jen ty holky z mojí bezdružické prodejny potravin vypadaly k světu. A já, zasažený řecký eféb, přímo do srdce zasažený, mladonosný, starospějný, stál v úžasu nad plností lýtek jedné z nich. Jmenovala se Emilka. Pracovala tam prý krátce, ale tu záhadu, proč jsem ji viděl poprvé teprve ten večer na večírku hospodářského družstva, ponechme na rozluštění Sherlockovi. Proč jsem ji neviděl dřív ve vesničce, jak nosí tašku z nákupem, s vajíčky a mlíkem a s pivem pro svého miláčka, podél skromného kostýlku nanebevstoupení, kde pan farář zpíval v neděli roráty třeba alespoň v podobě do nachového šatu zahalené postavy kráčející v něžném odstupu od hřadujících strak na rozeklaných větvích topolů, které sousedily s mojí ubytovnou? Netuším a není to vlastně jedno? Potkal jsem ji, a to rozhodlo o krátkém románku. Táhlo jí na třicet, ale šukala dravě jak dvacítka. Dělala, že je nesmělá, avšak libovala si v úchylných praktikách, před zasunutím celá vždycky tekla a vzdychala jak stádo sobolů na porážce.

pondělí 23. prosince 2019

Zvracející studentka teorie strun

Bývaly chvíle (hlavně pokaždé, když náš hovor skončil), kdy bych byl dal půl života za to, abych ji mohl uškrtit: "Do té míry," jako by říkala, "pokládám tvé city za nic, že je mi docela lhostejné, co mi říkáš a co ke mně cítíš. Stejně jenom chlastáš, nevídáme se denně, nechodíme do kina. Jenom šukáme. " Měla jednu nebo dvě výhody, měla pěkné kozy a bylo jí dvaadvacet.

Zamilovat se v pětapadesáti letech s takovou silou vášně, to samo už je neštěstí. Karla je na pohled krásná, ale nevím, budu-li srozumitelný, když řeknu, že má jeden z těch obličejů, z kterých může jít hrůza. Já jsem se alespoň takových žen vždycky bál.

neděle 22. prosince 2019

Těleso

Je hodně věcí, které by šly dělat, ale není to správné rozpoložení. Není nálada vybrat pouze jednu jedinou aktivitu. A tak se odpoledne přehoupne do večera k večeři a večeře se plazí k dalšímu flákání a flákání tak moc vyčerpává, až se jde spát. Je neuvěřitelné, jak si lidé, už tak omezení ve svých zábavách a schopnostech, životy ještě komplikují všemi možnými předsudky.


Proč vlastně vás miluji, to nevím. Víte, že snad vůbec nejste hezká? Představte si, že ani nevím, jste-li hezká nebo nejste, dokonce ani v obličeji. Srdce máte asi nedobré a mysl nešlechetnou, to je velmi pravděpodobné.

sobota 21. prosince 2019

pátek 20. prosince 2019

Suprapozice

Snad nalezneme lepší klíč k onomu strašnému zavržení vší přirozenosti a k zvrácenosti, pramenící jen a jen z holého sexu! Nikdy nebyla má hlava tak plna poezie jako ve chvíli, kdy měla padnout. Nečtětě tu výplody a výplachy, pač se z toho potentu****. Toto skryté slunce psaní, vyjadřování veskrze negativního prožitku, tak tmavé přemírou světla, nebo vlastně zjevující své světlo jen osvětlováním jiných, může být výstižným vtipem, nebo taky odznakem mého vnitřního a vpravdě ideálního života člověka! Jsem božský zajatec krásy, satyr v podobě prasete a mám i tvrdé cecíky, jež čekají na polaskání. Tak jako lachtan si umím hrát s plážovým míčem, tak jako kraken potápět lodě!

čtvrtek 19. prosince 2019

Její kunda je šedá jako barva popela

Slunce umírá s večerem a já se jednou vtýdnu pobavím. Čas nudný v hospodě proteče. Mok spraší mé rety zdlouhavými doušky, lovenými až ze dne prasklé sklenice piva. A ty, dar tvého těla, v extázi pohlaví, počkáš na mě v naší beruškové postýlce chvějíc se. Na zdraví tobě a na zdraví všem, kteří tě ještě užijí, má drahá!

středa 18. prosince 2019

Rozkvět orgasmu

Některé dnešní teenky jsou tak divné, že nezbývá než je vodit do společnosti, aby se trochu otrkaly. Zašukají si na hajzlech, zahulí haš, popijou křídla, a jak já to vidím, již brzy je čeká iniciace s nechutným, plešatým vdovcem, který je u barového pultíku zahrne prstýnky z kočičího stříbra. Stanou se jeho ženichem. A pak přijde milenec, který celý jejich pečlivě zbudovaný život naruší, totiž v tom smyslu, že ho otočí vzhůru nohama...
Ani se o něj nebudou muset ucházet, ne. Vezme si je proti jejich vůli takřka. To je všechno. Mimoděk se můžete zasmát, ale musíte uznat oprávněnost mých postřehů. To, že je vám patnáct a měly jste teprve dva kluky, z nichž jeden na vás zkoušel anál, nedělá z faktů o nic méně fakta. Říkáte, že vás zradil? A co je mi do toho, co je komu do toho? Zraďte si ho taky, chcete-li. Ale na vašem místě bych si počkal, ať je pomsta sladší. Vyspěte se s jeho best friendem, natočte chlípné video, kdy vám ve vaně holí klín a umístěte ho na facebook. Doufám, že mluvím srozumitelně, nebo ještě ne?
A co vy, mí milí, potměšilí mládenci?
Vám, mládenci, radím, ať si vyberete nějakou školačku. Proč? Protože víc než o pěknou tvářičku jde o nevinnost. Představte si vaši nastávající. Culíky, dlouhé vlásky, výrazné oči štěnátka. Sedí s kamarádkou v koutku a smějí se jako řechtačky - a čemu? Stačí jim k smíchu, že kočka skočila z okna na beton a tam se stočila do klubíčka… To voní čerstvými jablíčky, a tak bude vonět i její drahocenná branka k ráji, když si ji v šestnácti vezmete.

Výskala radostí, jako by byl uhodl největší její přání. Styk s BBC. Konečně jí po roce vztahu dovolil, aby si užila s masitým černošským klackem. Pohled na jeho nářádí v ní vzbudil touhu smilnit, jak se to říká v bibli.

úterý 17. prosince 2019

Žena je pápěří, jen bloud jí uvěří

Malby této veliké tradice jsou obyčejně plny detailů, jež svědčí o velmi bohatéobraznosti. Mám na mysli tu obraznost, o níž se zmínil Ruskin postřehnuv, že na Tintorettově výjevu Ukřižování, plném sluneční záře, Kristova tvář je temná a nerozluštitelná, ale že svatozář kolem Jeho hlavy je neočekávaně slabá.

pondělí 16. prosince 2019

Úsvit

Lidé si musejí zpestřovat život žerty a klukovinami. Zahradník přece taky mučí růže, když je nožem nutí do květu.

neděle 15. prosince 2019

Polibek panny

Byla pokojná a velká, měla kulaté oči jako Jiřina - mírné zelené kulaté oči a mírnou svěžest barvy v dlouhém obličeji. Ruce měla upracované a červené, zubů už jí zbývalo jen velmi málo - aby vnímala rány, jak přicházejí.

sobota 14. prosince 2019

Odbíjí všem stejný čas

Ne­ví­me nic a jsme upro­střed noci. Mů­že­me však při­nejmen­ším vě­dět, co nás mate, co nás od­vá­dí od po­zná­ní naší úz­kos­ti, ane­bo přes­ně­ji od po­zná­ní, že ra­dost je to­též, co bo­lest, to­též, co smrt. Avšak po­hled na krev nebo pach zvrat­ků, kte­ré v nás vy­vo­lá­va­jí hrů­zu ze smr­ti, nám ně­kdy dá­va­jí po­znat hnus, kte­rý nás za­sa­hu­je kru­tě­ji než bo­lest.
Bolest se vám rozroste v srdci jako plíseň.

Tak jako Filipovi. Byl to básník z O*******. Psal dobře, ale měl cejch.. něčeho jako prokletého. Nemohl si sehnat ženskou.
Pak si ale jednu takovou divnou holku našel, co si ho vzala k sobě. Měl jsem z toho radost. Jenomže Filip se, stejně jako všichni básníci, do svých žen zamilovával, možná až příliš.
Bylo to od ní zvracené, že se se mnou vyspala, když spolu chodili... Měl jsem tušení, že to nevyjde, ale neměl jsem sílu mu to říct. Byl to takovej romantik, plnej nadějí...

pátek 13. prosince 2019

čtvrtek 12. prosince 2019

V knihovně je děvče

Čekala, až přijde představený. Nestavěla sice své chrámy podle vzoru hrobů ani nevyvolávala mrtvé bohy z Hadu, zato náramně dobře polykala.
Volila život nikoliv pořád ve stresu, ale pulzní stres, který se vybije na samečkovi.
Neustále dorůstající extáze.
Lunární rytmizace, to už zní jak rytmizace menzesu, který ostatně také dobře znala.
Jak tak stála před regálem se starými výtisky Luthera, zahlédla, jak čísi stín kdesi v koutku couvá. "I tam máš couvat," řekla si.

Záhy se stín změnil v zachmuřeně hezký stín, stín mladého muže...
Ona se usmála, on se zazubil.
Zeptal se, co chce pít.. a dál oba šli cestou nejmenšího odporu.

středa 11. prosince 2019

Odtělesněná

Šili s ní čerti, proto šukala na potkání s každým bloňdákem. Ale to nevysvětluje, proč, když přišla domů za mnou, mluvila najednou nadšeným hlasem, ukazujíc na klavír. Zahrej mi Bacha, zahrej mi Chopina, zahraj mi Schumanna a tak dál, tloukla hubou jak špaček bez své denní dávky rivotrilu. Co si budeme vykládat, ta holka byla úplný magor. Ale já ji přesto naprosto miloval. I když byla úplný magor. Podváděla, nechodila do práce, jezdila tramvají a o víkendech kouřila ptáky náhodných borečků, co potkala v posilovně nebo v hospodě... Dává vám to nějaký smysl? Člověk by pil svůj vlastní zármutek a opíjel se jím, byl by jistě provedl jakýkoliv ztřeštěný kousek, já aspoň ano, kdyby si to ta čertovská ženská byla jen sebeméně přála. A proč? Protože mi srala na hlavu, vodila mě za nos? Kdo z nás byl větší magor, větší debil? Bože, od jisté doby jsem si tím nebyl jistý...

pondělí 9. prosince 2019

Chlap s kudlou

Ptali se jednou mistra zenu: "Co je nejcennější věc na světě?" Odpověděl: "Hlava mrtvé kočky!" - "Proč?" - "Protože nikdo není schopen určit její cenu."

sobota 7. prosince 2019

Pochcané kozy

Pochcané kozy jsou jako cesta na podzim: sotva je čistě zametená, už se opět pokrývá mokrým listím.

pátek 6. prosince 2019

Udělám tě na tři doby

Její oči byly tak krásné a její pleť tak bělostná, že málem působila jako neživá maska v orientálním muzeu. Zvlášť její oči svědčily o duši tak vášnivé a srdci tak nespoutaném, že působila na citlivé chlapy jako výbušnina. Pak následovaly vzdechy hlubší jen o tu smělost, že potlačené, pohledy loupené v chvílích samoty, a tím jen dražší, a šarlat či nach, jenž bez příčiny v tvář se hnal… vskutku věděla, jak dohnat mládence k sebevraždě... Měla jedinou nevýhodu, totiž, že byla už dva roky vdaná, ač o lásce nevěděla nic, protože byla vychovávána u jeptišek. Abych pravdu řekl, když trefila na mě, měl jsem dost co dělat, abych nezešílel. Udeřilo mě to naprosto nepřipraveného. Poprvé v životě jsem cítil, že miluji. Plakal jsem štěstím a šel slzy ukrýt do velkých lesů táhnoucích se nad naším skromným městečkem. Šel jsem do baru a poručil si několik boroviček. Ty mě jen tím víc rozplakaly. Zůstal jsem až do rána a vypil dvě flašky. Nicméně slzy mi stále visely v koutku oka. Nebyl jsem zrovna vzorem slušnosti nebo ukázněnosti, ale byl jsem dost dobrý na to, aby se mnou mohla dívka strávit několik minut v upřímném rozhovoru. Chtěl jsem si s ní jen promluvit, vyjádřit svůj cit a třeba ji přesvědčit, aby se mnou byla do konce života! Po mém úctyhodném boku. Jako láska mého bytí! Kdyby mě nepokládala za hodna, pochopil bych to. Sklonil bych se před ní a líbal ji špičky bot. A pak bych odešel. Jako pravý poražený.

čtvrtek 5. prosince 2019

Věc se zrzavou kšticí

Vštěpujme lidu nejprve lásku ke knize a teprve pak ho učme, rozhodně ale nehoňme dva zajíce najednou, aby jedno nebylo dokonce na překážku druhému. Každý se dneska bojí, že přijde o flek. Nudy přibývá. Nezbývá jiná zábava než instáč a ksichtbuk! Není proto divu, že vzrůstá množství nevěr a zatajených úletů.
To je totiž zábava chudých. Šukat do orgáče a pak ještě dál!
Někteří kluci, které znám, ho ze své přítelkyně ani nevytahují. Mají zapnuté třeba Call of Duty 3, drtí tam misi v Kábulu a zatím jim girlfriendka kouří péro. Sedí na otáčecí židličce a ona jim bloudí jazyukem na žaludu... takhle vy si představujete zábavu? To už jsme se měli radši vystřelit na Alfa Centauri, než si jenom dělat dobře způsbem, který se neslučuje s dbrými mravy. Kdo to kdy viděl... pche. No považte. Holka by za pozornost šla světa kraj, vyspala se s šéfem firmy, hlavu vztyčenou a v lodičkách... a dostane jen to, že musí kouřit ptáka, aby si její kluk vůbec vzpomněl, že s ní je ve vztahu!

středa 4. prosince 2019

Kundička na gyndě

Jeden pradávný indický král byl nešťastný, že země je tak drsná vůči měkké lidské noze a zamýšlel pokrýt povrch celého království kůžemi. Jeden z jeho rádců však poukázal na to, že stejný výsledek může být dosažen daleko jednodušeji tím, že se vezme jedna kůže a nakrájí se na menší kusy, které se pak připevní na chodidla. Tak nějak si představuji, že vznikly první sandály. Ale neberte mě za slovo, pouze spíš v podobě modlitby děkujte nočnímu dešti, co padá na střechu a listí, trávě ve větru, pivu a vodce za to, že dýcháte tento nezkažený středoevropský vzduch! Už víme, že veverky, skotačící ve větvích zdánlivě radostně a svobodně, jsou jen frustrované chomáčky hladové chuti a obav. Tak jako víme, že tvá přítelkyně si to bez skrupulí rozdá s tvým best friendem! Je toho mnoho, co víme, a do značné míry je to úleva, že o tom můžeme psát. Nepřiřazuji proto podřadnou roli žádné, která si to tu s oblibou čte a třeba si šmátrá někam prstíkem... není to nic sprostého. Užívejte si těla, dokud jste mladé. Ve společnosti vašeho milovaného boyfrienda si asi stěží užijete takové hlody. Těžko se ohřejete při krbu u takových žvástů jako u stupruma. Dokonce i těm, které jsou od narození nemocné, obětem katastrof, zchudlým a umírajícím tato stránka má co říct.

úterý 3. prosince 2019

Sladké tělo čtrnáctky

Kdybys neměla oči, tak bys mě neviděla. Kdybys neměla uši, tak bys neslyšela támhleto letadlo. Kdybys neměla nos, necítila bys teď o půlnoci mátu. Všichni jsme plný bolesti a každej se snaží nějak žít s tím, co má. Nejvíce z nás má málo, ale některé z vás mají dost hezké tělíčko na to, aby si užívaly píchaček s hřebečky. Pravda je však taková, že v opravdu temné noci duše jsou vždy tři hodiny ráno. Není prostě čas na zábavu. Musí se trpět. Jste jako loutky, kterou šuká škaredý padesátník. Chomáče mlhy máte před očima i pod kalhotkami.

neděle 1. prosince 2019

Jestliže hyneš

Zloba člověka daleko přesahuje zlobu pavouka nebo žraloka, ale jen proto, že dobrota člověka nezměrně přesahuje laskavost jarní krajiny.