Šili s ní čerti, proto šukala na potkání s každým bloňdákem. Ale to nevysvětluje, proč, když přišla domů za mnou, mluvila najednou nadšeným hlasem, ukazujíc na klavír. Zahrej mi Bacha, zahrej mi Chopina, zahraj mi Schumanna a tak dál, tloukla hubou jak špaček bez své denní dávky rivotrilu. Co si budeme vykládat, ta holka byla úplný magor. Ale já ji přesto naprosto miloval. I když byla úplný magor. Podváděla, nechodila do práce, jezdila tramvají a o víkendech kouřila ptáky náhodných borečků, co potkala v posilovně nebo v hospodě... Dává vám to nějaký smysl? Člověk by pil svůj vlastní zármutek a opíjel se jím, byl by jistě provedl jakýkoliv ztřeštěný kousek, já aspoň ano, kdyby si to ta čertovská ženská byla jen sebeméně přála. A proč? Protože mi srala na hlavu, vodila mě za nos? Kdo z nás byl větší magor, větší debil? Bože, od jisté doby jsem si tím nebyl jistý...
Žádné komentáře:
Okomentovat