Pokud zajdeš daleko

Pro člověka není důležité to, co mu v určitém okamžiku patří.

Horší je, když nemá nic a začnou se objevovat nádory a vředy. A proto vám povím, co se mi stalo.

Já potřebuji především dívku, která je oknem otevřeným k moři, a ne zrcadlem, které mě nudí. A právě tehdy, když jsem byl unaven tím prázdným pokřikem a neměl jsem co říct, zdál se mi ten sen. Byla tu strmá, kluzká stezka. Propukla bouře a noc se v ní valila jako obří Venuší kulička. Stoupal já vzhůru, zatvrzele jak Abrahám a doufal jsem, že na temeni naleznu něco víc než jen další balvany a žuly. Doufal jsem v Dívku z žurnálu, která by pod kalhotami a blůzou neměla nic. Místo ní tam byl Bůh. Ano, byl to skutečně On, poznal jsem ho okamžitě. Nepohnutelný, nepolapitelný, prostě borec, čekal tam jenom na mě. Nemohu nepřiznat, že jsem byl maličko poctěn.

Její bílá tlama pila noc

Řekněme si něco o zvířatech. Kdo mě sleduje, ví, že je to moje téma, od nepaměti jsem ujížděl na pořádných hyenách a pardálech a tak dál. Proč vlastně ne? Samy jste vyrostly jako samičky lidí. Vyvinuly jste se nejspíš z březích opic a původně z nějakých bičíkatých rybek, hádám. Přeskočme z oceánů a stromů na pevný chodník ale. Nevíte často samy, proč se oblékáte, jako byste na sebe chtěly poutat pozornost? Protože jste právě vyvinutý z jednoduchých organismů, které dělaly totéž. Však všechny živé organismy jsou podle mého názoru uzpůsobeny k tomu, aby byly opticky vnímány. Z mnoha příkladů lze uvést aspoň ty nejdůležitější: barvy a kresby se vyskytují jen na viditelných částech povrchů, u živočichů za běžných okolností neviditelných (vnitřní paraziti, jeskynní druhy) většinou zcela chybějí. Vemte si jen, kolik dá práce bobrovi uhnat bobřini, a to jen proto, že tento druh náhodou vypadá docela fádně a nemá žádný výrazný zadeček a jiné znaky, a taky blbě vidí, slyší, atp. Hnízda ptáků, včelí plástve, vzpomínané šedivé bobří hráze atd., existují třeba i komplikované a bohatě zdobené stavby loubí, jimiž samečkové australské ptačí čeledi Ptilo-dál-jsem-to-zapomněl lákají samičky a imponují jim. Nemyslete si tedy, že jste samy, kdo obdivuje módu. Uzavřeme dnešní poučný článek bez rvaček. Zvířata prostě jsou samostatně jednající subjekty, nadané zhruba týmiž schopnostmi a mající přibližně tytéž problémy jako většina lidí. Jen nemají tak vyvinuté mozky (hlavně pravé hemisféry) jako vy a je jim ukradené, kolik vydělají a jaké mají domy.

Kdo chce být inteligentnější než průměrná veslařská reprezentantka Ukrajiny, nechť si laskavě prolistuje Swammerdamovy práce o hmyzí anatomii ze 17. století. Doví se, že Kafka měl, jakkoliv byl jinak dost nemocný na hlavu, docela pravdu s tou proměnou a se všemi proměnami budoucími.

No řekněte, nepřipomíná vám tapíra?

Příhoda s levobočkem, koksový baron a opíchaná šestnáctka

Zamířil jsem směrem do prdele 

Než se poohlédnu po nové dívce, musím se rozejít s tou starou, běželo mi hlavou jako kolovrátek. Šlo mezi námi jen o drobnou neshodu, ale táhla se už měsíce. A tak se stalo, že jsme v neděli po půlnoci s kámošem seděli pod mostem a házeli jsme oblázky do zvířené vody. Dráždili jsme ryby, které nespaly, což nás velmi podivilo. Myslel jsem, že ryby spí ve vodě jako normální lidi... ale asi ne. Nebo nespí v noci, to by dávalo smysl. Pořád jsem se s ní nedokázal rozejít, ani když jsem byl zhulený a opilý. Bavili jsme se myslím o Messim, zajímalo ho, co říkám na jeho nový slušivý image bezdomovce à la Kimbo Slice.

Nad hlavou nám najednou zasvištěly brzdy. Někdo vyhodil cosi zabalené v pytlích či kobercích nebo v čem, to jsme tehdy neviděli, co žuchlo do vody jak žok s kvalitní whiskou. Teprve později jsme zjistili, že to byla holka - a pořádný kus. Který dosloužil v obchodě s bílým masem, nebo jak se to říká.  Nahoře zařval motor, zaskřípaly pneumatiky a auto se rychle vzdalovalo. Možná to byla dodávka... Padala dobrých deset metrů. Z toho dalších pět vodou. Byl bych čekal, že se vynoří, ale dopadla sotva půl metru od šutráku, o který se mohla slušně porozbíjet. Ještě chvíli jsem čekal a když se pořád ten balík nevynořoval, teprve pak jsem si zul boty a skočil jsem do vody. Brzy jsem se v té ledové vodě a ve tmě jak kraličí noře dotkl plovoucích vlasů a nabral je pořádně do hrsti. Ve chvíli, kdy jsem ji vytáhl na břeh a pořádně jsem si ji prohlédl, jsem pochopil, že starou můžu pustit k vodě, kdežto tato nová šestnáctka bude mou následující přítelkyní.

Není smutné, když nemáš všechno. Smutné je, když si neuvědomuješ, co všechno už máš.

Hrůzyplný stín

Ti dva tvořili klasický pár. Domnívala se, že jí bude odpuštěno, neboť mnoho milovala a i jemu bude vše odpuštěno, neboť se mnoho radoval. Míra představoval typ věčného byznysmana, nosil křiklavé kravaty, mluvil mnoho a o hovně, trousil exkrementální vtipy a vypadal, že ho dnes nebo zítra sklátí srdeční mrtvice. Ona byla klubko vypěstovaných neuróz. Pokoušel jsem se jí vrátit něco sebevědomí a nezávislosti. Můžeš se cítit volně jen před lidmi, před kterými můžeš plácnout kdejakou nesmyslnost. S ní jsem se rozhodně necítil volný, protože ona byla spoutaná. Jitka se už narodila s nálepkou oběť. Nikdy si nemusela dupnout, třeba jen proto, aby si uchovala svou nezávislost. Spářila se s Mírou a za pět let "vztahu" s ním z ní byla kompletní troska. Občas omluvně zakašlala.

Co lze říci prostě, lze říci i komplikovaně

To je moje filozofie. Kdykoliv se mě kdokoliv, což se často nestává, ale když se tak stane, zeptá na libovolný dotaz z oblasti třeba školství, ekonomie nebo hospodářství, odvětím, že jakákoliv mince má aspoň dvě strany. Abych byl přesný, nestává se to nikdy. Od té doby, už je to skoro šest let, co trávím život za Atlantikem, potkávám Čechy asi tak jednou za uherský rok. Raději se s nikým nezadávám - odvrátím tím tak od sebe jaksi automaticky podezření, že jsem přepjatý, nebo se snažím působit elitářsky. Houno, každý soldát ví, že mě je šumák, jaký zaujmu ve vašich očích oceněk. Když mě výjimečně bolí vše, ve chvílích, kdy bych chtěl jen rozrazit veřeje přehrady a nechat rozlít slzy po krajině tváře, vím bezpečně, že to nikdy neudělám, a tím spíš je mi fuk, co si kdo myslí. Chlapáci nepláčou, to si pamatujte. Radši zhnijí zevnitř, než by projevili známky slabosti.

Jaké štěstí býti básníkem býti básníkem s očima podivína

říká nějaký naiva...

Když někdo tvrdí, že slunce přece nesvítí, vždycky zařvu: Slunce svítí vždycky. Ty pitomý mraky na tom nemůžou nic změnit.

Romance pro zárazu

Není nádhernější květ než záraza. 

Hledáme nejprudší proud, v němž jako proti své vůli se k sobě přitiskneme břichem a prsy. 

 

Když na svět dolehlo stáří a z myslí lidí vymizel úžas, když šedivá velkoměsta zvedla k zakouřené obloze vysoké a ponuré, ošklivé věže, seděla Lucka v obýváku a dívala se na Ulici.

Když Buffett kupuje zlato, něco je na spadnutí

Od jihu k nám doléhalo burácení hromu, jak se bouřka blížila a zase ustupovala. Někdo rozflákal přední sklo auta, vandal asi. Ten auťák zde snad byl postaven pro mohutnější dojem.