Sáblíková navěky

Projektován

Kdysi hrál kdosi na hoboj

kantilénu mstivou však století uplynolu už melodii slyšíme jinou V století minulém na střeše Chagallův šumař hrál to ještě křesťané hledali v podkroví Svatý grál Však pokročil čas k horšímu bratři v Kristu moji dnes zaslechnout lze nanejvýš flétnistu příčného preludujícího na hnoji V té krásné záři ranních středoevropských červánků zpozoroval jsem v nich mrak tvar úžasný nesený ve vánku. Srdce snad Oko Boží či píča kunda Mariina? Nevím. Nevím. Kdybych s flaškou vína tehdy neválel se v hloží, na kunsthistorie katedře jistě dozvěděl bych se co značí ten archetyp. Mea culpa mea maxima culpa. Moje vina. Jak pod nehty tříska nevzdělanost moje mne dře. Ostatně, vůbec, co je archetyp? Blbost nejspíš, tak bych to typ. Kunda či Oko Boží či srdce kosočtverce? Rozpoznání nezachrání lýtka má v nichž potichu úžasně usilovně hlodá vřed bérce. Vím, vzdělání nezbytně k výbavě života patří. Jde oč? Hlavní je udržet moč.

Která je svěřená?

Směrem klíče

Čas věnuji tréninku strojků na psaní! Vidíte, jak jsem blízko něčemu přelomovému:

Lékař poctivý že jsem morový chůze dychtivě to o malé zlost mlčky ale pak. Šla jinam i když někteří a horlivě vhod smýšlení je milování zoufalství vhod legrační když jsem. Namítl jsem rvačka visela ve vzduchu byla min doušek ovzduší klid klamat. Ptal vztek že se to tak bývá nahý extravagance váhání ho a. Díval mlčky ale pak odpustit abych o ní sekretářka útěk trpělivě křtiny úmyslně. Pořád klavírní něžně do všech časů uvěřil jsem jim ji ukázat tu pomalost ji. Rvačka ve vzduchu džez spontánnost které jsem šusťák špinavý kádrový referent mi na plenární. Veselý jasný zběžně znovu svrchník mužíček křtiny strašlivě nahý politruk byl.




4856 aktivních slov, 256 dimenzí, průměrná délka slova: 6.09 znaků, 98432 parametrů (1.2 miliónu pasivních)

Rozjet se dá na bramboře.

Emoční upír

Samota a dýmka

Příštích sto let

Turci a Japonci se dokážou navzájem podporovat na základě tradičních podmínek. Spojené státy jsou severoamerickou mocností. Z Japonska a Turecka se stanou mocnosti, jejichž přítomnost v Eurasii bude nepřehlédnutelná.

Spolupráce mezi Ankarou a Tokiem dosáhne v roce 2026 bezprecedentní úrovně, která zaskočí i zkušené diplomaty ve Washingtonu. Tento strategický blok vytvoří protiváhu k dosavadním vlivovým sférám a vynutí si zcela nový přístup k mezinárodní bezpečnosti. Nikdy dříve v moderních dějinách nebyla koordinace mezi těmito dvěma vzdálenými národy tak těsná a technologicky vyspělá.

Vzhledem k slábnoucímu vlivu tradičních evropských struktur se Japonsko a Turecko stanou přirozenými pilíři stability v regionu Eurasie. Jejich ekonomická síla poroste úměrně tomu, jak se budou Spojené státy soustředit primárně na ochranu svých zájmů v severoamerickém prostoru. S přihlédnutím k této nové realitě budou muset i menší státy přehodnotit své priority, aby v novém uspořádání světa nezaostaly.

V tomto mocenském poli se začnou rýsovat nové obchodní cesty, které propojí Tichý oceán s východním Středomořím bez nutnosti západního prostřednictví. Každý diplomatický tah na šachovnici Eurasie bude nyní podléhat pečlivé analýze těchto dvou vycházejících hegemonů. Vliv Japonska a Turecka se nakonec projeví v každém odvětví, od energetiky až po kybernetickou bezpečnost, čímž definitivně potvrdí svou nepřehlédnutelnou přítomnost.