čtvrtek 30. dubna 2020

Miluji ovečky a kundy

Je to hezký, kostnatý muž, bohoslovec. Studia na reverenda dala jeho pochybnostem hloubku a tvar. Dřív vypadal pouze jao chorobný, světelkující výplod sexuálních nejistot. Je příliš mladý a nezná ty body, ty neviditelné průsečíky na ženské tváři, z nichž lze vyčíst naději svolení.
Stane se, spoutána citem, jeho otrokyní? Může si tak mlád dovolit otrokyni? Tak se v duchu ptal, zatímco si četl Bibli.
"Propána, když odejdu odtud ze školy, zbývá mi už jedině jít na smetiště. K ničemu jinému se nehodím. Zato ona? Může točit třeba i filmy pro dospělé, může dát mému životu řád."

středa 29. dubna 2020

Žádám vás slušně

Dal jsem ji facku, až to mlasklo. Pomalu a roztřeseně se po chvíli ležení v koutě postavila na nohy. Podívala se na mě vyzývavě, pevně rozhodnutá, že ode mne odejde. I kdyby měla nejdřív umřít, což by se určitě stalo. Ale v ten okamžik kdosi zaklepal na dveře, asi jako klepou hoteloví poslíčci, dva nenápadné ťuky.
"Už jdu," odpověděl jsem. Chtěl jsem nejdřív říct už jdeme, ale to by vypadalo, že jsme spolu. To by mohlo být nebezpečné.
To že neodešla ve vzteku jako lítice, bylo potvrzením mé teorie, že kdokoli může dělat cokoli - a v jejím případě bez jakéhokoli nacvičování - chvílí je děvka, pak zbitý pes, teď zas bude poslušně páníčkovi kouřit!

úterý 28. dubna 2020

Hladová coura

Ano, už jsem ji viděl. Ji. Čím je to, má lásko, že milované tváře vypadají při každém novém setkání tak svěží, jako by je právě v tomto okamžiku naše srdce znovu vytepalo? Jak bych ti ji po pravdě vylíčil? Byla drobná a nijak nevšední. Rty měla příliš masité a omrzele samolibé, nos měla běžný a nervózní - zamiloval jsem se do ní v sekundě. Neopustilo mě to ani za pět let. Zpívala si ve sprše písničky Nirvany.
Víte vy dneska, co jsme tehdy dělali? Až se to stydím napsat. Poznal jsem ji brzy hlouběji, než se běžně považuje za zdvořilé, a brzy už jsem rukou, jež toužila po hřejivé ploše, tak cele uchvátil tulivou hojnost jejího těla, že mi prsty pátravě zajely do štěrbiny mezi jejími stehny ... skrz látku jsem se dotkl vrcholku, v němž se božská stehnat sbíhala. Hedvábné, posvatné rozsochy.

pondělí 27. dubna 2020

Ježíšova mladistvá láska

Byla krásnými broskvemi ve sněhu zimy. Když spolu chodili, byly to dny, které měly být označeny v kalendáři... jako pomalé bílé ryby na jaře ve štiplavém proudu byli viděni procházet se křivolakými uličkami, propleteni údy, úhledně kráčející a často bylo slyšet jejich hlasy ve vrcholcích stromů, s nimiž si pohrával vítr... mouchy jim lezly po rukou i nohou... asi se měli napřed dovolit světa, bylo-li jim tolik štěstí dovoleno!
"No tak jsem tady", ohlásil.
"A víš, že mě to nepřekvapuje?"
"Smím ti nést aktovku?"
"Ovšem."
Kráčeli několik minut a neřekli ani slovo. Když pohlédla o něco vedle sebe, viděla na něm, že je spokojený.
"Jirko," začala.
"Ano, Anno?"
"To nic..." a šla dál. "Sejdeme se v posteli."
Ona pracovala na svých písemkách a on vyklepával koberce a pucoval podlahu. Ozývalo se cvrčení vody ze ždímaného hadru.

neděle 26. dubna 2020

Kapka

Než jsem proklopýtal mezi záhony rododendronů k otáčecím dveřím muzea, ohlédl jsem se a uvědomil si, že nic není v našem krajském muzeu tak nádherné jako pohled od zastávky tramvají na jeho čelní fasádu! Jde ze severu a je, stručně řečeno, propracovaná, místy roštěná, jinde dřevěná, s kónickým dnem, prolomená v hraně. Protože nejsme v Anglii nebo ve Walesu, kde u muzeí stojí nehybní vrátní v uniformě a jakmile přijdete blíž, vesele salutují čepičkou, než vás buď vpustí nebo nevpustí, vrazil jsem rovnou do dveří a ocitl se tam, kde se shromaždují některé z nejdrahocennějších pokladů světa - obrazy, sochy, inktrustace, dráperie a nábytek. Uvnitř teprve se stočil pohled na nedozírné lány pláten, pečlivě aranžovaných, aby žádné oko nezůstalo suché. Široké schody vedoucí k napjatě ztichlým klenotům v druhém patře. Ve viditelném mezipatře jakési zvěčnělé nápodoby voskových figurín z dílny Jacksona Pollocka, táhle asi Vermeer maloval bochník chleba, ještě blíž východu povinná kavárnička s hrozny stolků rozesetými až k pultu a z druhé strany až k oknům. Digitální tabule, rámovaná rudou paspartou, přímo proti vchodu znázorňovala přibližný počet návštěvníků nacházejících se právě v prostorách muzea. Jenže číslo bylo gigantické, muselo zde dojít k omylu ve výpočtu! Zbytnělá bolest mi hřímavě vnikla do útrob, když jsem se snažil číslo rozluštit. Osmička s jedenácti ciframi v závěsu. To je snad pravědpodobné stáří vesmíru, napadlo mě, pokud nedošlo k omylu, někdo se pokusil vyjádřit stáří vesmíru! Byl jsem uklidněn, avšak ne zcela. Chvíl jsem si prohlížel íonské sloupy. Jako bych balancoval nad propastí. Tu vešla ona - lepooká. Můj anděl, má spása. Přišla pouze v kraťasech, tričku s Rumburakem a kozačkách. Její ledabylé oblečení podtrhovalo přezíravý výraz, který patřil k její tváři Venuše. Porenesanční umění mělo zastoupení v Renoirech, ale leželo mimo trasu uvažovaní, kterou jsem se ubíral. Měl bych tuto strážkyni chrámu a všeho vědění muzea oslovit a získat si její přízeň? Po chvíli jsem usoudil, že je ještě příliš brzy. K našemu setkání dojde na význačnějším místě, v samém srdci kobky! Čím jsem postupoval dál do hlubin stavení, uvědomil jsem si, že po kamenných chodbách defilovalo čím dál míň obrazuchtivých návštěvníků. Žádné uspávající audio již nehrálo z reproduktorů. Ne, nastalo ticho po pěšině. A toto ticho se náhle změnilo ve vzlyky. V pleskot bosých nohou, v táhle výtí a zvířecké oddechování. Nebylo pochyb. Dělo se zde něco podezřelého, něco zakázaného. Za zavřenými dveřmi našeho muzea probíhalo mučení jeptišek a nevinných kajícnic. A když se za mnou připlížila lepooká a něco zamumlala, otočil jsem se a ona mě udeřila velkým šrotovníkem na obilí, zdálo se, že je se mnou amen. Jenže jak jsem ležel na podlaze a krev se mi řinula z rány, ona se ke mně sklonila a políbila mě na rty. Vytáhla obvaz a začala mě ovíjet jako mumii! Zpívala průzračným hlasem, který rezonoval v mé hlavě. Nemohl jsem se bránit, byla o tolik silnější. Její šedé oči žlutavě doutnaly a čas se rozplynul. Snažil jsem se dělat kravál, všelijak hulákat, ale jen přiložila dlaň na mé rty a ty se uzavřely! A pak mě znovu políbila, ještě žhavěji než dřív, na víčka! Dál už nemohu s čistým svědomím popisovat, co se odvíjelo!

věnováno vkresle.blog.cz, protože vkresla je má inspirace!

sobota 25. dubna 2020

Pohled do boudy

Neuvědomujete si, že poměry se změnily, holky. Vinu si přiznává jen ten, koho chytili. Sex je jako potřesení rukou. Lidé otrávili sami sebe a jsou na nejlepší cestě k vymření, takže se musíte snažit urvat maximum za jakoukoli cenu. Užívat života. Střídat kluky a častěji měnit účes!

Pořád byste jen přemýšlely... Trapnější články k tématu týdne už bych nevymyslel!

středa 22. dubna 2020

Jak se sluší na řízka

Ten večer jsem se usadil pod rozkvetlý kaštan. Září přinášelo neradostné zvuky od dálnice. Pár dní scházelo do narozenin mojí buchtičky. A pět dní do narozenn mého nejlepšího kámoše. Pokrčil jsem kolena, vlasy mi volně visely, nahnul jsem se dopředu a zašmátral do baťohu. Našel jsem knihu poslepu. Vítr šlehal dokola a moje starodávné představy o svobodě nabývaly konečně jasnější podoby...
Nebudu vám tu uvádět, o jakou knížku se jednalo. Ani kdo ji napsal, to byste si mohl vyhledat a domyslet si, jaká to byla kniha. Řeknu jen, že mi změnila život. To není žádná fráze. Dřív jsem býval neustále zhulený a opilý. A po jejím přečtením už jsem si nikdy trávu nedal. Rozchechtala mě, takže jsem neměl potřebu si smích dodávat vnitřně. Zároveň mě hluboce vylekala, takže jsem měl strach si nějakou tu češtinku vůbec začít. Za�%

úterý 21. dubna 2020

Udus moji duši

Ráznými kroky jsem se vzdaloval od té dívky, snoubenky kámoše, do které jsem právě naložil dávku, podoben synu slunce. Nic mě nezajímalo, že v pláči rozjímá, co s ní nyní bude. Jestli otěhotětní, půjde k potratu? Toť otázka, kterou jsem nemusel řešit, protože už mě v její blízkosti nebylo. Odešel jsem spokojen, pročištěn. Nyní je pouze na ní, jak se vypořádá se svým losem. Drancovalo mi ještě útrobami u večeře, že naše spojení trvalo tak krátce. Však je to běhna, upokojoval jsem při polykání chutného lososa. Nemá ti jí být co líto, ozýval se můj niterný hlásek. Přeřval veškeré svědomí a já tu noc spal jak nemluvně.
Jsou ovšem dny v životě člověka, kdy táhle přemýšlíte, zda byste neudělali lépe, nebyli byli byste radši mrtvi! Odpovědí je třeba kousání nehtů nebo vysmívání se upadlým stařenkám na přechodě, u někoho, to se ví, u chytráků, je to návštěva hodiných motýlků. Děvky udělají člověku nejlíp, i když je třeba na sebevraždu. Děvky, ty to uměj, uspokojit. Však znáte řecké hetéry, no ne? Nebo japonské gejšy. Všechno to byly vesměs neukojené samice toužící po páření nebo po samohonce, většinou po páření. Řízci všech ras a přesvědčení vždycky spolehlivě našli spočinutí v náručí vykřičené slečny. I když se se třebas pohádaj s manželkami a soused je už neskonale sere, vždy je tu odpověď na stres a pocit pod psa. Je to setkání s bývalou kočkou, notně pomalovanou frndou, co si nese své znamení hluboko v kalhotkách a která ho ukazuje jen těm, co umí zaplatit. Vysolit pořádné dýžko taky neuškodí. Prostituce je totiž firma a kvete jen tehdy, je-li odbyt. Vysoce vážená, jak jsem naznačil, ale stejně tak zranitelná. Záleží v první řadě na zákaznicích a dneska, to vám svatě říkám, stojí zákazníci za hovno.

pondělí 20. dubna 2020

Zmrdvýchvstání

Mám-li říct pravdu, tak Jana je právě ta bláznivá kamarádka, se kterou jsme chodívali na psí dostihy, lízali zmrzlinu z jednoho kornoutku a taky ta, co na tom byla, když nám bylo čtrnáct, s penězi právě tak mizerně jako já. A mám-li říct další pravdu, tak když začala chodit s chlapy, které za ní posílal její vlastní fotr, zašla si jednou s jinou kámoškou, Miriam, na skleničku a všechno jí to vyprávěla, jak to chodí a kolik za to dostává peněz, a zjistila, že i Miriamka si čas od času vypomáhá toutou pomocí z hmotné nouze... že za ní její fotr taky posílá chlapy... a že má strach, aby se na to nepřišlo. Miriamčina máma byla totž vyhlášená pobožnůstkářka... a tak to chodilo v naší partě.
Já byl něco jako vrba. Věděl jsem o všech. A taky ho to náležitě zneužíval...

neděle 19. dubna 2020

Blog sotva dýše!

Jsem stvořený ze světel, jsem stvořený z hvězd. Všechno je stvořeno ze světla a prostor mezi tím není prázdný. Světlo je poslem života, protože je živé a obsahuje všechny informace. A pak si uvědomuji, že jsem sice stvořený z hvězd, ale nejsem hvězdami.

sobota 18. dubna 2020

Nemožnost psát? Či možnost nepsat?

Každý posuzuje věc z pohledu svého. Pro mě je blogování úděl! A pro vás koníček. Proto se neshodneme!
Cha cha cha. Za pár dní oslaví či spíš bude připomenuto desetileté výročí úmrtí předního spisovatele Honzy Balabána.
Kdyby býval věděl, že někteří deset let po jeho odchodu do lepší krajiny místo psaní sloupků blogují na blogu.cz, usmál by se tou svou křivou pusou a pronesl něco hořkého!
Ale pro ty z vás, kteří ho měli rádi a rádi ho třeba i četli, mám zde připomenout, že je vhodné si přečíst souborné vydání jeho Povídek! Pro úplnost i nějaké nepovídky, protože se jejich tón akorát extrémně hodí k situaci, která u vás panuje.
Depresivní destrukce for the win! Údolí stínu a smrt vás pohltí.

pátek 17. dubna 2020

Postihla ji perioda

Prožila jsi bohatý a užitečný život, proto jsi teď jiná? Zatímco tvá kámoška žila jako děvka ,a proto je nyní mrtva?

čtvrtek 16. dubna 2020

Měla sedm a myslela na hezké věci

Zuřivost šílence je ve skutečnosti vždycky jen síla pasívní, to jste se mohly samy přesvědčt, když si za vás ve výtahu stoupl nějaký ujetý týpek v brejlích a snažil se vám šátrat pod sukni. Nevykřikly jste, neboť jste měly skoro nasráno v kalhotkách, hlas vás zradil. Tento nekňuba se chmatavými pohyby dál snažil rozbít vaše vajíčko...
Takto spojeni v divné situaci jste vyjeli několik pater, než se dveře rozskočili a vstoupili další cestující, obchodníci, prodavačky. Díky nim a jen díky nim nedošlo ke znásilnění nebo k něčemu horšímu...

středa 15. dubna 2020

Vnoření

Jakmile se duch stává slepým ke své vlastní krajní citlivosti - v tu chvíli se objevuje šílenství. A na prahu dveří stanu já, váš jedinečný učitel!

Hledé se léčba, a to dlouhodobě. Jenže nepřichází žádný doktor Živágo, psycholog amatér, který by si s vámi sedl při sklence sherry a rozvíjel staromilské teorie o spravedlivém uspořádání světa. Jste tu jen vy a myšlenka zkrocené pružnosti. Robusnost, jejíž sílu příroda podcenila. Proto se nezřídka oddávám snění. Především sním o lécích, které by se postavily na stranu nás, utlačovaných, přehlížených a opomíjených a pomohly by se nám vymanit z chemických kvasů!