Dračí polévka

Oběti rozsévače Kamila

Valach jako dub

Mateřská škola

Chtěla by s ním strávit mládí

Planýroval její hrbol

Utírala si z tlamičky bílou hmotu

Některé dívky se pod pláštíkem Halloweenu oblékly tak odvážně, jak si jen přály. Chodily po ulicích a vypadaly jako štětky nebo dvojnice Maty Hari nebo barové tanečnice nebo svůdné čarodějky se sukněmi rozpáranými vysoko ke stehnům.

Dvacet procent rychlosti světla

Všechno je o slovech, pravím vám. Nedávno jsem vyspával v Holiday Innu až do desíti. Mohl jsem si pospat. Pídil jsem se po levném příbytku...

A při tom pídění jsem potkal černošskou uklízečku. Potřeboval jsem - jako posledních osmnáct let - nutně ženu. Ženu, kterou bych šukal stokrát týdně. Doma v Domažlicích jsem měl ženy, ale tady moc ne.

Vyhlížela do mopu. Měla hezké černé vlasy, černou pleť. Vytíraná plocha se nádherně odrážela od slunečních paprsků... Bylo to překrásné. Dokonce jsem si v tom úpletu hadrů všiml jejího jména. Na té plechové placce, kterou měla přilepenou k uniformě, stálo: Ayofemi

 

Nebyla to teda Američanka, ale Nigerijka. Indarka. Tam, odkud pocházím, je docela v módě usmívat se na potomky otroků... Tak jsem se na ni tlemil. Ona vrátila tlem. Však víte, jaké mají pysky. Mohlo jí být tak pětadvacet, i míň, ale vypadala úplně klidně na pětatřicet. 

Ne že bych byl na staré... svým způsobem mi však její sešlost imponovala. Ten její život byl k životu, což se o jejích předcích nedalo říct. To její jméno... navíc... trošku se znám na afrických kmenech a tedy i na jorubštině. To její jméno mělo fakt koule, to se musí nechat.

Inu... vzácný moment byl odbyt, ona zas utírala a já šel po schodech o poschodí níž. Víte, jak to je.. nechtěl jsem pokoušet štěstí... lyžař ženských si někdy zlomí nohu, i když náraz zabrzdí... Byla-li halucinací či božím zjevením, nechám na vás, na mých posluchačkách!

Spí s ním pro peníze

Dívka snící o lásce

Sametová evoluce

Případ dělohy Jennifer Anniston

Proč jsme tak zlí, ptám se, děvčata, proč jsme tak zlí na ženy, které nemohou mít děti? Přece za to nemohou. Samy by chtěly - bůh ví, jak moc - aby mohly býti oplodněny. Jenže tajemství jejich uspořádání nedovolí překlenout tu propast mezi dvěma flíčky na těhotenském testu a ničím.

Přístřešek pro housenky

 

Dívka otevře oči a vypráví ze sebe poněkud vyděšeně: "Dobrý den!"

Doktor Palička ji vezme za ruku, puls dvaadevadesát.

"Jak se jmenujete?"

"Vlastimila Uherková."

"Proč jste to udělala?" mluví k ní docela tiše, aby ostatní nic neslyšeli.

Povzdechnutí. "Já…," dívka se rozhlíží, "já jsem nevěděla … všechno mi bylo už jedno."

"Chtěla jste opravdu umřít?"

Němý souhlas.

"A kvůli čemu?"

Ticho, které mluví. Ticho jako křesání vesmíru. Ticho, které přesto usilovně hledá.

"Nikdy jsem neměla opravdickou lásku. Moje maminka je moc přísná, v šest musím být doma. A nedávno jsem se seznámila s jedním klukem. Bylo mi s ním moc fajn. Proč zrovna já mám takovouhle smůlu? Jednou, jedinkrát. A hned tohle! Byla jsem z toho zoufalá…"

"A on to ví?"

"Neřekla jsem mu to."

"Místo toho jste chtěla skočit z mostu, inu, to je vskutku zajímavé řešení."

"Nevěděla jsem, co jiného dělat. Víte, já byla tak pyšná, že jsem začala chodit s budoucím inženýrem... myslela jsem, že se můj život od základů změnil."

"A to se změnil..."

"Dny se kutálely jeden po druhém a najednou se objevilo něco výjimečného, co jsem dosud nepoznala. Láska. Chápejte to přece!"

Styk s klukem, který ji normálně nepřitahuje

 

Ale, drahé slečny, nemyslíte, že hudba, jíž naslouchá žena, je jiná než ta, kterou slyší muž? Nemyslíte, že v tom je celá svízel vztahů? Od malička je vám vtloukáno do hlav, že se máte učit a být pilnými úřednicemi, abyste posloužily prací svých stehen a rukou muži, kterého si vemete za manžela. Jenže tento vás pět let po líbánkách nechá jako psa před krámkem s marionetkami. Nechá vás v bahně a v dešti, zatímco se připlete do cestě spanilé blondýně s mladším poprsím. A tento váš vyvolený manžel nyní dovádí na Bahamách s tuctovou odbarvenou blondýnou. Není to k vzteku? Přitom to bylo tak jednoduché, ten vysněný život. Jinak jste si jej představovali a jinak jej viděl on.

Nahá jako najáda

 

Platí za kundičku

Žena, kterou miluji, není skutečně ani krásná, ani rozumná. Mluví o tisících nesmyslech, které nerozumí, a o lásce, jíž necítí. Poněvadž přijímá návštěvy v kalhotkách, platí za děvku, ale ve skutečnosti ani jí není... je jen zmatená z množství vína, které do sebe musí každého večera lít.

Zvládnu ji

Tančí při měsíčku

Zubatý jícen

Ani žraločí huba nemá tolik zubů jako ta strašlivá průrva.

Jak to říkal veliký mudrc Krišnamurti?

Leč je-li vaše mysl uvězněna ve výkladech, a příčina utrpení je pouze intelektuálně vysvětlována, vedete pouze povrchní život, život postrádající hloubky. To je právě, co se s námi stále děje. Naše vychování nás stále více zužuje; nevyučují nás hloubce cítění ani svobodě myšlenky a tak disharmonují naše životy.

Káral školomety, jako vy káráte své nabíječe.

Její ústřička

Když spí, vypadá jak krtek

Rozebraná

Vy jste ještě děti, vy tomu nemůžete rozumět, ale já byl kdysi skutečně zamilovaný. Do Šimonky, bylo jí dvacet let a krásná byla, jako madona od Botticelliho. Taková záhadná, bledá kráska. Tehdy se věřilo na záhadnost a podobné věci. Dnešní holky jsou jiné. Zdravé jako řípy.

Jak se říká, naše duše splývaly... hlavně s rostoucím soumrakem. Byl jsem do Šimonky po uši zamilován. Ale zvláštní bylo, že mi bylo divné, když jsem ji chtěl vzít pod paždí... a ona se tvářila, jako kdybych ji býval obtěžoval. Odvracela tvář, jak jen mohla. Nemotorně jsem jí šťouchl do žebra. Mumlal jsem, že je tak chladná. 

Pětice dívek

Hraje si s hadičkou aneb Cziffra má 101

 Dneska je to pro mne obrovský den, největší umělec lidstva slaví stoprvé narozeniny. Chtěl bych, aby i slečny mezi vámi ocenily tóny klavíru.

Její prsa jsou těžší než olovo

Korunovační klenoty stojí pade v bazaru

 Zvlhlá malá, tomu dala, tomu dala.

V čem spočívá ženskost?

 

Srazím ti vaz