Je to jednotka přitažlivosti

Ode všeho tajemství dělily mne vždy jenom dveře, dveře neuzamčené. A přece jsem jimi nemohl nahlédnout. 

K tomu, abyste v němé bázni pochopili moc a slávu pouště, stačí, aby jediné zrnko jejího písku bylo neviditelné a promluvilo.

Je to něco, oč stojí za to bojovat

Je to vtipná hláška obohacená o nekorektní humor

Je to zkažení do morku kostí

Mnich Pelagius byl britský teolog, který žil přibližně mezi lety 360 a 435. Byl známý svým zapojením do kontroverze ohledně nauky o milosti a lidské svobodě v křesťanství. Jeho učení, nazývané pelagianismus, zdůrazňovalo lidskou volbu ve spáse a popíralo původní hřích. Pelagius byl obviněn z hereze na synodu v Jeruzalémě v roce 415 a jeho učení bylo ostře kritizováno Augustinem z Hippa.

Zde je několik klíčových informací o mnichu Pelagiovi:

Původ a vzdělání:Pelagius byl původem z Keltů a byl vysoký a statný muž.
Byl velmi vzdělaný, ovládal latinský a řecký jazyk a byl dobře obeznámen s teologií.


Působení:Pelagius se stal známým kolem roku 380, kdy se přestěhoval do Říma.
Tam si získal pověst zbožného člověka a korespondoval s Paulinem z Noly.
Po vyplenění Říma Alarichem v roce 410 Pelagius uprchl do Kartága, kde pokračoval ve své práci.


Oponenti:Nejvýznamnějším odpůrcem Pelagia byl Augustin z Hippa, který ostře kritizoval jeho učení.
Dalšími odpůrci byli například Jeroným a Orosius.


Učení:Pelagius zdůrazňoval lidskou svobodu a autonomii vůle.
Tvrdil, že všechno, co stvořil Bůh, je dobré, a proto nemohl pochopit, jak by Bůh mohl stvořit člověka jako hříšného.
Pelagius také popíral původní hřích a nutnost křtu dětí pro spásu.


Odsouzení:Pelagius byl odsouzen na synodu v Diospolis v roce 415, ale později byl přijat zpět do katolické církve.
Nicméně, na koncilu v Kartágu v roce 418 byl pelagianismus odsouzen.


Dědictví:I po odsouzení Pelagia pokračovalo učení pelagianismu a semipelagianismu ještě několik století, zejména v Británii, Palestině a severní Africe.
Pelagius byl označován za heretika až do 20. století, kdy se začalo objevovat nové hodnocení jeho učení.

V jedné době, ve staré nádobě,

Tekly proudy, směřovaly domů.

Vody se kývaly, tančily v rýmu,

Tohle jsem nevymyslel, takovou kokotinu bych nevymyslel. Přišel na ni náš chytrý strojek na verše.
Teď to srovnejte s Leandrem:

Vlnek chtěl jsem nabrat z hbitých proudů,

z okeánu v bouřné jeho době,

donesl jsem ale sobě domů

tichou vodu jenom ve nádobě.

Je to první hřeb

Co světem svět, vševidným sluncem nezřen taký květ jako tato dívka z obrázku:

Je to mexická uzenina

Hermetismus: Tajemná cesta k otevřenému oknu

Úvod:
Víte, co je hermetismus? Ne? No, ani já ne, ale to nás nezastaví! Připravte se na vzrušující a záhadnou cestu do světa hermetismu, který je tak tajemný, že ho nikdo nezná!

Odhalení pravdy:
Při mé hluboké studii hermetismu jsem objevil něco neuvěřitelného. Je to jako když se vám zanáší odpadový potrubí a zjistíte, že kořeny rostou až k sousedovi a táhnou se až na opuštěný pozemek, kde je obrovský strom. A co je horší, ten strom už strhl sousedův dům! A teď zjistím, že je to i v mé trubce od George MacDonalda!

Co jsem si myslel, že vím:
Předtím jsem poslouchal několik podcastů od Jamese Lindsaye, kde mluvil hodně o Hegelovi. Hegel měl takovou teorii, že pokrok se dosahuje střetem protikladů a z toho vzniká nová syntéza, která se musí střetnout se svým protikladem a tak dále, dokud není dosaženo dokonalosti. Tento proces nazýval dialektika.

Záhadné jméno:
Proč se to jmenuje hermetismus? Má to něco společného s poustevníky? Ne, vůbec ne. Hermetismus je pojmenován podle Herma, což je kombinace řeckého boha Hermesa a egyptského boha Thota.

Závěr:
Hermetismus je tajemná cesta k poznání, která je tak tajemná, že nikdo neví, co to vlastně je. Možná je to jen další z mnoha záhadných náboženství, která se snaží skrýt své tajemství před veřejností. Ale kdo ví? Možná je to jen další vtipná záminka pro lidi, kteří se nudí a chtějí něco nového a záhadného. Ať je to cokoli, jedno je jisté - hermetismus je tajemný a záhadný a nikdo neví, co to vlastně je.

Je to váš smích i pláč

Je to má milovaná

Adrian byl nadšen, když poprvé uviděl tuto obrovskou plovoucí strukturu na vlastní oči. Do té doby o ní četl a viděl ji ve zprávách, jak při svých pomalých pohybech místy narušovala hranice mořských oblastí a občas způsobila lodní nehodu. Tento kolos nemohl pružně manévrovat a bylo těžké se mu vyhnout, protože se rád potuloval po hlavních námořních trasách.

Jediný způsob, jak se dostat na jeho povrch, byl vrtulníkem. Právě takto přiletěli všichni autoři, kteří měli na tomto divu světa strávit několik dní během spisovatelské konference. Ostrov se zvolna přibližoval ke břehům Ameriky. Jeho rychlost samozřejmě nemohla dosáhnout trysku luxusních parníků soupeřících o Modrou stuhu. Smyslem Standard Islandu však nebylo cestovat, ale poskytovat lidem dočasný domov. Chtít po něm rychlost by bylo stejně nesmyslné, jako kdybychom čekali, že se katedrála bude přesouvat krajinou závodním tempem.

Adrian se nemohl dočkat, až se vydá poznávat toto zvláštní místo blíže. Zdálo se mu to jako neuvěřitelné štěstí, že se sem na několik dní dostal.

Je to sklenice ohnivé vody

Kamil se zamyslel nad svým vztahem s Klárou a uvědomil si, že je něco neobvyklého. Přišlo mu podezřelé, že už delší dobu neměla své menstruační cykly, které bývaly stejně proměnlivé jako její nálada. I když si nemyslel, že by on sám něco provedl špatně, stále je spojovalo poslední pouto, které píše konec vztahu v krvi.

Obával se, že vzhledem ke své citlivé a zranitelné povaze by Klára mohla snadno otěhotnět s tím kanadským chlapíkem. Proto jí podal krabičku kondomů se slovy: "Pro jistotu se chráň. Tohle je poslední záchrana, stejně jako to pomáhalo Rychlým šípům."

Klára dar přijala, ale nejapně poznamenala, že si je nechá na památku a použije jen s ním. Kamil ale mínil spíš její bezpečí. I když už nebyli spolu, stále se o ni bál.

Je to nepředstavitelně hezká duše

Kamil od Kláry odešel se smíšenými pocity. I když už nebyli spolu, stále ho trápilo, co se s ní může stát. Rozhodl se proto Kláru potajmu sledovat, aby se ujistil, že je v pořádku.

Jednoho dne ji spatřil, jak odchází z bytu toho Kanaďana. Vypadala bledě a smutně. Kamil nemohl déle čekat a rozeběhl se za ní. "Kláro, počkej!" zvolal. Otočila se k němu se slzami v očích. "Už toho bylo moc," zašeptala.

Kamil ji objal a ona se rozplakala na jeho rameni. "Odpusť mi, jak jsem se k tobě choval," zašeptal jí. V tu chvíli si uvědomil, že ji stále miluje a nechce ji ztratit. Klára k němu vzhlédla se smíšenými pocity. Budoucnost jejich vztahu zůstávala nejistá, ale oba věděli, že je mezi nimi stále něco víc než jen minulost.

Je to krásný souzvuk

to je ten čas, čím slepější, tím okatější,

to je ten čas, kdy se rozorávají meze,

to je ten čas, kdy i vroucí slza ví,

že pláče jenom ona sama

Je to pondělní večer

Jen skutečný básník prošílí v jeskyni slov křídla... a na vlastní vrub se vrací z jejího mlčení, aby, už stár, nalezl plačící dítě... odložené světem na její práh. V neplnoletném století jednadvacátém, kdy si lidi vymýšlí loga firem pomocí rafinovaných kreslířských technik umělé inteligence a kdy tři čtvrtiny světa už neví, co znamená islám, mlád, i když trpící, básník konečně ochutnal, co je to ta pravá bolest. Vstupuje tento jinoch všeho ne beztrestně do ringu se světem... a nejvíc samozřejmě ublíží těm, které nejvíc miloval.

Postavil se, v malém bytě nedošel jinam než zpátky na chodbu před balkonkem. Otočil se ode dveří k ledničce. Otevřel ji a zahleděl se na kuře potažené igelitovou fólií. Maso mělo bledou barvu, fólie se leskla ve žlutém vnitřním osvětlení. Vzpomněl si, jak syn jednou zavřel do lednice mobil se spuštěnou kamerkou, aby si ověřil, že světlo po zavření dveří opravdu zhasne.

Veliká novina o hrozném mordu Šimona Abelese

Je to místy hustý nářez

Máš rád děti, Alojošo?

Mám.

A všiml sis, kolik lidí si libuje právě v trýznění dětí? Povím ti o jednom otci a matce. Ctihodní, vzdělaní lidé, vysoce společensky postavení, ale začali nenávidět svoji pětiletou holčičku. Byli ji. A mrskali. A kopali. A sami nevěděli proč. Po celém těle byla samá modřina. Pak na to šli ještě rafinovaněji. V zimě za mrazu ji na celou noc zamykali na záchod, protože si prý v noci neříkala, že chce na nočník. Také jí celý obličej pomazávali výkaly. A nutili ji, aby výkaly jedla. A tak to šlo pořád dál, až holčičku utýrali k smrti. A já se ptám, proč je ta nesmyslná hanebnost dovolena? Protože by jinak člověk nepoznal dobro a zlo? Jestli musí kvůli království nebeskému trpět všichni, proč mají trpět taky děti?

Proč mě zkoušíš?

Je to slavná koláž

Ptala se tě mladá dívka: Co je poézie?

Chtěl jsi jí říci: Také to, že jsi, ach ano, že jsi
a že ve strachu a úžasu, které je svědectvím zázraku,
bolestně žárlím na plnost tvé krásy,
a že tě nesmím líbat a že s tebou nesmím spát,
a že nic nemám, a že ten, kdo nemá, co by daroval,
musí zpívat…

Ale neřekl jsi jí to, mlčel jsi
a ona ten zpěv neslyšela…

Je to jen koláček lásky

Jsem jako led a hořím jako vích, pro všechno mám hned obdiv a hned smích, setřásám jho a pak je znovu nosím. Mám rád jen to, čeho pak trpce želím, jsem statečný a chybí mi dost sil, mám malou naděj, ale velký cíl, lekám se lásky, a přec jí vždy čelím. Oč víc se chystám, o to víc se vzpírám, přeji si volnost a sám se uzavírám, přeji si vše a chci jen jedno mít. Jsem Prométheus v tom svém utrpení: troufám si, toužím, chci — a pak to není: tak černě spředla Sudička mou nit. 

Dej mně mír, lásko, poruč už klid zbraní, anebo napni ještě víc svůj luk a sprosť mě naráz života a muk: sladká je smrt, jež přijde znenadání! Po celý den, ať se dní nebo šírá, nedá mi jedno pomyšlení spát a neblahé mě v blahu napořád jen sužuje a novým žalem týrá.

Je to má nejdražší chiméra

Poslech trylků ptáků pro ni byl druhem meditace a uklidnění.

Představovala si, jak Kateřina usedá do svěží trávy a s uvolněným úsměvem se ponoří do symfonie ptačích zpěvů. Hlasy pěvců ji musely provázet jako neviditelní chránci po celý život.

Dora je sama často hodiny v lese vyhledávala a věnovala se jen naslouchání. Získávala tak vnitřní klid a poznávala poselství, jež jí ptáci vyprávěli. Připadalo jí, že jí rozumí lépe než lidé.

Při psaní básní o Kateřině se snažila zachytit i tu něžnou melancholii, kterou musela pozorovat v jejích očích, když trylky poslouchala. Zdálo se jí, že v jejich tónech hledala upokojení pochopitelné jen jí samotné.

Díky tvé inspiraci se Dořin obraz Kateřiny stal ještě bohatším a živějším. Věřila, že jednoho dne bude mít tu čest poznat tuto výjimečnou ženu osobně.

Je to usazení v loveckém kraji

Dora pokračovala ve své umělecké práci a hledala útěchu v psaní. Psala básně, ve kterých vyjadřovala svou touhu po Kateřině a obdiv k její osobě.

Často se dívala na portrét ženy, kterou milovala. Její pohled ji uklidňoval a inspiroval. Dora se snažila pochopit podstatu Kateřiny krásy i milosti, kterou sama potřebovala.

Ve dnech, kdy ji melancholie přemáhala, utíkala do přírody. Procházela se poli a poslouchala zpěv ptáků. Příroda ji pomáhala zklidnit mysl a najít v sobě vnitřní rovnováhu.

Dora také trávila čas se svými přáteli umělci. Diskutovala s nimi o umění, poezii i složitých životních tématech. Díky nim se necítila osamoceně ve svých citech.

Věřila, že i když zatím nemůže být se svou láskou tváří v tvář, psaním a přírodou nachází útěchu. Snila o tom, že jednoho dne najde odvahu vyznat Kateřině vše na očích. Do té doby jí zůstávala věrnou ve svém srdci.

Je to jeden muž, můj muž

Dora seděla ve svém pokoji a psaním nové básně se ponořila do svých myšlenek. Její pero jemně klouzalo po papíře, zachycujíc slova, která jí vznášela duší.

Najednou se její pohled zastavil u portrétu na stěně. Zachycoval ženu jménem Kateřina, jejíž krása byla jak vnější, tak vnitřní. Dora se zadívala do jejích očí a cítila, jak se jí chvěje srdce.

Kateřina byla její inspirací, touhou a útěchou. Její klidná moudrost Doru provázela i v nejtěžších chvílích. Vyzařovala sílu a krásu, která umělkyni vdechovala dech.

Peru se znovu rozeběhlo po papíře, tentokrát však ne psaním básně, ale vášnivým dopisem. Dora vyznala svou lásku ke Kateřině ve vší upřímnosti a citlivosti. Toužila po její blízkosti, porozumění a lásce.

Sevřela dopis v rukou a zahleděla se znovu do portrétu. Její city byly hluboké a pravé. Snad jednou najde odvahu je vyjádřit i naživo a Kateřina jí daruje úsměv.

Je to třetí generace hipíků s kreditkami v kapse

Se vzrušeným přirozením

Kráčím celým Středozemím
Jsou tam sochy pro hochy
Pro Sady a Masochy
V ústech sbíhaj se mi sliny
Na ty všechny Messaliny
Řím a Řecko
Tam je všecko
tam se vzruším jako děcko
Řím a Řecko
Řecko Řím
Tam se vždycky
Ztopořím

Je to ústavní právo

Svěřila jsem mamince

Svěřila jsem mamince
že jsem měla cizince
No a pak mi v bříšku vznik’…
Cizí státní příslušník

Ber si když ti nabízím
svoje tělo na leasing
Cink cink
na leasing

Kalhotky a kabátky
Můžeš mně mít na splátky
Cink cink
na splátky

I na kartu úvěrovou
Můžeš dnes jít s paní kurvou
Jó… s paní kurvou

Dám se ti dnes jako dáma
Je to výlet do neznáma
vášní něhy a snů
Jé jé jé…

Je to nákup hřebíčků

Je to myšlenka zrůžovělá

 Leč brzo líha rozplývá se v dech.

Já slkvěl se mlád, já stkvím se po letech.

Já lásky poznal žár i světa vír,

jejž záviděl by mrtvý bohatýr.

A byť i navždy minulo mé mládí,

to božské světlo přec mé smysly hladí.

Je to prostě rozklad

Je to zmnožená vrstva rosy

Je to konající ruka

Je to přezíravost

Teď jsem se dozvěděl, že existuje prý nový formát pro e-knihy. Nový ve smyslu: naprosto revoluční. 

Na repozitoriu githubu se vyskytuje asi tři stovky českých knih. Tady máte třeba Viewegha. https://books-are-next.github.io/bajecna-leta-pod-psa/. Ne že bych umíral touhou číst si Báječná léta pod psa, ale přece jenom je to průlomová česká knížka, z doby přelomu století, kdy se psaní podobných sraček v české kotlině považovalo za cosi jako povinnost a za výraz národní hrdosti.

Je to netušená příležitost

Je to její neplánovaná úlitba muži