Je to drsný povaleč

Je to dědičný hřích

Je to množství vířivého popela

Perditus in tempora, tak by se dal označit někdo, koho občas vídám za rohem domu. Není nenápadný, mihne se vždy jako roj much. Pokud mohu říci, patří k rodu zatvrzelých samotářů.

Je to daleký návrat

Je to visutá hrazda

Je to prastarý zvyk

Je to mimořádný postulát

Je to blízké setkání

Je to ze soucitu

Je to plnění povinností

Je to chlapec z prvního manželství

Je to nezřízený styk

Za úplatek slova k vám přejít chtěl

jsem stíny klínovým písmem větví zima psala vzkaz

a smutkem zhavranělé rýmy vzlétaly těžce za mrtvými

Je to komplex vyspání se s maminkou

Některým duchům je souzeno, že ustrnou na půl cestě. I z nejušlechtilejších vín zůstává na dně kádě sedlina. Pravda legendární je výmyslem, který má budit dojem skutečnosti. Ostatně historie i legenda mají týž cíl: zachytit v člověku pomíjejícím člověka věčného.

V socialismu špatně vyplněné papíry mohly znamenat smrt, ale už přece, kurvaholkogutentág, nežijeme v socialismu... vítej na prahu anarchismu, květinová vílo!

Je to myška

Je to díra

  

Je to dlaň na...

Je to její dlaň

S lítostí v srdci oznamujeme, že vyhasl plamen žití PATRICIE JANEČKOVÉ. Českého národního pokladu.

Je to sedlo a prut

Je to její dávivý reflex

kdo neprcá s námi, prcá proti nám!

Tyhle hesla na totemu.cz se mi zamlouvají čím dál víc. A taky se to tam jimi čím dál víc hemží. Je to vkusné, jednoduché na zapamatování a nikdo nemůže říct, že v nich nebylo zrnko pravdy. Uznejte, že pro podobné věty se musí jít daleko ke žlabu!

Takže, když je všechny pustili z nemocnice, přišli k nám a nažrali si držky jako Rusáci. Táta ovšem pil jen 5 hvězdičkové koňáčky, jim nechával vše ostatní ze špajzu, který byl v podstatě plný chlastu. A co neudělali dobráci... Mně bylo asi 11 let, oni vnikli ke mně a nad postýlkou, která byla max. pro pětileté děcko, ale máma asi chtěla ušetřit, či co, tak mě v ní držela asi do třinácti, se nahnuli opilci a začali mi slibovat, ať vezmu tátu a přijedem k nim na vesnici, že se určitě nějaká rychlopérka a zpocená sedmnáctka pro mě najde, atd. atd., nejenom že jsem nespal a nezabral tu noc, ale dodnes se mi o tom zdává.  Až když jsem přišel o vše (cca 9 nul), tak jsem přišel na to, že já nejsem materialista, že to dělám, protože to dělají všichni, nebo se o to spíš snaží, ale nejde jim to, že prachy stejně rozdávám kudy chodím, akorát jsem jich prostě vydělával víc, než se dalo utratit! A také po jedné z mých klinických smrtí mi teprve došlo, že jsme si s Peškem spletli role. On měl být byznysmen a já umělec, jemu se to k stáru nakonec povedlo, zejména za mého přispění, za což se mi odměnil, jak Ďábel přikazuje... a já jsem začal psát poesii, ke které zase inklinovala máma a její pánové.

Je to místnost plná smíření

klátit se musí, ať to každej zkusí...

Je to přeskupení atomů

Je to postižená veverka

Je to kulihrášek

Je to vzácná vrána