neděle 31. ledna 2021

Myslím na tebe, slunéčko

Jsou ženy jen do postele.. a jiné jen do kostelní lavice. Jsou ženy, které ho povznášejí a taky ty, které ho ponižují a ničí. Sama se najdi. Žena může být ničím i vším. Avšak jak je těžké milovat ženu a současně dělat něco jiného...


Co člověk dělat musí, to ho nebaví a jinak nemá se čím zabavit.


"Tys musel mít ženských.



"Na mě se fronta nikdy nestála."
"To ti tak věřím, ty čuňáku. A víš proč? Děláš je krásnějšími, než jsou. A to se každé zamlouvá!"

"Zato ty bys byla opravdová femme fatale. Kdybys před sebou netáhla stále rostoucí těhotenství břicho!"


Dnešní Výhled z okna.


sobota 30. ledna 2021

Kdybych byla vynálezce, tak bych radši nevynalezla nic

 Kdybys byla vynálezce, tak bys prý radši nevynalezla nic. Jo, to dává smysl, Helenko Heclová! Dobrá, nebudu se smát, něco vám tu radši připnu, ať máte nad čím namáhat své hlavičky. Beztak je máte jen na okrasu!


Tato povídka se jmenuje Štěpán, protože o tom je. O borcovi, který všechno rozumné štěpil na atomy. O Štěpánovi, klukovi, který ve škole chlastal a místo učení cigára a na vojně šikana a mezi tím nic. Pak si našel lepší partu, se kterou vyhlížel konec světa. Armageddon. Všichni obyčejní mimo partu byli hnusní a nemohli ho chápat. Ale on se jen tak lehko nevzdal. Chlastal ještě víc, a brzy ho zastihlo soudní vystěhování z domku.


Jednou se tak zoral, když už asi dva měsíce nepracoval, že přišel v báru k barmance a chytil ji brutálně za klopy sáčka. Byla to napůl Vietnamka, jenže kočka, neměla šikmé oči, jen maličko, sexuálně byla atraktivní. Naklonil si ji k puse a zašeptal: "puso, chci tě". Osazenstvo sice bylo už zvyklé na Štěpánovy nemístné výlevy, ale tentokrát je překvapil svou nenadálou krutostí. Avšak za Štěpánem stál bůh, ne ten z televize, ale opravdový Bůh - Jehova. A ten nikdy nedopustí, aby cháska mohla něco s jeho performancí udělat, ve smyslu ji ztupit nebo učinit méně významnou. Když se zvedl nějaký starší cikán, aby ho vyprovodil ven a střelil mu nějakou za uši na cestu dom, nechal barmanku barmankou a vytáhl z kapsy rybičku. Byl to jeho nepostradatelný spojenec už od dob prvních vykouřených večerů. Ani moc velký, ani moc malý, prostě takový šikovný vynález, který už vybruslí z mnoha nedomyšlených střetů, situací "teď jsem to posral" a vyzraje i na akce typu náhodných, nezaviněných katastrof.

Byl akorát hnusný podzimní podvečer, někdy v říjnu a nebe bylo potaženou jakoby mázdrou smogu. Viděl, že kdesi daleko v oblacích poletují malební havrani, krákající tu svou hymnu na lesy. Jejich hejna se nekončila a místo zlatého pohasínání oblohy byla všude jen červeň, i od továrny na sirky letěly chuchvalce rudé páry. Oddechoval na střídačku, jednou hluboce, podruhé plytce, jako řada malých domovních zlodějů přistižených při činu. Ruce měl od krve a trošku se mu třásly. Když už byl mimo civilizaci, pořád v šatech potřísněných cikánovou krví, hlasitě zařval: KURVA! a kopl do pně fakt masivního ořešáku. Tyto původně divoké stromy rostly v sadu jako růže. Dál byl usedlost hajného, chromého a tělnatého pana Andrýska a blíž už jen barák, který z té dálky vypadal zapečetěný policejní páskou. Ač hospoda stála na předměstí a on teď byl v samém srdci hvozdu, nevypadal o nic méně překvapeně, než když pobodal hrdinu, který ho chtěl vyprovodit. Napil se jako zvíře, než se vrhl po barmance, po její horké blůzce a pak šel po krku tomu morousovi, který nechápal, že Bůh vždy stojí po jeho boku. Ani vlastně nevím, kdo volal sanitku, ale myslím, že jim všem muselo být nabíledni a dočista jasné, že na nějaké sanitáře je už dost pozdě, asi tak o půl hodiny na intenzivce. Jen jedinému účastníkovi nehody to jasné nebylo.

pátek 29. ledna 2021

Tajemství klíčové dírky

Řeknu vám, co jsem doposud nikdy nikomu nepřiznal.

Byl jsem stalkerem. Vůdčím prohlížečem intimit těch zranitelných tvorů, dívek.

Sledoval jsem mladé holky, tak kolem šestnácti, klíčovou dírkou... ve sprchách. Zdá se to nepravděpodobné a hluboce odpudivé, ale nic naplat, nic není podobnější pravdě než mé vyznání. Má úzce ohraničená, avšak jasně vymezená tragédie. Tragédie dírky. Není to nic, o čem by mluvily bulvární plátky ani o čem byste mluvily s babičkami. Nedostala se zatím do pavlačových drbů, zatím jen prorůstá skořepinou trapnosti. Prorůstá neopětovaným valem mlčení. Po letech odloučení od nich. Těch dívek, které byly mými oběťmi. Nedobrovolnými pannami, zakletými v pentagram sprchového kouta, kde se jejich dlouhé nohy a pružné boky volejbalistek vlnily po padajících kapkách horoucí vody.


Byly to mé milenky, milenky mé mysli, které vyplňovaly nejrůznější tužby aspoň pomyslně! Prsty mi od té doby už zdřevěněly, údy uschly, brada povisla a břichu se zakulatilo, ale vzpomínky na ně nikdy nevymizí z paměti stuprumovy. Stále vidím hladké oblouky prohýbaných stínů hýždí vrhaných po zšeřelém sprchovišti! Většinou jen chlístala voda, ale někdy se stalo něco zvláštního. Tu nepatrně zaprskala něčí hadice, vydávila o něco větší nálož kapiček a dívka, spíš tedy ono soukolí jejího hedvábného těla, otáčejíc se ve snaze zachránit halas, utlumit jej, ukázalo nepokrytě to, za co stojí žít, za co stojí bojovat i umírat zač stojí!

Houští bodlinek a třeba i jemnou, dosud nezničitelnou blanku. Nemohou se bránit, vložit tam ruce, skrýt se za věnec, neboť nevěděly a nevědí. 

Netušily, že vím. Že se s nimi bavím, chodím s nimi do kin a nedám nic znát, avšak že znám celé jejích tajemství, že jsem nejpečlivějším studentem jejich těl, jejich soukromí zabaleného do hadrů ze sekáčů!


čtvrtek 28. ledna 2021

Ne, nehoden, rozumí se - k dívkám!

To mi říká každá. Už blouzním, nemohu se mít rád. Nejhorší je, že jsou to všechno hodné holky, jak vystřižené z nějaké pohádky. Jen považte. Když se jich ve vhodné chvíli zeptám, jestli se mnou chtějí chodit, řeknou nazdařbůh: nehoden. Jen to jedno slovo, které mnou posléze cloumá a brání mi v noci spát. Nemám ani sny, když mi řekne nehoden a žádný skutečný spánek mou únavu z odmítnutí nemůže zahnat. Nebudu lhát, v noci mám těžké chvilky dne. Neustále pláču, místo abych usínal. A když už se mi podaří na nějaké dvě hodky usnout, sním o poslední dívce, kterou jsem viděl v rozhalené blůzce. Byť to třeba bylo na fotce na internetu, na nějakém perverzním portálu. Vidím ji tam tak, jak ji stvořila Lilith, její povedená matka. Nikoliv, nebojím se o sebe, nemám strach o svůj spánek ani o to, že vstávám brzy ráno na ranní šichtu. Bojím se o tu poslední dívku z polosna. Cožpak jestli ji potká nějaký špatný muž, nějaký příslovečný otrapa, který ji jen využije a polechtá její křehkou mušličku, aniž by ji na oplátku dal víc než pouhou špetku citu? Tito ždibíci, jak jim říkám, si jen berou dívčí zvědavost. Ve skutečnosti se hrozně stydí za to, kdyby se měli otevřít. Jsou to ubožáčci ve světě, kde dominují ženy, ve sféře lásky. A tyto přesto padají do jejich osidel, jako kdyby neměli ani zbla mozku. Možná ho nemají, když je ovládá vilnost vášně. Mladé dívky skutečně tuze myslí na zítřek, pohrouženy do očí jejich milence, rády se nechají laskat, aniž chápou, že si tím ničí něžné předivo pohlaví, které se snadno neobnovuje. Chtějí srazit na kolena všeliké drzé býčky, ale samy jsou nabodávány na jejich brutální rohy. Dají se nalézt na různých místech - od vědeckých pracovišť až po barové stoličky, ale vždy nesou stopy užití. Nelaskavého zacházení. Tváří se jak vědmy, ale ve skutečnosti jsou neznalé jako ti cápci, které si pustí až do kalhotek. Místo pout, které nesnáší, nosí u sebe v kabelce špunt od vany. chápejte, to není žádný jinotaj, nýbrž to znamená, že než aby byly znovu pouhé sexuální otrokyně, raději si odpočinou někde ve vaně, samy, s knížkou, s telefonem, spojeny sluchátky si pošpásují s kamarádkou.

středa 27. ledna 2021

Balabán, nedožitých 60 let

Nejdůležitější hřeb večera!

Na Vltavě se hovoří o Honzíkovi Balabánovi a hovoří o něm Péťa. Nemůže to být napínavější. Jejich úsměvy byly vždy krásné. Měli je pro nás nachystané a nepolevující. Snil jsem vždy o tom, že se budu šíleně celou noc milovat s jeho manželkou! A přesto bych asi ani neměl pocit, že bych byl své holce nevěrný!

O Černé hvězdě bych dokázal poslouchat hodiny!

Byl to člověk, který žil heslem: mráz kopřivu nespálí!

úterý 26. ledna 2021

Je z ní cítit parfém, bezobalka

Něco se schovává ve stínu a snaží se vám říct věci, které byste coby dospělé dívky měly vědět. Věci jako např., že ta osmnáctka z baru má úžasnou pusinku. Nevěřil bych, že jí má tak prořízlou. Dovolí si každému hostu říct nějakou pitominu. Co vy o mně vlastně víte? Víte, kolik je zrnek písku v poušti? Možná že ani hvězd není tolik. A já jsem jako něco, co je pod jedním z těch zrnek... nikdy mě nepoznáte. Jsa vášnivě oddán krásným uměním, jichž jsem ostatně i výtečným znalcem, jsem opravdu nenasytný v rozkoších těla, užívám si každou přenádhernou prcinku, dokud je mladá a neužívaná.
Vím, že to prostě takhle je a ze je to tak na světě zařízeno chytře.
Myslíte, že jsem ve skutečnosti šišla? Že šišlám jako malý Hamlet? Že měřím metr padesát? A vážím tři metráky? 
Cožpak jsem vám vždycky neříkal, že byste měly spíš studovat divadelní školu než číst tenhle blog?
Váš základní pocit... se mýlí!

Ať si kdo chce, co chce říká... ale tohle je stále mé nejoblíbenější video na youtubu. 


pondělí 25. ledna 2021

Vychtrlá jak kostelní myš

Vypadala jako zdechlina a oblékala se do černého, nepřeháním, nahoře ji scházely tři čísla a dole neměla nic. Přesto si sehnala brigádu v luxusní pražské kavárničce a zákazníci i šéfové s ní byli spokojeni. Bydlela s přítelem, kterého si našla na Tinderu, protože ji nebavilo chodit do barů, kde jedině měla šanci nějakou spřízněnou duši trefit. Naštěstí ji přítel kvalitně živil, pracoval v korporaci a zdědil po rodičích talent být sviňou. Když takto spolu chodili už osmý měsíc a žili šestý, ozval se v jejím bříšku nenadálý hlásek. 

Žila si vlastně úplně v pohodě, kdybych v jeden pátek večer nedorazil na sračku zlitý do té kavárny já a nepřevrátil jí život vzhůru nohama. Bylo to dojemné shledání. Hned jak mě viděla, tak se začala bát. Byla tam už úplně sama, myslela si, že ji asi chci znásilnit. Nicméně nedošlo k žádné velké rozmluvě, jen jsem si poručil pivo. Odmítala mi nalít, tak jsem jí to ještě jednou hlasitěji zopakoval. Místo aby začala čepovat, otočila se na podpatku a šla někam za bar, do nějaké kuřpauzové místnosti a chtěla asi volat majiteli, ale to už jsem do toho kumbálku vlezl i já. Vypadala úplně rozhozeně, ale já se jen psychopaticky usmál a vyšel ven z místnosti i z podniku. Líbily se mi její oči, proto jsem jí tehdy nechal bejt. Přišel jsem tam pak až později, asi za tři týdny, střízlivější, a to už jsme se bavili jako staří známí. Za týden nato byla ruka v rukávu. 

neděle 24. ledna 2021

Miláčku, chci tě líbat

Nedávno jsem viděl v televizi nějakou reportáž. Z čtvrti, kde bydlím. Nějaký černoch utíkal před policií, zamkl se v lékárně. Co následovalo, se dá popsat jenom takto. Mlha a pak pád, černoch v roušce padl téměř okamžitě, prostřílen kulkami bláznivě pálil z pistole do podlahy. Chlapík u kamery číslo 2 dostal zásah do břicha a když se předklonil, aby zachytil vyhřezlá střeva, uvolněná kamera se pomalu otáčela a poskytovala divákům pomalý panoramatický obraz pekla.


Znovu se nám vrací na scénu prokletý Friedrich

Srovnej s Výhled z mého okna



pátek 22. ledna 2021

Potrestaná výpraskem

Víte vy, co je láska? Ne, tentokrát to nebude vtip. Ale jenom moje filozofické úvahy. Láska je vlastně jenom potlačená nenávist. 

Nejsem cynik!



neděle 17. ledna 2021

Čtyřlístek

Jen trošku strpení, je toho na mě moc. Trpělivost nemáte, mladé děti! Horečka mi zře z rozpálených lící i z hluboko vpadlých očí...

neděle 10. ledna 2021

Dělnická třída

Povím vám moudrost, kterou jenom stuprum vymyslí. Neustále si připomínejte lidi z vašeho okolí, kteří se něčím přespříliš rozčilovali nebo kteří byli nad jiné proslulí slávou, neštěstím, nepřátelstvím nebo jakýmikoli osudy. A potom si pomyslete: Kde je nyní to všechno? Dým a popel a pohádka, anebo už ani pohádka! Dobré, ne?

středa 6. ledna 2021

Smutihlav

Takové člověka jsem potkal. Nazýval se staročesky Smutihlav, ale přezdívali jsme mu Smůťo nebo jen Es. Patřil mezi nejznamenitější žáky na druhém stupni, ale když přešel na gympl, jako by z něj zájem o školu opadal. Dal se na kouření, na popíjení vín a místo aby pomáhal dívkám s úkoly do matematiky, chodil potají vsázet na fotbal! Mnoho našich spolužáků na něj zanevřelo a nechtělo s ním mít společného. Způsoboval to zarputilý výraz malého hrdiny, který bez přehánění všechny z nás nenáviděl, ale taky se nás mnohem víc bál.

Dneska zpětně můžu říct, že děkuji Prozřetelnosti, že skončil tak tragicky pouze sám a nevzal s sebou desítky či stovky nevinných studentů!

Do úzkých dlážděných chodeb našeho gymplu vstoupil Smutihlav těsně před útokem na Dvě věže. Na Dvojčata, jak se také říká v pohádkách. Byl podsaditý a nosil bifokálky. Rašilo mu chmýří kolem dolního rtu a měl dost ošklivou bradavici na pravé líci. Umíte si představit, že ve třinácti či čtrnácti to nebyl žádný idol, vysněný krasavec teenagerek a nemohl mít s dívkami společného víc než místo v šatně. Ale v něm skutečně bylo při bližším ohledání něco jiného, něco, co předčilo představivost nás všech. Všiml jsem si toho - jako jediný - okamžitě. Byl chytrý jako krysa. Dokázal vždy neomylně najít slabé místo učitele a vlísat se do něj, aby nemusel dělat ani dost málo, a přitom být hodnocen vždy nadmíru kladně. Tak třeba naší angličtinářce, náruživé kuřačce, nosil každý týden paklík cigaret, protože jeho otec dělal v Camelu.

úterý 5. ledna 2021

Její oči zmizely pod zarudlými víčky

 "Neboj se, Amálko, jsem s tebou," domlouval ji.

Byla to planá slova, a Amálie byla šedá, upracovaná myška, vydělávala od patnácti. Její život patřil druhým, zasloužila si tedy občas... pohrát, pomilovat. Ale on to pro ni dělal čím dál řídčeji. Navíc nedávno jí přestal cyklus, právě tak, jako když utne... nedostala měsíčky tenhle měsíc. Udělala si test a zjistila, že ukazuje pozitivní výsledek. 

"Nepochopils dosud, že tě miluju, Marku?" Její hlas zněl pevně a odhodlaně - jako kdyby neváhala s ním jet až na špinavější konec Rotterdamu a tam se ubytovat v průměrně zavšiveném squattu. Leč toto silné, pracovité děvče neznalo rotterdamské squatty, takže její rozhodnutí bylo poněkud předčasné.

Přistoupil k ní a vzal ji za ramena. Měla na sobě zaprášený kabát. Uznával, že mluví pravdu, ale zároveň cítil, jak jsou si v této chvíli cizí. Otočil se prudce a otočil se k z ní zády zanechávaje ji tam s celým tím neporozený děckem ve sporáku, v té její rozpálené děloze. 


Když ji píchal, kvílela jak kolovrátek, to byla její výjimečná silná strana.
"Jó, Marků, jó, dělej mi to, víc, hloub" hleděla mu do očí strnulým zrakem, pobledlá rozkoší. Jejich rty o sebe udeřily v zoufalém políbení.

Vzpomínal, jak silná byla v tělesných požitcích, když si byli blízcí.

pondělí 4. ledna 2021

Klobouk pozoruhodného šejdíře

 Loví z něj králíky. Jen co vyskáčou do obecenstva, strhne se hromová salva potlesku.

Ale kalte na něj, našel jsem jiného kamaráda z mokré čtvrti, co mi vykládal tento příběh, který se prý údajně skutečně stal. Teda fakt nevím, co si o něm myslíte, já mu hned řekl, že mi připadá vymyšlený, prostě přitažený za pačesy. Ale týpek si stál za svým a tvrdil, že tak to jako bylo...



Noc modře nahlížela do místnosti. Slyšel její oddechování. Hlavou mu běžela myšlenka, že by ji násilně vzbudil a trošku si pohrál s jejím životem! Neurovnaný proud myšlenek. Po chvíli tupého zírání do stěny se zvedl, pak se tiše otevřely dveře a vyklouzl z jejího bytu.

Šel podél pobřeží a pozoroval dým z nedaleké spalovny, telefon začal bzučet.

"To jsem já, Tome", ozvalo se z druhého konce drátu. "Chtěla jsem se tě na něco zeptat."

"Jsem unaven."


"Hledala jsem mezi tvými fotkami nějaké fotečky ze stužkováku," odmlčela se. "Místo toho jsem našla něco jiného... Tys fotil tu holku jako akt."

"Já?"

Chvíli bylo trapné ticho. Pak řekla naštvaně, ale i tiše.

"Dobrou noc," zavěsila.


neděle 3. ledna 2021

Pravý rozkošník

Tak jsem již nohami v dalším roce. Vyspaný! Těch rozkoší bylo tolik, že si je vůbec nepamatuji!

No co, nejsem jako Adam s Evou, dokonalí lidi. Ale podívejte se na ně, byli dokonalí a přesto je ďábel svedl!


Co dělám teď, ptáte se? Pozornost věnuji nějaké vědomostní soutěži. Říkám si, že vím víc než Rosák!


Jinak uctívám démona Molocha. Možná to nevíte, ale jsem částečně satanista. 


Než se obrodíte, pochopíte, ke komu se máte sklánět. A ke komu se modlit!


Nedávno jsem potkal tu buchtu, co jsem s ní chodil. Při vzpomínce na ni se mi sevřelo hrdlo, v hrudi jsem pocítil těžkost.. Už týdny před tím, než jsme se rozešli, vše vypadalo jako při starém, ale vnitřně jsme už oba žili na jiné poušti!


Jinak jsem našel oblibu v Clausthalleru, skopčáckém pivu, vonícím po bramboračce!

Pokud vám to ještě nestačí, zapněte si Mandaloriana. A nebo si radši pusťte Petra Davídka, ten vás vyléčí. 

Smíchem.


Ale jen klidně spěte, neboť duch lásky vše ovládá a řídí a povede vaše nesmělé dámské krůčky vstříc dalším ztřeštěnostem!

Díky tomu, že mě v houfném počtu sledujete už desítky let, dostane se vám v Roce Krávy (2021) cti číst si některé z nejkrásnějších a nejtoxičtějších pasáží v dějinách němého písma! Že nepřeháním, se dočtete již zítra.

sobota 2. ledna 2021

Včelka opyluje

Byl ve mně ještě kus někdejší něhy, ale pak, posedla mě zvrácenost.. ojel jsem ji.

pátek 1. ledna 2021

Nejútlocitnější ajťák zasahuje

 Je rok 2021 po Kristu a vy jste v zadním otvoru jak Baťa s dřevákami! Nenapadlo vás si uhnat chřipku? Abyste nemusely nic dělat, jen ležet a pobírat státní penízky? Protože mě to už napadlo, jen na mě zatím bacily nelezou - bohužel!