čtvrtek 28. února 2019

Narodil se z panny

Stává se přece, že když zakusíme silnou emoci, omdlíme... spadneme do mdlob.. a jaká to emoce, ptáme se, spustila pád?
V mém případě se jednalo o posedlost ženskými. Nikdy jsem neměl dost. Považoval jsem je za jed sžírající mě do hloubi podstaty. Chtěl jsem jim, bez ohledu na barvu vlasů, tlouštku stehen nebo vyznání, dělat šňůry dětí... a taky jsem vroucně přál, aby z té lopoty při porodech hynuly na úbytě. Aby mohly být vystřídány mladšími a způsobilejšími k nošení plodu. Abych mohl mít nové a nové kusy a vskutku se stal mistrem dělačem dětí. Nemyslete si, že jsem nenormální. Mnozí z našeho rodu postupovali úplně stejně, přestože asi, či téměř určitě, nedosáhli stejné proslulosti jako já. A hlavně se o svém jednání tak otevřeně nezmiňovali, takže si jejich skutky vlastně nikdo nemohl pořádně zapamatovat.
Nemyslete si, prosím, také, že jsem nikdy neměl psychické problémy. To zase jo, měl jsem jich dost. Choroby, nebo jak říkáte. Léčil jsem se hypnózou i kokainem. Myslím, že správněji by bylo říct, že jsem v nedostupné oblasti svého nevědomí měl vykotlanou díru - a ta díra připomínala kosočtverec čili zase tu kundu, o které je celý lidský i nelidský život. Možná si myslíte, že mě kokain léčil? Cha, cha, dovolte mi se zasmát. Čím detailněji jsem se omámil, tím hrůzněji vyvstala má protichůdná stránka povahy. Působil jsem za střízliva uhlazeně a distinguovaně, děvčata u tyčí odhadovala, že jsem právník nebo doktor filozofie, nebo třeba věhlasný psycholog na odpočinku, nicméně po požití nemírné dávky toho kouzelného alkaloidu... jako bych si obřezal mozek, cílem bylo prostě dupat a šukat. Nic víc mě na dívce nezajímalo, než její dojná dírka, třeba i na dívce hluboce ošklivé (bůhví, že i ty o mě měly značný zájem). Toto jsou ovšem fakta, která jsou nesporná. Stejně tak jako kuriozita, že snad nejvíc mi pomohla hypnoterapie. Snění a odkrývání podob symbolů. Už staří věděli, že sny mohou poodhalovat tajemství. Nakonec jsem převážně ženským terapeutkám vleže na pohovce vypravoval, co se se mnou děje, když sním. Že tam jsou hromady nahých těl a jejich vůně působí neodolatelně na mou erekci. Že mi vyrostl z ptáka trojzubec ptáků, kterými jsem mohl mít tři naráz a každý centimetr těch priapismických pyjů cítil jednotlivě každou skulinku, každý hrbolek ve šťavnaté kundě, dokud se mi z té orgie nezatočila hlava a já neomdlel. Můj mozek v opravdovém zájmu rekonstruoval ty obrazy. Hned je stavěl v to či ono světlo, cizeloval obrysy a snímal z nich šerosvit přízračnosti, jindy samozřejmě dával jen velice hrubé črty.
Každý, domnívám se, by si měl projít zkušeností závislosti. Ta, co postihla mne, naštěstí byla ještě docela přirozená. Šlo v ní o lásku k ženě, a jako taková nemohla být příliš démonická. Spíš šlo o takový rušivý účinek, o nuanci zvyku, která přivodila toto podivinství. Toužil jsem se stát pouhým pánem nad jejich duší. To falus dovede, když je pořádně nažhaven. Ještě dnes, po mnoha letech si říkám, že mi ta špetka kokainu vlastně chybí, neboť mi prospívala iluzí, že se každý pobuda dá vybudit do nezadržitelna a může pohlavím ovládat pohlaví ovladatelnější.

středa 27. února 2019

Součást

Představte si toho samečka. Rozhodně se mu dostalo skvělého, moderního vzdělání. Prošel ostatně vším možným: všechno ví, všemu se naučil, všechno si pamatuje, všechno pochopil a všude byl. V posteli se s ním uděláte třikrát během pěti minut. Může snad za to, že z něj a jeho nástroje tečete? A kde vy vidíte rub, on vidí navíc i líc. S okázalou nádherou, v hluku a rachotu, s pozlacenými stěrači přijíždí v porsche k vašemu paneláku a hraje mu při tom muzika Jay-Zího. Kdejaká sebranka se sebere a vykoukne z okna, aby viděla tu nádheru, nekonečně zábavný, velkolepý chlap vystupuje z vozidla a jakmile za sebou zabouchne, zazívá jen tak z nudy, nebo se široce usměje jak v žurnálu. To už všechny dodělá... Po tom všem je vlastně dobře, že si náš hrdina uchoval svůj nezkalený image. Teprve teď si uvědomujete, jaký zázrak vás v životě potkal. To je on, to je váš kluk. Rozdává si to jenom s vámi, a dokud mu budou fungovat testosteronem přepěchovaná varlata, na žádnou jinou ani nepomyslí. Pohrdne jí a když ho bude chtít svést, sytým smíchem jí odbyde!
Vždyť neuvěřitelné věci se dějí každou chvíli, nebraňte se jim. Naposledy si zašmátrejte v mušličce, hoďte na sebe kožíšek od Gucciho a utíkejte po schodech až k němu! Skočte mu do náručí, jak skákají dívky na své borce z Delta Force.
Avšak i nejvybranější pokrm může v nadměrném množství způsobit žaludeční potíže. Nemažte si tedy jen tak pro jistotu číslo studenta, který vás zaujal na přednášce kořenů evropského myšlení. Když dojde k nejhoršímu a váš miláček zahyne při misi v Pákistánu, stále ještě zde pro vás bude zajíček ze školy. A kdo ví, třeba slovo dá slovo a vetře se vám do kalhotek. Kde byste ho prozatím vůbec nečekaly...

úterý 26. února 2019

Příjezd do uličky Kašpárkov

Často v náruči spánku upadám do zvláštní polobdělosti, až se mi třeba zdá, že zřetelně vidím mrtvé a slyším ty, jejichž kosti pokryla hlína. Je-li něco děsivějšího než představa mrtvých, na nichž se všechno rozkládá, vstávajících z hrobů, pak snad už jen představa mojí sousedky v tangách.
Semínky věci a tělísky zárodků se teď v krátkosti budeme zabývat. Chci vám říct, že jste složené z atomů a ty se musí občas vystavit koupeli. Neříkám to proto, že by mi ženská pokožka nedejbože nevoněla, to vůbec ne, ale proto, abyste si uvědomily, co je prvotní úkol a co je sekundární záležitost. Musíte si umývat kožíšky, protože jinak vám do nich vlezou breberky. Předobře vím, že vám nebude snadné vyložit v češtině, která je jazykem chudá a osnovou experimentální, jak moc mi chybí dotek něžných prstíků v oblasti bříška či podbříška a že tento dotek je pouze tehdy milý, když má dívka voňavý a plísníprostý klín.
Stydlivá dívka, v níž se snoubí ctnost a naděje ve vytrvalivý svazek, může ukrást mu srdce a probodnout ho dokonce skalpelem v zápalu něžného milování. Umíte si představit, jaká to až nezemská slast pro muže, který je sycen láskou, jenž na znaku leže, dechem na ústech dívky visí? Nedá mu spát, věnuje mu na tisíce úsměvů hvězdnaté noci a ve chvílích, kdy odpočívá po vydatném milování, hledá vždy pravé slovo, pravý verš, aby milenec až do dna prohlédl skutečnost skrytou.
Pouhou přítomností v loži rozptyluje strachy a temnoty duše, vystřeluje šípy slunce, tak jako třeba věda nebo rozum a pomalu ale jistě se hodlá stát jeho oficiální metresou. Mezitím pečlivě, vytrvale pracuje na své bakalářské práci. Když zrovna nestuduje, pracuje v baru nebo ve videopůjčovně. Je to dokonalá mladá žena, v níž lze vysledovat zárodek bohyně.
Nicméně i ty nejlepší z vás mohou selhat.
Může se stát, že se na firemní párty opijou do němoty a vyspí se s atraktivním šéfem - psychopatem, který je taky opilý, ale ne němý. Pak dlouho této chyby litují. A co je hlavní, odmítají spát znovu s vámi, dokud se emocionálně nevzchopí, dokud znovu nedosáhnou staré úrovně stability.
Nic, kromě vesmíru, nevznikne z ničeho a co se už děje a jak se to děje, to, zdá se mi, je věcí lidí, nikoliv doby či okolností. Když by co vzcházelo z ničeho, mohlo by to vzrůstat ze všeho a semen by nebylo třeba. Moře by rodilo lidi a obloha zas ptáky, v krunýři šupin plémě by vydala země, rokle by se naplnily kaktusy a poustě by zas hostily všelijaké chlupaté šelmy. Stáda skotu či bravu, neznámo odkud by vycházela na pastvu a ovocné stromy by pokaždé nesly nestálé plody. Když by všecko nemělo svou matečnou látku, kterak by mohlo to všecko mít určitou matku? No jak?
Proč puká na jaře vlaštovičník a jetel v létě, proč vinnou révu pudí jeseň, ne-li proto, že určité prvky v nich se sloučí a objeví teprve tehdy, když jim přeje počasí a boží záměr?
Tolik tedy k zamyšlení, proč jsme vůbec coby lidé zde a kdo hraje s námi nečistou hru, zda politici či nelítostný šutr, který obíhá na své dráze v kosmu.

pondělí 25. února 2019

Muži ji hltali očima s dychtivostí, kterou se ani nesnažili skrýt

Slunce prý dává světu život. Ale podívejte se na slunce, až vyjde, není samo mrtvé? Všechno je mrtvé a všude jsou mrtvoly. To mi běželo hlavou. Byli jsme zrovna v nejlepším, když se to stalo. Její nahé stehno mi laska­lo ucho: zdá­lo se mi, jako bych sly­šel moř­ské vlny, prá­vě ten šum, kte­rý sly­ší­me, když si k uchu při­lo­ží­me mušli. V celé té ab­surd­nos­ti bor­de­lu a zmat­ku, kte­rý mě ob­klo­po­val, jsem úplně zapomněl, že Renáta má přijít z práce. Ženská přede mnou se vytrácela do mrákot. Byl jsem rudý a potil se. Jestli nás tak objeví, vyhodí mě. A jestli mě vyhodí, ztratím všechny výhody styků s jinými.
Ještě před chvíli zr­ca­dla, jež po­krý­va­la zdi a z nichž se­stá­val i strop, zmno­ho­ná­so­bo­va­la ob­raz ja­kési zví­ře­cí ko­pu­la­ce. Oddávali jsme se skutečně styku jako dvě zvířata. Nyní jsem ty zrcadla chtěl rozbít, zapomenout na odraz, jež vrhala, protože mě usvědčovala z hříchu... a jediným možným trestem byla v tomto případě rozluka! Rychle jsem se od ní oddělil, ale to už klíče rachotily v zámku.
Blížila se má poslední hodinka. Mé brzy zlomené srdce se již předem otvíralo prázdnotě. Ještě naposledy jsem upřel zrak do peřin. Nikdy jsem ne­vi­děl nád­her­něj­ší hol­ku a ni­kdy jsem ne­vi­děl hol­ku, kte­rá by byla víc nahá. Pak jsem ji doslova vyrval z postele a nahou ji dostrkal na balkón, kde jsem za ní zavřel. Rychle jsem, sám na Adama, skočil do lůžka, když tu vešla Renáta. Nic nezpozorovala, jen jí bylo nejspíš divné, proč jsem nahý. Hadry té druhé nemohla vidět, byly naházené pod postel. Kdyby měla citlivější čich, ucítila by ten dobře známý pach těl otírajících se o sebe v divém zapomnění.

sobota 23. února 2019

Spi se mnou

V Tondovi nebylo lásky. Vyhodili ho z pracáku. Pláč poraženého mu teď svíral hrdlo. Čerti s ním šili, pusa s ním jela. Když bylo nejhůř, schoulil se k Mařence. A tato ubohost ho obyčejně zachraňovala před výsměchem.
Jejich vztah se ale ve vsi začal brát jako hotová a trvanlivá věc.
Mařena kdysi klukům zahýbala, teď se ale pevně držela Tondových kalhot.
Často mu s úsměvem říkala:
"Odplatím ti pak takovou láskou, tolik tě budu milovat, že to není žádný hřích, když tě teď trochu potýrám."
Některé dívky už jsou takové. Nezapomeňme ale, že nejnemožnější věci jsou možné a že je možné je obrátit na správnou víru.
Osamělé lampy blikaly v sněhové mlze jako pochodně na pohřbu a ti dva šli spolu zavěšeni po zaváté cestě.

pátek 22. února 2019

Malá raubířka souloží s vězněm


Jsem buď hrdina, nebo bahno, nic mezi tím. To mě právě zahubilo, protože v bahně jsem se utěšoval, že jindy bývám hrdinou, a hrdina dával zapomenout na bahno.

Mechanicky jsem pohlédl na dívku, která vstoupila. Mihla se přede mnou svěží, mladá, poněkud bledá tvář s rovným tmavým obočím a vážnýma, trochu udivenýma očima. Zalíbilo se mi to, byl bych k ní pojal nenávist, kdyby se usmívala. Nedalo se o ní říci, že je krasavice, ačkoliv byla vysoká, silná a pěkně rostlá. Oblečena byla velmi prostě. Jak jsem seděl a ládoval se vodkami, pochopil jsem, že tuhle můžu v noci opíchat.
Chvíli jsme diskutovali.
"Kromě toho muž vůbec nemůže být ženě příkladem. S ním je to jiné. Já se tu třeba i mažu a špiním, ale nejsem ničí otrok - přijdu, odejdu, a jako bych tu ani nebyl. Setřesu to ze sebe a jsem jiný člověk. Ale ty, ty jsi hned od samého počátku otrokyně. Ano, otrokyně. Vzdáváš se všeho, vzdáváš se svobody."
"Jsem dobře placená od zakazníka. Necítím se jako otrokyně."
"Ano, teď jsi snad mladá... ale nenech se zmýlit, nespoléhej na své mládí! Tady to všechno letí tryskem!"
"Nevěřím, že za rok či za pět let o mě nebude zájem."
"To jistě bude, ale na tvém místě bych si našel hodného ženicha, který tě zaopatří."
"Mohl bys to být ty?" šibalsky se usmála.,
"Ne, já jsem jenom manžel na jednu noc!"

čtvrtek 21. února 2019

Dost rezavé klece



nežnosti nepravé hned tuší
a právě to její jeskyňku ruší
rozvášní se na vstřícné gesto
ošukala by teď celé město
už zpitá sundává kalhotky
vlezly by jí tam tři karotky
holá kunda je toho výrazem
tak šukají zpiti pod obrazem

Po­tře­bo­val bych ze sebe sho­dit šaty ane­bo svlék­nout do naha dív­ky, po kte­rých ba­žím: tep­lo mdlých těl by mi ule­vi­lo, přelétlo mi hlavou, když jsem pil kdovíkteré.
Ob­jal jsem Elišku, kte­rá se ne­brá­ni­la, a naše ústa se spo­ji­la v cho­rob­ném po­lib­ku.
Svíraje její zadnici, cítil jsem, jak se chvěje... pak jsem ji ošukal otvor.

Šel jsem do baru, trošku se dokončit a tam jsem si všiml zvláštní dívky, dost divné od pohledu, přišel jsem trošku blíž.
Po­ti­chu se ze­ptala (nikoliv mě):
"Do­sta­ne se tu něco k pití?"
Hos­pod­ská od vý­če­pu od­povídala:
"Cal­vados?"
Po­sta­vi­la na pult sklenku.
"Jak se jmenuješ?" ptal jsem se.
Marie.
Ma­rie ne­chtěla.
"Dej­te mi ce­lou lá­hev a po­řád­né skle­ni­ce," řek­la. Po­řád chrap­ti­vý hlas zněl tvrdě. Vzrušovalo mě, jak rozkazuje.
Dodala:
"Budu pít s ním."
Měla na sobě plášť a pod pláštěm byla úplně nahá.
Ma­rie si zno­vu na­li­la. Pila jako o ži­vot, až jí skle­ni­ce vy­padla z ruky. Odhrnula plášť. Štěr­bi­na mezi je­jí­mi steh­ny zá­ři­la do sálu a na mě plným leskem.
Vzal jsem Ma­rii za ruku: za­ča­li jsme tan­čit ob­scén­ní valčík.
Ma­rie, hla­vu zvrá­ce­nou vzad, se zhnuse­ně od­da­la tanci.
Po chvilce.
Ma­rie se kácela, vy­klouz­la z mého objetí a spadla...
Sná­še­jí­cí se útloun­ké tělo do­padlo na zem s hlo­mo­zem mrt­vé­ho zvířete.
"Alhohol, nalijte mi přece..."
Znovu jí padla hlava na zem..
"Vyliž ji," rozkázala mi hospodská.
Tak jsem si kle­kl, její nohy si pře­ho­dil přes ramena. Abych ji zachránil.
S ko­řist­nic­kým úsmě­vem jsem vrazil svůj ja­zyk do chlu­pů. Roz­bo­la­vě­lá, ale roz­zá­ře­ná, Ma­rie vy­pa­da­la šťast­ně a usmí­va­la se přes za­vře­né oči.


"Pila jsem," řek­la jed­na z holek, "až bych chcala."
"Pij­, až se po…" řekla zmámeně Marie ze země.

středa 20. února 2019

Prastará zápletka

Pozoroval jsem nahá snědá záda slečny, která kráčela přede mnou. Už dávno ji někdo měl zatáhnout do temné uličky. S onou houpavou chůzí štětek, které nikdy nepropnou kolena, zvlášť působila na mou erekci. Když jsem ji spatřil, jak se vyhýbá louži, uvědomil jsem si celou tu absurditu a nevyslovitelnou křivdu násilníků. Znásilnit někoho, kdo je na vrcholu svých životních sil. Ona vlastně není znásilněna, jen je jí sebrána energie a pod tlakem nasoukána do cizopasného těla. Všechny její orgány fungují nejspíš daleko lépe než ty, které ji znásilňují, útroby zpracovávají potravu, mladší kůže se obnovuje, prokrvují se tkáně a tímto tragickým představením přirodní přijde nazmar. I její nehty pořád rostou v okamžiku, kdy si ji bere. Její mozek si stále ještě pamatuje, pozoruje, přemítá.
Ale ona se v nepravidelném kruhu od sebe vzdaluje, takřka s oprátkou utaženou pevně kolem krku, svíjí se, volá ke svému bohu, žádá pomoc, ne-ne-ne-ne, a ty opakované výkřiky a to zdrcující zoufalství, to je to pravé, naplňující, strachem naplněné volání, co si právě ouško násilníka přeje slyšet. Minutky odplývají rytmicky jako klinkání zvonů, zatímco její volání polevuje. Přejde v něco jako tichý pláč. Právě tohle SOS člověka je definitivním symbolem vítězství negativity. Skoro zuřivé ve své slabosti. V té chvíli se rejpista zvedá, oprašuje, pomaličku si zapíná zips a dočista s nově nabitým životem odchází z uličky. Aspoň tak si to představoval stuprum, když kráčel ještě okamžik za snědými zády slečny.

Ve svlékání dívek je však už určitý automatismus... který předpokládá návrat silné nebo slabé chvíle, kdy subjekt okouzlil nebo znechutil... chceme se zmocnit působivé dívky, ne nějaké kozičky v ohrádce.. a proto, když svlíkáme nezajímavou, nudí nás to, kdežto zajímavou svlečeme s napětím ve svalstvu... paradoxně už se tu nejedná o sex, ale o odchlípení... těch zapamatovaných okamžiků... toho trvání, v němž jsme mysleli, že ve vnímatelných chvílích bude ta dívka vhodný objekt naší vášně.. protože ona tu bude i zítr i pozítří, je to věc, která trvá, ale styk s ní budeme mít třeba jen jednou. Z definice by měl být nejlepší.. kdo si může naplánovat kvalitní soulož? Musí přijít, když je poprvé uskutečněna.. a nebo už nikdy nepřijde.. s tím se smiřte, to nechť je vaší primární myšlenkou..

úterý 19. února 2019

Chladnokrevný taxikář


Nevrťte hlavou, neodsuzujte mě, sám se odsuzuji a odsoudil jsem se za všechno už dávno, hodně dávno. Povím vám, co se mi stalo před mnoha lety, když jsem ještě věřil v sílu lásky mladých dívek.
Zjistil jsem, že už jsme týden spolu nespali. To byla hlavní příčina, proč jsem tak hloupě přišel za ní v opilém stavu. Věděl jsem, že to nesnáší...
"Co ode mne chcete, vy opilče? Vodíte mě za nos!" zběsile se rozkřikla Adéla.
"Chci, abys se mnou častěji spala!" ukrutně jsem na ni obořil. Úplně jí to zasáhlo, nevěděla co odpovědět.
V opilé nepříčetnosti jsem znovu vykřikl a opilé oči mi zasvítily.
"Teď, teď už .. na kolena a kuř!"
Adélce nezbývalo než se podvolit. S povzdechem si klekla, začala mi uvolňovat pásek a chystala si už sliny v krku, když tu se stalo něco zvláštního. Dostala facku.
A druhou. Slza ji začala stékat z levého oka. Už už se chtěla ohradit a odmítnout mi vykouřit, když ji přiletěl direkt rovnou na bradu, zakymácela se jak boxer a spadla, udeřila se podlahou do temena...


Některé dnešní teenky jsou tak divné, že nezbývá než je vodit do společnosti, aby se trochu otrkaly. Zašukají si na hajzlech, zahulí haš, popijou křídla, a jak já to vidím, již brzy je čeká iniciace s nechutným, plešatým vdovcem, který je u barového pultíku zahrne prstýnky z kočičího stříbra. Stanou se jeho ženichem. A pak přijde milenec, který celý jejich pečlivě zbudovaný život naruší, totiž v tom smyslu, že ho otočí vzhůru nohama...
Ani se o něj nebudou muset ucházet, ne. Vezme si je proti jejich vůli takřka. To je všechno. Mimoděk se můžete zasmát, ale musíte uznat oprávněnost mých postřehů. To, že je vám patnáct a měly jste teprve dva kluky, z nichž jeden na vás zkoušel anál, nedělá z faktů o nic méně fakta. Říkáte, že vás zradil? A co je mi do toho, co je komu do toho? Zraďte si ho taky, chcete-li. Ale na vašem místě bych si počkal, ať je pomsta sladší. Vyspěte se s jeho best friendem, natočte chlípné video, kdy vám ve vaně holí klín a umístěte ho na facebook. Doufám, že mluvím srozumitelně, nebo ještě ne?
A co vy, mí milí, potměšilí mládenci?
Vám, mládenci, radím, ať si vyberete nějakou školačku. Proč? Protože víc než o pěknou tvářičku jde o nevinnost. Představte si vaši nastávající. Culíky, dlouhé vlásky, výrazné oči štěnátka. Sedí s kamarádkou v koutku a smějí se jako řechtačky - a čemu? Stačí jim k smíchu, že kočka skočila z okna na beton a tam se stočila do klubíčka… To voní čerstvými jablíčky, a tak bude vonět i její drahocenná branka k ráji, když si ji v šestnácti vezmete.

pondělí 18. února 2019

Voršilky

Vyrůstala jsem z dětských střevíčků, hromadila se ve mně spousta nových dojmů. Ztratila jsem pochopení pro fantastické příběhy, které jsem si jako malá vysnila. Veškéré své city i pozornost jsem zaměřila do úplně bezvýznamných záležitostí. Rozdíl byl dále v tom, že jsem neměla tolik trpělivost, a čím víc jsem o sobě přemýšlela, tím víc stesku se hromadilo, tím víc touhy po pohybu a činnosti, až jsem to jednoho dne, či spíše večera, nevydržela a Michalovi zahla. Už jsem mu nemohla být ani milenkou, ani kamarádkou. Zlomilo se to, když jsem začala s dupat s tím druhým. Byly to zvláštní chvíle a ten druhý mohl vidět, jak se mi slzy draly do očí, když jsem ho vášnivě objímala, nebo když jsem mu sála čůráka. Hledala jsem v něm asi účastenství, jako bych nemohla už unést svou osamělost, jako bych jí teprve teď rozuměla a jako bych teprve teď skrze ni, vyvstalou, začala trpět. Měli jsme málo společného - snad jen hudbu. Pustil vždycky svižnější Jablonského bitevní songy a pak začal rozdražďovat mou kačenku. Knihu podle všeho naposledy otevřel na základce. A to bylo pro mě vůbec nejtěžší, poněvadž s Michalem jsem mohla aspoň společně číst. Luštit hádanky vět, kdy každá mohla být narážkou nebo pobídkou k dalšímu luštění. Dlužno dodat, že k rozhovoru, k upřímnému rozhovoru jsme během našich setkání nedostali ani jedinkrát. Zanedlouho jsem se zcela od Michala i jeho vlivu odpoutala a stala se ze mě profesionální roztažnožka.
Byla jsem od dětství vysoká a štíhlá. Jenom příliš tenká. Mám dojem, že bych se dala svázat do uzlíčku nebo přeložit vejpůl. Stopa mé nohy byla dlouhá a úzká, až by se řeklo trýznivá. Ano, to je to pravé slovo - trýznivá. Proto jsem, jak si umíte asi představit, zvlášť ocenila, když mě ten druhý nakládal, co se do mě vešlo s tím přehnaným nadělením, co měl v kalhotách...

neděle 17. února 2019

Musíš mě mít

Vstal, aby doprovodil pacientku ke dveřím. Chopil se její ruky a vřele ji stiskl, přátelsky a vlídně. Také jeho hlas zněl povzbudivě, byl plný zájmu a sympatie. Odcházela osvěžená, skoro šťastná. Doktor Kutas byl masér. Konkrétně masér chodidel a plosek. Dělal terapeuta skoro dvěma stovkám platítích zákaznic, ano, slyšíte správně, zaměřoval se výhradně na ženy. Masíroval pouze a výhradně jejich nohy, paty, prsty u nohou, klenby a oblast, která je proti nim. Po jeho terapii odcházely paní zpět za svými manžely o něco svěžejší. Plné víry v lidskost. Taky bohatší o semeno v nylonkách, kterým jim postříkal nohy. Protože nejen masíroval rukama, ale i údem. Po několika hodinách pociťoval úbytek energie, přesto ho vyčerpávalo dát si polední pauzu. Raději se věnoval další pacientce a při této samozřejmé odpovědnosti nabíral o něco rychleji ztracenou sílu.

Myslel teď na něj s pocitem vděčnosti. Na svého učitele. Vzpomínal na něj, jak vypadal: měl zlaté, rozpraskané oči a tváře zbarvené do ruda a hněda - jako sytě vlhké cesty podzimu - z nadměrného pití vodky Ketel One. To právě to opilé zvíře mu po fatální mrtvici předalo v závěti rozjetou firmu masérskou. A on se tak z bezvýznamného pomahače vyšvihl až na šéfa slibného centra, kde mohl kopulovat s řadou cizích žen často až deset hodin denně naprosto nerušeně. Některé z nich byly jedinečné krásky, měly postavy jako lusk a kundu jako zahrádku. Některé byly nepostižitelné nymfomanky, jiné byly jen chlípné nebo naopak přehnaně slušné. Každou z nich vytrestal na plosky přívalem horoucího semena z chřtánu naběhlého ptáka, na jeho věk ještě slušně se zvedajícího.

sobota 16. února 2019

Slepý

Nejvyšší schopnost, kterou Bůh dal člověku, je schopnost se rozhodovat. Proto vstávejte ve čtyři hodiny zrána, dávno před tím, než úsvit zasáhne chřípí vašeho nepřítele. Buďte připraveni se vydat do žáru bitvy okolo hodiny páté, s kohouty a pekaři, tedy těsně poté, co jste posnídali, udělali své cardio a zacvičili si v posilovně. Hlavně si nenechte nikým kecat do vašeho života. Je to nesmírně příjemný život, který vám dal křesťansko-židovský Bůh a žádný další už nejspíš nedostanete. Modlete se a pracujte, ora et labora, a buďte vždy čestní k přítelkyním. Nikdy je nepodvádějte, nikdy je nefackujte, nikdy je neseznamujte s alfa samci. Buďte kompletně sví a řeště své případné problémy čelně, nikoliv po telefonu!




Seděla uprostřed kupy hoven a cosi náruživě hnětla. Čelo se jí vyjasňovalo. Příští půl hodiny pracovala skoro zuřivě. Hovna si rozmazávala po čele, ulpívala jí ve vlasech, když do nich zajela netrpělivě rukou. V očích měla slepý výraz intenzivního
vzrušení. Už to přicházelo, už to začínalo být to... náhle zničehonic vytryskla v gejzírku orgasmu.



Neviditelné síly bývají mocnější než viditelné, a tak postupně, i když bez důkazů, mé podezření sílilo a já začal ke své nelibosti zjišťovat, že se mi čím dál víc příčí přítelkyně dotýkat.. při představě, že měla v ústech penis Radka, jsem ji ani nedokázal políbit na rty...
Jednoho dne se ztenčená rovnováha mé víry v její věrnost zlomila nadobro. Přišel jsem domů zrovna ve chvíli, kdy jí stříkal sperma do pusy... do nádherné pusinky mojí milé Zlatky.
Jen jsem uslyšel ten projev, který chlapík dělá, když mu tryská semeno proudem, okamžitě jsem za sebou zavřel dveře, a vyběhl klusem z domu směrem k výčepu Třetí flaška v naději na rychlé zapomnění. Nepamatuji si jasně svět, který se rozběhl mi před očima, když jsem se nazítří probudil pod stolem onoho podniku. Bylo to příjemné a posilující zároveň vidět zblízka výstřih jedné z barmanek, které mě probouzela, opatrně jak to jen dívka umí. Poděkoval jsem, dal ji nějaký drobný tuzér a vyšel jsem prkenně do svého vlastního bludiště... šedivé centrum města mi připadalo ošklivější než obyčejně. Ale jako vzdělanec jsem si i v těžké chvíli zachoval aspoň určitou zdvořilost dojmu... a srozumitelně jej označil jako HNUS VŠEHOMÍRA!

pátek 15. února 2019

Jazyk čvachtá

V konverzační při si uvědom, co se děje, než bude příliš pozdě. Poznáš, co se chystá z tónu řeči protistrany i výběru slov. Pasivně-agresivní způsob konverzace je docela v módě, hlavně v médiích. Jedná se o běžný způsob zahájení ofenzívy.
Používají se obraty jako ty říkáš... podle tebe... takže je úplně v pohodě atd. a pak následuje velmi zjednodušen a často zavádějící výčet věcí, které jsi údajně prohlásil... naštěstí se jedná o nejsnadněji odvratitelný konverzační útok, proto se u něj příliš nebudu zdržovat. Nejjednodušší způsob, jak se mu vyhnout, je říct, že to, co říkáš, je to.. co jsi už jednou řekl. Zkrátka to zopakovat. Bylo by dost na palici, kdyby jej druhá strana použila znovu, neboť jsi efektivně a doslovně prohlásil něco, co vysvětlilo, resp. uvedlo na pravou míru, co druhá strana tak lstivě zjednodušila.




Čpělo to tam... pot zatuchal, výpary lidského těla se odpařovaly... ve vzduchu visel palčivý odér šlemu a hned vedle něj, ne nepříjemný, zvířený pach psa... mezi všemi těmi pachy a jejich průvodci bylo cítit ještě něco jiného, nepřirozený puch, který škrábal v krku... puch cizího života.. pocházející z jiného vesmíru!
Působil vlhce a ponuře... jako dírka školačky. Blair se nervózně otočila na druhý bok v posteli.. měla na sobě ušmudlané kalhotky, půlkruh žlutých vlasů přilepených k polštáři vytvářel kolem její hlavy směšnou svatozář...
Byla předurčena k píchání, tak se narodila.. měla takové to tělo, které si nikdo neprohlíží dlouho. Prostě na něj rovnou skáčou, snaží se ho povalit.. a protože Blair byla až příliš zaměstnána vlastní prací s ručkou v klíně, zarazila svou dupku do prohlubně v matraci... pískové kozy, bronzové tělo, a nádech téže barvy měly dokonce i mělce posazené oči přikryté teď slunečními brýlemi..

čtvrtek 14. února 2019

Žena miluje - muž šoustá

V roce 1996 odešel šestnáctiletý školák od své rodiny a poháněn vnitřním nutkáním, došel Ludvík pomalu k Arunáčale, svaté hoře a poutnímu středisku v Jižní Indii. Po svém příjezdu se zbavil všech svých peněz i majetku a vzdal se nově objevenému uvědomění, že jeho skutečnou podstatou je beztvaré, niterné vědomí. Jeho absorpce v tomto uvědomění byla tak intenzivní, že si vůbec neuvědomoval své tělo ani svět - tak například hmyz spolykal kusy jeho nohou, jeho tělo zpustlo, protože byl při vědomí jen tak dalece, aby se najedl, a jeho vlasy a nehty narostly do neúnosné míry. Po dvou nebo třech letech v tomto stavu se pomalu začal vracet k fyzické normálnosti, což byl proces, který trval po několik let. Jakmile se vrátil k sobě, začal si libovat v tom bříšku, které mu pomalu rostlo vlivem konzumace brouků a polních bylin. Musíme si zde uvést, že Ludvík nebyl žádný idiot. Naměřili mu IQ kolem hodnoty 92, což je jen trochu méně, než je celoplošný průměr republiky. Byl schopen zvládat počty, násobení a základní algebru. Přihlásil se do školy jogínů a již brzy natolik oslnil své učitele, že mu nabídli místo, aby sám zaujal pozici učitele. V tomto stádiu svého života mluvil jen velmi málo, a tak bylo jeho učení předáváno neobvyklým způsobem. Místo aby dával slovní poučení, vyzařoval trvale tichou sílu, jež zklidňovala mysli těch, kdo na ni byli naladěni a někdy jim i poskytla přímou zkušenost stavu, ve kterém byl on sám neustále ponořen. V pozdějších letech se stal ochotnějším předávat své nauky verbálně, ale i tehdy bylo tiché učení vždy přístupné těm, kdo byli schopni je dobře využít. Našel si přítelkyni, která byla i jeho horlivou žačkou. Brzy mu povila dítě, které nazvali Žlutá cihla a které ve čtyřech letech zesnulo na komplikace spojené s dýcháním při vanaprastše.

středa 13. února 2019

Mučí tě polibky

JAKŽIV nevypil tolik lihoviny, co včera, před zasnoubením jistě ne. A vlastně ani nevěděl, od čeho byl zmámenejší, od kořalky nebo od toho, co slyšel. Právě mu volala snoubenka, že je v jináči s jeho kámošem! Vytáhl další láhev...

úterý 12. února 2019

Sáček, ryba a smradlavý chlap

Jsem přitahován Sofií - pudy i intelektem. Jo, Sofie je trošku... zvláštní svým zjevem. Její ohromná inteligence jí pokroutila celý tělo. Myslím, že má něčím pochroumaný zdraví, ale nejsem si jistý. Teď jí bylo čtrnáct a vitalita z ní přímo číší. Tak je živočišná v posteli. V sexu to má ráda tvrdě. Když zrovna nespí s youtubery, vylepšuje svůj kanál.

Vzhled na čtrnáctce není důležitý, věřte mi, jsem modelka...
Důležité je, že nám vtipem a stylově ukazuje, jak se vypořádat s nejrůznějšími problémy, se kterými se setkáváme všude okolo sebe. Cítí, že je ženou, což může podle někoho být předčasný pocit, ale já říkám, že každá dívka je v každém momentě už aktivovaná, aby byla ženou, i když je jí jedenáct - hormony proudí neustále.

pondělí 11. února 2019

Sálá z tebe touha

Jak říká moje kamarádka: "Maturitní ročník pro mě začal závislostí na benzodiazepinech a velmi chabým pokusem o sebevraždu. Dvěma velmi, velmi chabými pokusy. A nakonec tím úplně nejchabějším pokusem o to žít. Maturitní ročník pro mě začal závislostí na benzodiazepinech a velmi chabým pokusem o sebevraždu. Dvěma velmi, velmi chabými pokusy. A nakonec tím úplně nejchabějším pokusem o to žít."

neděle 10. února 2019

Svěšený pytlík

Do Hospodinova shromáždění nevstoupí, kdo má rozdrcená varlata nebo uříznutý pyj, provolávali kdysi vyšší zastupitelé kněžstva.
Ovšem nyní, v době, kdy moc kněžského stavu byla zlomena, nám není zatěžko užívat si s povolnými děvčaty. Vítězná tažení krále diskoték se jeví v tomto světle jako dost otřepaný způsob trávení života! Neboť lze provozovat sex i jako lůzr. Hned vám poradím jak.
Jste jedni z hanífů, tedy těch, co se odvrátili, aby hledali útěchu jinde?
Nebo jste drsňáci typu Muhammad? Byl to on, kdo konal dlouhé pouti do pouště a dál... Povím, jak celá ta úžasná bajka začala. Ramadán, měsíc horka, strávil jednoho léta v horské jeskyni... jako vždy ve společnosti nahých dívek... kde upadl do extatického stavu, když tu uslyšel hlas shůry, který mu přikazoval, aby četl... Ne četl v poprsích dívek, které tam s ním byly, nýbrž poznámky samého Alláha... Archanděl Gabriel, onen tajuplný hlas, pak zmizel a on se z extatického stavu vrátil zpátky mezi nahé společnice... Z nečtenáře se tedy rychle stal vykladač, který později podnikl hidžru do Medíny a dál už to znáte... začíná se muslimský kalendář, rok první.
Prst boží rozhodl o osudu mnoha generací, včetně té naší... kdy se mocí mermo, avšak dlužno dodat, že neúspěšně, bráníme přílivu imigrantů ze Sinaje a Kenaanu (tam z té oblasti). Tito pánové a dámy nezřízeně nepoctivě kradou práci našimcům, hlavně práci svářečů a dráteníků, a pak také znásilňují mladé, atraktivní i méně nadané dívky jdoucí v pátek večer z diskotéky domů. Jako u dávných krveprolití ani zde neběží o kauzu. Nezávisle na tom, co má dívka na sobě, či jakou má povahu, bude znásilněna, aniž by mohla rukama nohama kopat. Nedivme se pak, že se v televizi objevují prostřihy těchto nechutných, nábožensko-sexuálních sporů mezi českými studentkami a zahraničními výtržníky, a znázorňují plačící oběti, často také celé rodiny a hloučky přátel, které provolávají do kamery pomstu všem snědým neznabohům.
Je to neutišitelné. A je to také důvod, proč byste si měly, děvčata, dávat dobrý pozor, s kým se vracíte v pátek večer z diskotéky. Už dávno uzrála doba k tomu, aby si i VÁS nějaký ten neukojenec vyhlídl!

sobota 9. února 2019

Sup je u tebe

Chodí na jakési přednášky, nenuceně se chovají před muži, jezdí po ulicích samy, mnohé už nedělají pukrlata a především jsou všecky pevně přesvědčeny, že volba muže je jejich věcí, nikoli věcí rodičů.

pátek 8. února 2019

Ústí dírky

Zrovna šla k Alexejovi. Měla sedmadvacet, prořízlou pusinku, sexy tělo. Blížila se již na podpatcích k jeho budoárku, k růžovému salónu, kde ve středy vždy souložili a ohýnky v očích jí zaplály.
Pustila se přes ulici a zahlédla zrovna ty ušmudlané báby-klevetářky z vchodu. Odhodlaný výraz v očích je nejlepší prevence proti útoku psa, pomyslela si a vydala se k nim.
U vchodu si povídaly dvě postarší ženy.
Helena vší silou držela úsměv na rtech.
Přemýšlela, co řekne, aby to nevypadalo, že má nějaké zvrhlé choutky s místním playboyem a sportsmanem.
"Řekli mi," začala a zmlkla. Bude to k něčemu? Stejně to nepochopí.
"Vy jste od novin?" zeptala se bába. Její obličej možná kdysi působil svěžím, laskavým dojmem, teď už ne. Vrásky, rýhy, šedivé kořínky vlasů, tfujtajksl.
"Ne, nejsem. Jsem přítelkyně Sáry, měli jsme stejného přítele. Abyste rozuměly, obě jsme si ho chtěly vzít a obě nás vypekl. Utekl s jinou naší kámoškou," zalamentovala.
"Jak souvisí ta vaše kámoška s námi? Je to hrůza, ty děcka se dneska neumí vůbec vyjadřovat," vzdychla stará paní a přeměřila si ji pátravým pohledem k od hlavy až k prsům.
"Měla byste si ochraňovat," upozornila ji ta druhá, "s kým šukáte, i když nevím, co si vy, dítě, vlastně dovedete ochraňovat. Docela by mě zajímalo, jak můžete s takovým přístupem žít."
"Oplodnil mě na záchodě a za týden nato práskl do bot. Bylo mu tehdy dvacet čtyři. Hned si začal se Sárou, ale o rok a půl později už měl dítě s Monikou. Rychle se opřel do vesel života a dospěl až neobyčejně překotně!"
"Když jsme se dozvěděly, co se mu později stalo... nebudu lhát, byla to pro nás obrovská úleva... Tajně jsme mu přály, aby trpěl."
"Co se mu stalo?" takřka vykřily unisono obě a pohlédly na ni tázavěji.
Vypravovala příběh od začátku. "A pak vzali břitvu a uřízli mu přirození.. prostě mu to uřízli, hodili do záchoda a spláchli... jenom tak, bez důvodu... měl by lepší, kdyby ho zabili," řekla. "Copak se tohle dá spravit?"

Nechutná historka, ale snad ještě větší hnus budil způsob, jakým ji mladá žena vypravovala.

čtvrtek 7. února 2019

Nesmělá brunetka si zahulila

Ptáte se možná, proč existuje tolik lákavých samiček na světě? Protože se vyvinuly. Vylezly z vulvy nebo odkud a od té doby se sbíhají chlapcům sliny, když vidí hezký exemplář nahý! Nezoufejte, že jste živí, neboť jste přímí potomci historie a musíte si zvolit vlastní cestu v nesmírně rozmanitém a zajímavém vesmíru, jenž je indiferentní k našemu trápení, čímž nám nabízí maximální svobodu a je jen na nás, jestli budeme prosperovat, nebo strádat, a to způsobem, který si sami zvolíme.
Možná je příliš brzy na tvrzení, že veškerý vývoj je pozitivní, nebo že postupujeme pouze vpřed, ale je jisté, že lidský druh je stále vyvíjí. Proto až budete chtít šukat nějakého kluka, protože se vám líbí jeho zadek, klidně to udělejte. Nic tím neztratíte ani nezískáte. Maximálně chytnete pohlavní nemoc, což se dá dneska čekat. Sám jsem jich měl hababěj od těch šlapek, co jsou tak nezodpovědné! Když si představím, že Ježíš se narodil z panny a určitě až do skoro pětatřiceti byl panicem, než se posadil po bok tatínka v Ráji, nechce se mi věřit, že po světě běhají holky jako Ilona, která rodí každé dva roky nového potomka a každý rok bydlí s jiným kunčoftem! Její pekáč byl cítit zpečeným olejem. Jako kdyby pracovala u samotných kotlů v pekle...

středa 6. února 2019

Sex s novým přítelem při měsíčkách

Vepř je zvíře, které je nám v tolika směrech užitečné, že nedokážu pochopit vlnu odporu, která se proti němu v posledních letech zdvihla. Nejdřív katolíci začali v pátek jíst ryby, pak někdo (se sklony k veganskému životnímu stylu) převzal jejich zvyk, ale zcela nesmyslně zakázal jíst prase. Teď jsou džihádisti na větvi z toho, že se v amerických restauracích podává divoké prase na hniličce, nebo s čím zas šéfkuchaři přišli. Neboť Muhammad zakázal už dávno jíst vepřové maso. Má se za odporné. Je to rozhodnutí vedené zdravým rozumem, a dokonce soucitem s tvory, kteří s námi žijí a k nimž máme tak blízko? Neumím rozhodnout. Jenže každopádně své zdraví ochuzujeme o mnohé červené krvinky, které se nám hodí. Taková posolená prasečí ledvinka není o nic méně chutná než střeva čerstvě uvařené průměrné středoškolačky, co chodí na gympl do Třince. O nic horší ani o nic lepší. Prakticky totožná chuť. Pradávná hloupost je tedy opět na světě, zrodila se ze směšně čistotného prasátka, které sice občas pojídá své výkaly a když ho v kotcích překvapíte uprostřed náhodných, nevázaných sexuálních hrátek, může se vám udělat notně šoufl, zvlášť jste-li citlivější povahy, avšak zároveň ho využíváme běžně v medicíně, a to tak, že si z něj lidi transplantují kůži nebo srdeční chlopně... Když se dá dětem volnost a neobtěžují je maminky s plínkami, co dělají? Hrají si začasté na prasátka. Kvičí, válejí se v bahně atp. Proto nehledejte nic hříšného v tomto pozoruhodném druhu a místo toho si užívejte pohled na savce, který je pro člověka darem z nebes, ať už na talíři nebo ve volné přírodě!

úterý 5. února 2019

Háček nad y

Zapomenout ve snu už nemůže, alespoň do noci ne, už se nemůže vrátit k melodii, kterou zpívaly ženy v podobě likérových lahviček. Tedy musí zapomenout ve snu života. Avšak ty zprávy mu už nepůsobily tichý, ironický požitek jako kdysi.
Co ho překvapilo, byla tučnými písmeny vyražená Nabídka mladistvé dívky. Nabídka přítomnosti jejího těla, což znělo o poznání lákavěji. Přečetl si ten inzerát znovu a usoudil, že osmnáctiletá, kyprá studentka medicíny, je vhodnější objekt jeho zájmu než čtyřicetiletá vdova s šesti dětmi bydlící v cikánské čtvrti, což byl hned druhý inzerát pod ním, sice za míň peněz, ale taky za míň muziky.
Jistě by si zcela nejradši zapíchal s Blandine Bellavoirovou, když hrála ve Vraždách podle Agathy Christie, ale komu by se něco takového událo? V normálním životě patří vedle sebe utrpení i smutek, radost i legrace. Nikoliv šuk s Blandine! Tak jako sv. František, blahé paměti, který měl tolik rád Boha, že údajně kázal i ptáčkům, já bych z nadšení, do kterého bych upadl při sexu s Blandine, zapomněl na to, že mám hlad, kolik je hodin a co musím zítra udělat... Zas bych ovšem neupadl do jiného extrému. Člověk totiž, který si sáhne na sladkou chuť dominance, která dává věci a události do pohybu, se začne chovat jako zločinec. Chce víc a víc a ztrácí ohled na druhé. Já bych pouze ztratil ohled na sebe a vše dal jen Jí!

pondělí 4. února 2019

Nová kunda v práci

Aztékové museli každý den otevřít něčí hruď, aby měli jistotu, že vyjde slunce. Byli natolik popleteni, že uctívali dobrých třicet bohů, kdežto monoteistický člověk dneška si musí skromně vystačit s jedním. Řeknu vám něco, co jsem zde měl prohlásit už dávno. Bůh není, lemry!
Bůh nestvořil člověk k obrazu svému, evidentně tomu bylo právě naopak.
Člověk toho ví relativně stále méně a méně, tedy alespoň vzhledem k stále větší sumě nepoznaného. Proč si to jako inteligentní jedinci nepřiznat? Všechen ten pokrok. Náboženství. Války. Jsou to jen povzdechy utlačovaných stvoření, projevy citu v bezcitném světu, opia lidí... Pouze nekonečná prázdnota skrytá za táhlým křikem.
Tedy slyšte mě dobře, možná to bude dlouhé loučení, ale už začalo. A jako každé loučení by nemělo být příliš prodlužováno.

neděle 3. února 2019

Různorodá kačenka

Ano, je mi rovných devadesát devět let.
Ptáte se, kde takový stařík jako já vůbec bere tu drzost a dovoluje si někomu něco vykládat, když už na tomhle světě nemá ve svém věku vůbec zaclánět? Vždyť svět je mládí, svět je akce, vějíř barev, překvapení a neustálý tah za něčím, co stojí jakoby vepředu a na co se snažíme dosáhnout. Život mě naučil, že mezi optimismem a pesimismem je tak vratká hranice, tak nepatrný předěl, že mnohokrát ani nevíte, jestli to, co prožíváte, je dobré, nebo zda to nestojí za nic. Skutečnou tvář věcí člověk objektivně pozná až s odstupem. Ten já nyní, ve svých téměř sto letech, při vší skromnosti mám.
Znovu se ptám: Není už to, že jsem se dožil neobyčejně požehnaného věku, důvodem k bezbřehému optimismu? Nebo je to důvod k bolestnému pesimismu? Co myslíte? Já se cítím docela šťastný. Mozek, zdá se mi, své funkce zvládá stejně jako dřív, možná trochu pomaleji, ale to snad mezi slovy a větami nepoznáte, tělo mám zchátralé a opotřebované, nechodím, ale šourám se, rovnováhu při chůzi podporuji lískovou holí, každých sto metrů, které ujdu asi za deset až dvacet minut, se musím posadit a odpočinout si. Dříve jsem běhal stovku za dvanáct vteřin.

sobota 2. února 2019

Lenka, holka Čeňka

Nepochopenou zůstává v útrobách mé mysli tato nespravedlnost cest lidských osudů. Jak jest jen toho, že kdos je schopen takové nádhery z hrdla dráti ven v podobě zpěvu, či z rukou v podobě obrazů neb soch vzkřísiti bytostno z beztvaré hmoty a jinému není dáno víc, než putykou promarnit pozemské žití anebo před televizí hubou mlátit a nebýt nikterak nikomu prospěšen a užitečným, ba co hůře některým navíc souzeno, že sami neschopni čehokoliv budovati anebo dávati, jiným škodu páchat se rozhodnou a na majetku, mysli nebo (chraň bůh) na zdraví a životě druhým ukrajují....Kde pak je spravedlnost na světě....

pátek 1. února 2019

Návrat

"Sorry, ale nemůžu tě spojit se svým osudem. Jsi jako chameléon, chycený v pasti, v léčce, kterou pro tebe políčila kudrnatá pichna z Mechaniky polygrafických strojů. Ráda si hraje s foťákem a se skulinou. Ty ses do ní zamiloval jako školáček, a proto my dva už spolu nemůžeme nic mít, je mi líto, Ondro. Pokud to mezi vámi neskončí, odejdu za hlasem svého srdce..."
Maniak, jenž má nutkání vraždit a vybírá si obvykle co největší počet obětí, by se nemohl tvořit nedostupněji než Ondra, když si vyslechl takový ortel!
Tak nějak začínají rezignované hádky těch, kteří se brzy rozhodnou vejít do chomoutu. Představa, jaké budou mít takové páry děti, je stejně otřesná jako sledovat jejich upadající pohlavní život. Naštěstí (nebo naneštěstí) je na světě příliš mnoho možností. Můžete si udělat děti například se sousedem, kamarádem z vejšky nebo valcířem plechu, celoživotním kolegou vašeho otce. Můžete se spustit s metrosexuálem, hráčem na fujaru nebo s postiženým striptérem, který se ve volném času zabývá pěstovaním včel. Takové jsou zhruba vaše možnosti, děvčata. Na víc to v tomto životě nedotáhnete. Ale pokud vám nevadí, že zbytek života strávíte po boku nepěstěného hulváta s obřízkou, který v sobotu rád vypije cider a pouští si v meďáku muziku co nejhlasitěji, aby vyrušil všechny buddhisty jdoucí za svým posláním do chrámu na Vyšehradě, pak tento článek není pro vás...

Když vám bylo sedm, život pro vás byl snesitelný. Tatínek vás zavedl do školy, ze školy vás zavezla domů babička. Ještě než jste usedli k televizi, vtiskla vám do ručky takový ten flák barevného ledu, kdysi tolik vyhledávaný, prodavači mu ale říkají zmrzlina. Ani jste nevnímali, že se k sobě maminka a tatínek netisknou, jako když vám byly dva. Zhnusili se sobě, aby mohli mít vás. Říká se tomu život. Ale vy už jste tehdy nejasně tušili, že tak hnusný život nechcete mít. Raději zahynete v lavině pod náporem zdivočelého sněhu, nebo skočíte do jícnu obzvlášť žhávé sopky.
Vy
Takhle
Nikdy
Neskončíte!

Avšak stačí rok ve škole a je vám nad slunce jasné, že skončíte stejně jako všichni ostatní. Jako ubohá kolečka ve stroji poháněném chtíčem a penězi, mocí a ubožáky, jednoduše na naší planetě Zemi!
Měly jste se raději vdát za toho striptéra. Jen si to představte. Bral by vás sebou na představení každý večer. Mohly byste každý večer vyzunknout víno za kilo. Pobavit se s děvčatami, které mají na tváři tolik líčení, že když začnou po druhé skleničce plakat z lístosti nad zpackaným životem, vypadají jako rozteklé želé. Našly byste si skvělé kamarádky, potlachaly jako pravé drbny a ještě návdavkem objevily na pánském záchodku, kde by vás nás nožičky náhodou zanesly, kluka s vhodným genetickým kódem a ucházejícím ocasem, aby se s vámi pobavil, když se přítel zrovna nedívá.
Můžete si představit něco hezčího než život, kdy vám všechno vychází? Kdy je úspěch přirozenou součástí života? Že ne? Jenže to jsou kecy. To jen proto, že nemáte žádnou fantazii. Daleko hezčí přece je, když vám nic nevychází, kdy vám katastrofy vylézají z pochvy jako nelítostní exekutoři, čekající pouze na osobu dost zranitelnou, aby do ní mohli zarýt tesáky vychcanosti! Když okolo nevidíte světlo a všude se rozprostírá stín, teprve tehdy začínáte být člověkem. A možná by vás v tu chvíli za všech okolností dobrotivý stuprum ohnul, kdybyste hezky na kolínkách poprosili. A třeba by z vás vytesal i ucházející bytost, vykřesal jakýsi náznak ženy k ženění!