V Tondovi nebylo lásky. Vyhodili ho z pracáku. Pláč poraženého mu teď svíral hrdlo. Čerti s ním šili, pusa s ním jela. Když bylo nejhůř, schoulil se k Mařence. A tato ubohost ho obyčejně zachraňovala před výsměchem.
Jejich vztah se ale ve vsi začal brát jako hotová a trvanlivá věc.
Mařena kdysi klukům zahýbala, teď se ale pevně držela Tondových kalhot.
Často mu s úsměvem říkala:
"Odplatím ti pak takovou láskou, tolik tě budu milovat, že to není žádný hřích, když tě teď trochu potýrám."
Některé dívky už jsou takové. Nezapomeňme ale, že nejnemožnější věci jsou možné a že je možné je obrátit na správnou víru.
Osamělé lampy blikaly v sněhové mlze jako pochodně na pohřbu a ti dva šli spolu zavěšeni po zaváté cestě.
Žádné komentáře:
Okomentovat