Zde se odehrávala Rusalka... je to jakási zapadlá kaplička na pozoruhodném hřbitově.
Zde Kafka úspěšně snil svůj stoletý sen. V podání Němců z jakéhosi institutu.
Tady zpívali Tři Tenoři. Nebo vlastně čtyři. Půl barytoni atd.
Laura měla zrovna své dny, své červené dny, no snad nemusím vysvětlovat, o co jako jde. Prostě měsíční fázi výtoků. To ji však nic neodradilo si užívat. Resp. chtít si užívat. Už měla dost urážek svého kluka, který si stěžoval, že s ním nic nechce mít už dva měsíce. Už dva plné cykly. Pořádně tím přestřelil. Tolikrát ho cicmala, muckala se s ním, lízala... líbala jeho sperma.. atd. O další styky s ním už prostě nestojí. Ať je ujištěn, že odteďka už se bude bavit jen s jinými kluky. Prostě měla bolestivý proces dní a napadlo ji, že na něj sere, že půjde do baru a začne chlastat, a na konci večera bude s novým klukem v posteli. Měla ostatně po zkouškovém, přítomnost nového ocasu by ji naplnila aspoň částečným štěstím. Snažila se to v klidu promyslet, ale její kluk seděl s plechovkou piva v ruce v obýváku na gauči a díval se na Ulici. Ztratila tedy kontrolu, oblékla se, resp. hodila na sebe džíny, nazrzlé sáčko ze stužkováku a vyrazila kolem něj... ale obrátila se naň a chrlila, chrlila hroudy hnoje, které v ní nashromáždil.
Slova z ní začala proudit, jako by ze sebe chtěla vyplavit všechen kal. Minulou neděli se musela holit na hajzlu, protože umyvadlo v koupelně bylo plné jeho smradlavého prádla. Řvala na něj... že drátěnky a leštidla na stříbro, na nábytek a prací prášky, softenery a všecko má své místo a že on jej nezná... poslouchal ji beztak jen roztržitě, vnímal jen útržky vět... a sotva co zaburácelo obecenstvo v Ulici, zasmál se poznovu. Práskla dveřmi a zabolelo jí v útrobách.. břicho jí pálilo, kačka byla celá vzteklá, takže přerušovaně tekla.
Ze všech soutěžících VyVolených Kačku Langerovou jsem nejvíc obdivovala. Možná to bylo postavou, možná tváří, ale v každém případě téměř vždy při pohledu na ni jsem vlhla. Často jsem šplhávala po dost vadných žebřících až nahoru na půdu, kde mezi starým haraburdím ospale poletovali netopýři a kde při každém kroku přes staré zpuchřelé trámy vyrazilo husté mračno prachu. Čekal tam na mě Evžen. Divoce jsme se milovali, pak jsme zas slezli a dělali, jako že se nic nestalo. Byla jsem ještě skoro dítě, ale má fantazie už tehdy pracovala naplno. Byl to prostor tak tajemný a neužívaný, že jsem ho musela užít aspoň k hrátkám. Byla to soukromá skrýš našich hrátek, svět našich milování! Kateřina Langerová byla častým námětem našich rozmluv. Evžen taky pro ni měl slabost.
Kdo v roce Klokana počítá množství zářezů na pažbě milostného dobrodružství? Věděla jsem, že on to rozhodně nedělal. Odjakživa se spíš stranil dívek. Že sbalil mě, byla spíš náhoda než zásah shůry. Kdykoliv jsme však byli spolu, rozumějte, když jsem s ním zrovna trávila čas vybíráním tapet do pokojíčku našeho sladkého, brzy vítaného občánka, přepadala ho zvláštní chandra, pro niž jsem neměla vysvětlení, až do konce minulého týdne asi.
Můj manžel se rozhodně nepovažoval za žádného artistu, ale věnoval se, řekněme si to prostě, činnostem, které měly blízko k práci s tvary. Ne že by vystřihoval a lepil jako Jan Vyčítal do sešitu obrázky country zpěváků, ale měl prostě jakési nadání pro kreativní využití prostoru a potažmo času (jako fenoménu) v chromatické škále. Předměty viděny jeho svébytným zřením nabývaly podivných podružností a když skicoval, se zájmem jsem přihlížela, jak pod jeho prsty vznikají tělesa, o nichž jsem nedoufala věřit, že by je fantazie pouhé kancelářské krysy, kterou od devatenácti byl, mohla takto přesvědčivě a hluboce uvěřitelně stínovat. Když semeno jeho života začalo srůstat s mojí pochvou, byli jsme si blízcí jako dvě holubice na prádelní šňůře a ukazoval mi dokonce, co jsem netoužila vídávat, např. tělesné otvory různých mladých cvičitelek aerobiku, když je takto "viděl", čili rozumějte, fantazíroval o nich při obědové pauze v kavárně nebo ještě mladších žabek ze základky, když měly hodinu tělocviku na hřišti a třeba rolovaly páteř na overballu. Netušila jsem ovšem, že úchylnost mého muže zdaleka předčila mé nejhorší představy, i když jsem počítala s tím, že úchylný je beztak dost.
