Byla jsem krásná, až to k víře není, ale to nestačilo, aby mě nepotkávala neštěstí v podobě chlapů, slabochů, ožralů, feťáků, kteří se mi chtěli dostat do gaťek, do prošívaných švýcarských spodniček. Nic naplat. Nevídaný talent se sloučil s fantastickým vzhledem a prohnal mě školou utrpení...
Stejně jako si idealizovali mou tvář, stejně si vyfabulovali i mé tělo.
Má psychika nebyla v žádném případě inferiorní vůči mužům. Dnes je to ostatně tak, že můžeme chovat krávy, chodit volit i vést firmu se stomilionovým ročním obratem, stejně jako pánové!
Mé jediné téma bylo... štěstí, ženské štěstí. Nemyslela jsem si, že jsem v něčem dobrá, a tak jsem prokrastinovala víc, než bylo zdrávo. Dívala jsem se z okna, čmárala si různé coronavirové obrázky. A strašně jsem se divila, když muži na lavičkách připínali pohledy na mé pružné boky, kdy mě pohledy vysvlékali, když jsem spěchala na dostaveníčko. Už tehdy jsem byla milenkou všech a všichni soudní muži by byli toužili svými tvrdými polibky za horkých večerů umlčovat mé výkřiky! Až mnohem později jsem pochopila, že nejenom jsem byla dobrá, byla jsem nejlepší! V jednoduchosti je krása, a tu já uviděla až kolem třiceti. Pak jsem si teprve začala užívat sex tak, jak jsem si ho vysnila jako rozpustilá šestnáctka.
Best in. To o sobě dokáže říct jen opravdová osobnost.
OdpovědětVymazat