Tak co se změnilo? Willie Nelson se dožil devadesátky, na jeho narozeninovém koncertu zazpívali Snoop Dogg a Neil Young, Ding Liren se stal mistrem světa v šachu a v soutěži fackování vyhrál kategorii trpaslíků Američan s Downovým syndromem. Celkem vzato, svět se točí dál!
Mé úzkosti se řítí
po schodech kamsi dolů.
Moje touhy se pohupují
ve vertikální zahradě.
Poté, co ji svázal ruce a nohy, udělal se do ní. Byla v těžkém šoku, pouhá loutka svého já, protože koncentrace drog v jejím organismu byla nad hranicí schopnosti se opanovat. Trošku přitom upustila do kalhotek.
Naše vzájemná náklonnost od té doby neustále narůstala, ale já byl v osobním i citovém ohledu naneštěstí stále váhavý, takže jsem ve věci svých záměrů do budoucna mlčel. Nesměla a nemohla se dovědět, že jsem stále ještě ženatý a že i když se svou hubatou ženou de facto nesouloužím, pořád ještě má nárok na mé peníze. Ilona byla úplně jiná. Rozjížděl jsem se za ní na venkov a mezi stromy ovocného sadu jí vyznával lásku. Vůbec nijak se nebránila, skoro potěšena, že se to děje. Konečně po letech jsem měl pocit, že vystupuji ze stínu minulých žalostných událostí a z tváře a stisku její ručky jsem usoudil, že je pro mne jako stvořená. Také jsem poznal, že z jejích ramenou bylo sňato těžké břímě. Nemusela na statku hospodařit sama - mé peníze působily též a tím jí pomohly k jaké takés soběstačnosti. Když jsme se poprvé vydali vlakem do Úhořího hájku, měl jsem pocit neskutečna. Sedím tu v kupé s dívkou svých snů a přestože moje hádává, nechutná žena právě sedí u oběda a roztrubuje klepy svým kámoškám, nebo aspoň těm, které jsem za ně považoval, mohu se nerušeně dotýkat bělostné příze Ilonina slavnostního oblečení a šeptat jí do ouška nemravná přání. Hájek byl jejím nejšťastnějším domovem do věku cca čtrnácti let. Tehdy byla nucena vzít si barona de Sulka, odjet s ním do Ensley a přestože s ním byla jen dva roky, než vydechl naposled, porodila mu dceru, která bohužel už tři týdny po narození podlehla horečce novorozeňat a spále. Scarlatina byla tehdy chorobou, na které umíralo značné procento dětské populace a která natrvalo zaměstnávala všecky farmaceutické firmy ve snaze vymyslet lék, který by částečně zabíral a zároveň se dobře prodával.
Napil se svého oblíbeného nápoje, ačkoliv by většina z vás čekala, že můj děda pije něco alkoholické, bylo to podmáslí - já osobně ho nesnáším. Pokračoval v řečnění. Neposlouchal jsem. Myšlenkami dlel jsem jinde.
Prožili jsme pěkné léto. Z jaké důvěry srdce bych musil uvěřit, že bylo to vše, co nám bylo dopřáno, určeno věčným osudem, v němž skrývají se všechny důvody a že za nimi zmizela ona tak divně, jako mizí a končí sen?
Nicméně tomu tak bylo. Rozplynula se se svými bikinami a šatičkami jako temná hmota.
U metra stál chlap. Slušně oblečenej. V jedný ruce kelímek na espresso, v druhý kelímek s vodkou.
Nejdřív do sebe kopnul vodku, pak obsah kávového kelímku a se vztyčenou hlavou se vydal do metra.
