středa 31. května 2017

Hladítko

kajak poháněný dvojpádlem se opřel do brčálu, příraz, odraz, manifestoval dynamickými pohyby, kam se dá zajít, octnete-li se v úzkých, jinak v pravém slova smyslu protkával vlny lisem snahy se někam dostat,
jezdec se řítil opřeskrk za cílem, ať byl jakýkoliv, chladně a bez chyb,
jenže když uvízl těsně před finišem, vyvalil oči, měl sice kabát, ale víceméně utkaný z hadrů, tak vzal onu tkaninu a vytřel si jím pot z čela.

už se smrákalo, dorazil až k toulavému žebravému mnichu, který žil v osamění v močálu a sbíral prázdné patrony, nad nimiž meditoval
vesměs o životě,
pak taky trochu o babách,
znatelně vnášel trochu záhad do skutečnosti,
protože měřil asi jen čtyři stopy,
baby ho vůbec nechtěly,
a nemopohla mu ani svěcená voda, ve které se pravidelně koupal.

náš jezdec zel celý promáčený a soustředěný
výraz se upíral jako reflektory automobilu na holohlavého mnicha, zatímco lysý
vyzval hosta, aby s ním usedl ke stolu,
řídké návštěvy hostil makrelami připomínajícími vodní rostliny, spíše bahenní rostliny, navíc
celá čpící
místnost páchla jako ředidlo,
jak kanystr s lakem, jenž stupruma o tolik připravil.

neřest, řekl si, neřest, ten člověk je opak rovnováhy, nepřítel ctnosti, řekl si v duchu mnich
a chystal se jezdce vyrazit,
když tenhle tah, jakoby odvetný, vypadl z pekelného jezdce,
jako všudypřítomná protuberance
se vychrlil neschopen ničit,
a neměl na práci nic než nic,
vlastně jen pozměnit tok mnichovy myšlenky

"seš radikál a bouřlivák," uchechtl se divě, vzal ze stropu mačetu a proklál
bezvlasého stoupence nirvány
na třech místech

"těší mě," odkráčel krvavými ťapkami z bambusové chajdy a nasednuv na kajak, odjel dát někomu upřímnou soustrast

úterý 30. května 2017

Pavučinka v uchu

Stačilo by velkoplošně na oběžné dráze pustit Schubertovu serenádu - se smrtí by se každá citlivá duše okamžitě smířila!

Jak spadl Marťan Franz Peter Schubert na Zemi. Pád byl hluboký a trval šest kontrakcí dělohy. V tuhé zimě 31. ledna 1797 ve Vídni položili právě vytaženého skladatele z útrob matky na chladnou deku ležící vedle věčně napruzeného turkménského alabaje, který střežil pasteveckou povahu domku, kde mimo jiné sloužily tři nestydaté služky. Franz se naučil chodit (sice prkenně jako bažant, ale přece), plivat na zem, kouřit viržinky a poté začal přes pole docházet do školky, kde místo, aby si hrál se spoluškoláky, hrál na primitivní bicí a na trombón. V obou nástrojích se zdokonalil natolik, že nechodil ze školky domů, ale zůstával ve školce spát i přes noc, skládal první sonáty a dokonce kompozici pro více hlasů, a budil tak neustálými korepeticemi letumilovné ptáky, co mají dlouhá srpovitá křídla.
Narodil se sice pro umění, ale žil pro salónní klavírní mejdany táhnoucí se z pátků do pondělí a ze střed na pátky. Jeho blízký přítel, užasně afektovaný tenor Michael Vogl, se pokoušel získat publikum pro Schubertovy písně. Nejhezčí melodie, což není úplně známá věc, napsal u mlýna. Očividně měl neustále hudbu při sobě a čerpal z nevyčerpatelné studně, kdykoliv se mu jen zamanulo. Dokud teda nechytl od poběhlice na večírku kapavku. Nechtělo se mu k doktorovi, protože měl zrovna rozpracovanou Osmou symfonii. Jeho první životopisec von Hellborn prohlašoval, že Schubertův život a dílo bylo v naprostém kontrastu, génius tvořící v první třetině 19. století nadpozemskou hudbu, jíž jeho současníci nedovedli docenit, prožíval úplně všední, třebaže vysoce traumatický život. Paralela se nabízí s jiným umělcem z germanofonní oblasti, s Caspar Davidem Friedrichem. Fríedrích ale chcípl napůl šílený, v bídě, kdežto Schubert dožil v relativní hojnosti a do poslední chvíle s čistou hlavou. Jeho přezdívka Schwammerl sedí!

pondělí 29. května 2017

Hadry ze sekáče

Z vlastní vůle se podrob svůdné stačence Sudičce a nech ji, aby spřádala tvou nit s jakýmikoliv věcmi se jí zlíbí. Buď jako skalní útes, o něj se láme vlna za vlnou. Ale útes nepovoluje a bouře vod kolkolem usíná. To není neštěstí, že se to přihodilo, žes navigoval příliš blízko majáku, ba naopak, je štěstí, že to snášíš statečně! Vždycky se ubírej cestou nejkratší, neboť z dlouhých cest bolí lýtka i hýždě. Krátká cesta vede do přírody, do lůna, do mladé studentky. Uvědom si, že jestliže se po ránu probouzíš mrzutý a rozlámaný, příliš mnoho ses bavil. Procitáš k novému všelidskému dílu, tedy buď vždy svěží a uber se k práci, ke které jsi vesmírem udělen, jako k veselé činnosti. Dej se cestou zábavných události, než poklesneš, aby sis odpočinul, protože zábava unavuje stejně jako dělání, které smutky zahání. Protože zábava unavuje víc než práce, odpočívej víc, než bys snad měl v úmyslu pracovat. Pozoruj, pro kolikero ctností ses už mohl osvědčit a zjistíš, že nepotřebuje pochlebníky, kteří by tě jen omezovali v tvé cestě za pokrokem. Nemáš výmluvu na nedostatek vloh, které jsi pečlivě nerozvíjel, tedy si ušetř slov. Proč vlastně dál svévolně setrváváš ve své špatnosti? Řekni své přítelkyni, že sis našel jinou, určitě ti odpustí, je-li jen její srdíčko dostatečně široké pro bahno ponížení. A kdybys snad reptal na svůj osud, že ti dala košem a ta druhá se doveděla o první, sveď vinu na své tělo a na strukturu mužské psyché. Ledaže by tvá vina byla opravdu zřetelná, to pak si hledej další náruč. Pokud by se rýpeš v prokázaném ti dobrodiní, a zmítáš se tolikerým neklidem, že bys snad měl co oplácet, neboj se nic. Nejsi nikomu nic dlužen, připomínej si tuto mantru ráno i večer a nakonec si v ní budeš libovat. Podobej se révě, která jednou vydala hrozny a jak je vydáš, nic víc od sebe nepožaduj, jako valach, který doběhl do cíle, jako zubatý pes, který vystopoval zvěř nebo jako včelka, která pilně vyrobila med. Je znakem společenského tvora diskutovat s něžným pohlavím. Dej si pozor, abys nepadl do sítí jako plachá rybka - rybky končívají v konzervách, dokonce i ty zlaté. Nevinná dívka má tolik ostrých zbraní, přehlíživý pohled, tajemné čelo, štítivost obočí, sladkost rtů, dále pak reliéf ňader, špičatost střevíčků, tázavost oušek a řadu jiných podstatných jako mech vlasů a malinu v houští.

neděle 28. května 2017

Ledabyle nesmělý

Plameny stoupají k nebi. To je symbol Společenství lidí. Tak šlechetný člověk podle rodu rozlišuje věci.
Uprostřed volné krajiny se ustaví Společenství lidí. Je dobré překročit velkou řeku. Je dobré, když je šlechetný člověk vytrvalý.
To, že jste se rozhodli žít i pracovat s více lidmi, je více než chvályhodné. Důležité teď hlavně bude, abyste našli společné zájmy i schopného a cílevědomého vůdce.



Výrok

Spojenci jsou na hranicích.
Znamení obětování.
Je příznivé překonat velký proud.
Dobré znamení pro vznešeného člověka.


Výroky čar
Devítka na prvním pozici

Spojenci jsou u brány.
Nebudou obtíže.


Šestka na druhé pozici

Hledání spojenců v rodině.
Obtíže.


Devítka na třetí pozici

Spojenci jsou ukryti v trávě.
Jsou vyzbrojeni.
Odcházejí do hor.
Po tři roky nezaútočí.


Devítka na čtvrté pozici

Městská zeď se rozpadla,
ale není to vítězství.
Teď je vhodná chvíle k útoku.


Devítka na páté pozici

Vojska se konečně střetla.
Spojenci nejdřív pláčou, pak se smějí.


Devítka na vrcholu

Spojenci se sešli při obřadu.
Žádná nevraživost, ani zášť.

sobota 27. května 2017

Souzvuk a rámus

Jiřík to uznal a vypil ještě u pultu s donem Janem Pršavou z Hlubočep tři rumy, načež se objali, bratrsky políbili a Pršava zmizel do neznáma, jak se byl z neznáma vynořil. Šel poté kus cesty domů s vesnickým idiotem Bláhou. Když se rozcházeli u křížku, no vlastně on se rozcházel, protože Bláha chtěl pořád jít s ním, přespával obvykle v hospodě nebo po chalupách, a zde se naskytla šance podívat se do domu Jiříka, zavolal na ně kazatel hromovým hlasem: Provázej vás Hospodin na vaší pouti zdejším slzavým údolím. Poděkoval mu uctivě (jak se říká, jiný kraj, jiný mrav) a s překvapením viděl, jak se cosi stříbrného, téměř plachého zalesklo v tupém Bláhově oku. Bláha snad ucedil slzu lítosti nad svým zmarněným plahočením.

Později téhož večera, měsíček svítil bělavým jasem na hroudy a zákruty blátivé cesty, upadl podroušený Pršava obličejem do kaluže a již se nezvedl. Dostal masivní nfarkt.

Čekala ho u dveří do domu ještě poslední nečekaná návštěva. Přijela tchýně Klaudie, babka nevysoké, šlachovité postavy, namalovaná a vždy nafintěná, s ostrým židovským nosem a skřehotavým hlasem, záda se jí klenula jak propast a stojíc na vysokých podpatcích, její už tak tenké nohy se stávaly téměř strunkovitými a když si podkasala sukně a zvedla tu hnátu en lyre, okamžitě jste poznali, že prožila svůj život jako burleskní pantomimu, přes den pletla hlavu harlekýnům a utíkala do noci za pieroty. Spatřila světlo světa v předsíni baletní místnosti v Doněcku, kde její matkou byla vlásenkářka, otáčela se už od tří let jako malá opička po vzoru tanečnic, aby v sedmi začala vystupovat a v osmácti se stala primabalerínou Scaly. Její korespondence čítá stovky milostných dopisů a básní, jež na ni psali poetové čtyř či šesti národů.

Jiříkova manželka trávila noc s Paolem, synem truhláře, který pln zájmu o podivné tvary a křivky Helenčina těla zkoumá její podstatu důkladně a shledává, že mnohé z toho je podobné Julce, kterou ohledával před několika dny. To ovšem Jiřík neví, zdaleka netuší, že je klamaný manžel, a jelikož má před nosem sdostatek indicií, nedokáže si z nich tak hbitě vytvořit obraz, který by mu nestínil přesvědčivým ztvárněním střípky pravdy. Myslí si, že jim všecko klape a mají se rádi. Jenže my víme, že se rádi nemají, štíhlé její tělo s potřebou ladných, něžných gest se nedokáže přizpůsobit otylému holohlavému neonacistovi, jemuž táhne na pětačtyřicet, který klopí osm až deset piv denně a chčije litry moči do květináče, když se mu nechce chodit až na záchod.

Pozdravili se chladně, protože Rita byla odjakživá chladná jak mrtvola, jen její zmalované oči vyzařovaly jakýsi teplý van. Naproti tomu Jiřík byl zkušený povaleč, který znal cenu milého úsměvu, potíž spočívala v tom, že každý, kdo se na něj hezky podíval, obdržel nazpět jen znechucené odfrknutí. Měl už jako každou středu, čtvrtek, pátek a sobotu, kdy měl kratší směny, trochu popito, tudíž ji vyhnal od prahu dveří s tím, aby se mu víckrát nepletla do života. Kdyby při nich stálo dvanáct poctivých koňů s hřběty jako vagóny, rozběhli by se všichni na signál pomaleji, než ji on vyexpedoval. Skrčená postava se vzdaluje z dohledu, skoro bys z ní četl potlačovaný vztek.
V buclaté tváři se mu rozlil unavený úsměv. Tak teď už jen svlíknout se, zajít se vymočit, vyčistit si zuby ořechovkou a párkrát přirazit do Heleny, pomyslel si. Den jsem zvládl skvěle, s přehledem, důstojně, a proto nyní sklidím, co jsem zasel. Otočí klíčem, jako už tolikrát předtím, jenže ouha, zámek je vyměněn. Nechápe, co se děje. Jeho vlastní byt, jeho vlastní klíč a nyní nepasují. Což se mu dovnitř vloupali profesionálové? Kteří po loupeži odstranili důkaz zločinu? Je už pozdě, jen ten měsíc stále nepochopitelně svítí žlutě a on stojí na verandě a přemýšlí, proč nefunguje klíč.

čtvrtek 25. května 2017

Moc bezmocných

Napadnul mě, jsemť já čtenář bible, smutný příběh o Jonášovi, jak byl vyhozen z loďky k utišení bouře. Tak si představte, že teď by byl měl být vyhozen z vlaku, z budovy, z kola, z postele kdokoliv, kdo by byl větší hříšník, než ostatní v dané lokalitě, k usmíření nebes...
Celá zeměkoule by se hemžila mrtvolami hříšných, příliš hříšných, nadto samozvaných uzurpátorů! Kolik úžasných panoramat by vzniklo. Tu by jeden trčel s vyhřezlými vnitřnostmi na plotu, tam by ležel vyzáblý pod koly električky. Nebo již s modrou hlavou v lavině navlečen do parádní ski uniformy.

úterý 23. května 2017

Trvalý přelud lidského bytí

Jsou živí tak dusivě tiší v ní
trčící osy a pahýly,
jež o nových tělech sní
jsou živi jen stíny...


Co je to ? Zombie v mlze.

neděle 21. května 2017

Pekelný jezdec

Proletariát jako třída, společenský útvar a vyznavač určitého světového názoru je činitel dramatický. Má předpoklady svých budoucích dramat svinuty ve své vůli. Jeho vůle k novému světu a uspořádání je činitel dramatický, antický heroa, povýšený o svou radostnou víru ve vítězství.

sobota 20. května 2017

Šilenec s houslemi

Charlie Chaplin, apoštol minulého světa se smutnýma, cize upoutanýma očima, s vlasy nakadeřenými naivní mužskou touhou, se strašně vážným dandysmem své hole, již pečlivě čistí kartáčkem na zuby - je duševním hrdinou i výsměchem jeho. Vábí Seuarata i naše kubisty! Dokonce do jisté míry ovlivnil Keržencovovo ruské divadlo.

středa 17. května 2017

Putování do záhrobí

Král nemá komu co vyčítat. Kdysi se říkalo, že když král neměl koně, nemohl podkonímu nic vyčítat, protože na nové koně bělouše prostě neměl, byl slabý ve válce etc. Tak ani já vám nevyčítám, že jste neopustily svého přítele, abyste si našly nového, bokovku po ruce, která vás uspokojí. Protože největším problémem dlouhodobých vztahů prý je nedostatek kvalitního sexu, to jsem četl v Cosmopolitanu. Chápu, že chcete být originélní ženy a mít manžele, ale uvažte, co to stojí. Vydáváte penízky na plínky, na dovolené jednou ročně k Jadranu, na neustálé pokuty za parkování atd. Chlapa nevidíte, co je den dlouhý, beztak vysedává v posteli s vaší nejlepší kámoškou. Tak proč konečně neuděláte rozhodný krok. Proč si nenajdete zajíčka, na kterém se vyskáčete, u kterého se vypláčete a kterému pošeptáte svoje sny? Protože jste prostě měkké děvenky. Nemáte koule. Vidím to všude kolem. Ženské, které se cítí nejvíc jako panovnice světa, ale sotva se k nim skloní nějaký chlapáček, už ho prosí, jestli by mu nemohly stáhnout trenýrky, že chcou ochutnat jeho varlata.

Je to nechutné. Jste měkké jak koule, co válí tykadly hovnivál. Chápu, že chcete být skvělé a mít plán. Jenže smrt nemá plán. Přijde, když to nejmíň budete čekat a zasáhne vás za vyholené nebo zarostlé kundičky, že nepochopíte. Je jedno, jestli vám zdechne mamina nebo pes, na kterém jste, i když to nedáváte najevo, závislé víc než na příteli.
Vás složí i ta jednoduchá smrt. Uchováváte ve svém jednání ledabylost náhody, a pokradné gesto, které k vám vyšle mládeneček z protějšího chodníku, jednoduše považujete za nahodilé setkaní. Jenže ten boreček, co vás počastoval třeba i debilním úsměvem, může být váš nastávající (bývalý).
Musíte pochopit, že tu kromě mě není pro vás nikdo.
Jdete smrti vstříc a jedinému smysluplnému vztahu, svému naprcávači, jste se zprotivily natolik, že už ho ani nebaví vás obrábět.
Jste jako služky, které se pouštějí do něčeho, co jim není souzeno a pak se diví, že všecko posraly. V tom spočívá vrcholné umění užívání si sexuality. Že jdete za tím, co vás chytí proti vůli, dokonce i za tím, co vás vůbec nechytí, ale co se prostě ve vašem životě objeví, v síti těch znaků, které neumíte rozluštit a které se prostě zrovna nabízejí. Harémy jsou půvabné, ale ještě hezčí je, když je pro vás každý sameček harém. Kdo svádí, je sám sváděn a všecky jeho historky nám jsou sympatické, protože patří právě jen nám. Dožadujte se prince, který vám schválí to, po čem on sám touží.
Pak poznáte, co znamená červená pro býka a proč má liška tak hebký ocas.

Dostáváte část toho, co vám chybí, od kohokoliv, protože nikdo nemá vše, ale všichni mají dohromady právě ten kousek, který vám bohatě vystačí. Proto se tak směju, když čtu, že podvedla přítele a lituje toho, nebo ho nepodvedla, ale měla chuť. Obojí je tatáž zhovadilost v úsudku. Váš přítel je s nejvyšší pravděpodobností morální nula, takže mu není proti srsti ošukat libovolnou, třeba škaredou spolužačku, vaši společnou přítelkyni. Nemusíte být lepší než on, protože nejspíš nejste, jdete úplně stejně po libidu a po čůrákovi ověnčeném eurem a s nárazníkem mercedesu. Jak říkám, není se zač stydět, spíš byste měly svou slabost využít k svému prospěchu a prostě dupčit s kdekým, ať vám jednou vyjde ten pravý a aspoň spolu natočíte porno, když už spolu nenajdete společnou řeč. Vše, co tady padlo, je reální a konzistentní, naplněné dojmem z nechutného života, ve kterém se všichni bezděčně utápíme! Lidská mysl je uhranuta prázdným místem, nenaplněným smyslem. Smyslem třeba ve smyslu sexuality, která nikam nevede a když nikam nevede, nikdo to nemůže otevřít a co se neotevře, to se nevyjádří, a tak nemůže být zapomenuto atd.
A to je ta pověstná inkantace bytí, potřebujete závrať nebo propast, jinak budete prázdní navěky.

úterý 16. května 2017

Ostrov kostlivců

Souhlasím s tím kacířským názorem, který za dávných časů propagovali gnostici, totiž že svět, jak jej známe, stvořil vlastně ďábel, a to tehdy, když se bůh nedíval! V té části našeho vesmíru, kterou známe, je velká nespravedlnost, dobří často trpí a darebákům se vede skvěle, a člověk se stěží může rozhodnout, co z toho je více zneklidňující; jestliže pak chcete mít spravedlnost ve světě jako celku, musíte předpokládat posmrtný život, v němž by se vyrovnaly účty z života pozemského. No uznejte sami, vašemu sousedovi se vede líp než vám, má lepší pichnu, víc peněz, míň závazků. Přitom vy víte, že jste daleko lepší, umíte hrát na citheru, vypijete tři flašky meruňkovice denně a spíte sotva čtyři hodiny. Soused ale nemá exekutory na krku, nerozbil auto v hromadné bouračce na dálnici a stará ho nestraší alimenty!

pondělí 15. května 2017

Krvavé varhany

Jak vlny osením po tobě hrají,
mé vzpomínky a touhy, rodný kraji!
Když za večera v dusných města zdích
kol čela starostí se věsí příze,
jak často náhle písmeny v mé knize
se měnívají v roje kvítku tvých!
Jak často, v podušku když sirou klesá
pod nízký strop má hlava zemdlená,
mně zdává se, že větev zelená,
zas nade mnou se sklání tvého lesa.

neděle 14. května 2017

Malagu, pán supů

Všechny maminky, matky i matičky dnes slaví svátek, včetně těch nechci říkat pofiderních mam, které raději sedí u počítače a čtou si tento prachobyčejný bložík. Tak třikrát či čtyřikrát hurá těm dámám, které porodily všecky ty úctyhodné děti, matematické génie, vědce z NASA, strojvedoucí, ale třeba i průměrné pošťáky. Netřeba dodávat, že život je vzácností, byl nám dán bohem a nebo evolucí, každopádně zahazovat žití může jedině srab nebo tupec! Krásy, kam živoucí oko pohlédne, vodovodní trubky při splachování, ušlé duše kol, prdění při sexu, nic nepřekoná pohled na děcko sužované zika virem, do toho nevyzpytatelní mohamedáni stavějící svou víru na mohylách mrtvých Panevropanů. Za tím vším stojí úsilí a lidská práce, jen ta mohla stvořit absolutno zračící se na hladině každého potůčku. Protože co je EU, když ne variace na Rakousko-Uhersko! Po žních, které nikdy nenastanou, se vrhnete na pastvu hus. Jste vesnická mládež nebo elitní uvědomělí bakaláři? Vyberte si, jestli chce pást husy nebo jít s maminkami do zábavního parku.

sobota 13. května 2017

Letající rakve

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5a/Bison_skull_pile-restored.jpg

Víte, co jsou lebky na obrázku? Všichni bizoni, které jsem kdy zastřelil.
Věděl jsem o její existenci už dřív, ale dokud jsem ji nespatřil a neztotožnil si ji s Márinkou učitelovic, netušil jsem, že jde o tu Márinku. Tváře mě pálily, když mě uhodila. Podíval jsem se na ni. Byla to Márinka, rozpálená do ruda. Asi proto, že jsem ji stáhl sukně o tři cenťáky níž. Veliké, skoro bezbarvé oči, vlasy jako provázky, podlouhlá tvář koně, zuby jak pily. Odvrátil jsem se, abych ji nemusel zliskat. Jak jsem řekl, tváře mě pálily, když mi vrazila tu facku, až to mlasklo. Když jsem od ní poodešel, záchvat vděčnosti se rozlil mou hrudí. Tak jsem ji nezbil! Vyňal jsem z kapsy láhev jeřabinky, která mi zbyla z pátečního mejdanu a zhluboka se nalokal. Příjemné teplo se usadilo v mém žaludku a v plicích.

Později jsem procházel kolem mlýnu, kde učitelovic rodina bydlela. Samozřejmě seděla v okně a pod prsty si vázala stužky. Přes její fyzickou ohyzdnost byla prostě k zulíbání. Mít míň napito, asi bych vyskočil na žernov a vyšplhal k ní, abych se jí mohl vrhnout k nohám!

pátek 12. května 2017

Manekýnky s vraždícíma očima

Jsem tajemství přerývaného dechu, tvůj prst vnořený ve vagínce. Mám rád, když se vysloví vagínka. Připomíná mi váguse, tedy něco, co je jen od krůček od stupruma.

Víte, že průměrný mužský samec ochutná dvacet tři různých značek piv (nebo limonád), dokud neumře?
Teď si představte, co ten váš miláček ochutnává, když mu skončila směna a do domu mu to trvá přes dvě hodky, i když má robotu za rohem!
Tahá se s cizí rajdou za vašimi zády!

pátek 5. května 2017

Mám v puse zub

Člověk posedlý mocí miluje, co není. V druhém pohlaví nachází rozprostranění, které ho naplňuje a rozšiřuje jeho podstatu. Proto tolik proutníčků mezi těmi, co disponují prostředky, tolik hádek na nože a nemanželských afér. Proto tolik plytkých psychopatů a jejich slibů, jež protečou mezi jinými bezvýznamnými slovy jako bystřina.

čtvrtek 4. května 2017

Lední hokej

Na světě není nic těžšího než upřímnost a nic lehčího než lichotky, praví klasik. Nám se však zdá, že lichocení je těžké, když ti nikdo nevěří ani nos mezi očima!

úterý 2. května 2017

Hezoun

Na nějakém blízkém kostele tlouklo čtvrt. Čtvrt na pět. Čas, uvědomil si, čas. Kapky vody, vteřiny, orloj, za chvíli tu nebudem. Zatím jsem uspěchaný, ale to je jako docela normálni, když ti je osmnáct. Až už nebudu spěchat, tak potom nemá cenu, abych žil!

Z deníku jednoho známého feťáka :)

pondělí 1. května 2017

Staromódní kožíšek

Klaudie patřila mezi ty ženy, které na sebe přivolávají neštěstí už jen tím, že se objeví s rozparkem v Lídlu. Strhávají totiž svou přehnanou krásou pozornost takovou měrou, že vznítí často chtíč i v ještě mladistvých chlapcích, kteří dosud nepočali mutovat. Co se pak děje s kalhotami dorostlých můžů, si můžete domyslet sami. Nejenže působí hodinové erekce, ony nadpozemské bájné Klaudie, jak by se dalo říci bez zbytečné nadsázky, dělají z mužů stalkery a následně je ve vleklém sporu soudně stíhají.
Když stála u košíků s ovocem, dal dni korunu obrýlený zaměstnanec, tvář plnou akné, který k ní zadýchaně přiběhl a pořádal ji, aby neprodleně opustila prostory supermarketu, neboť jeden čtrnáctiletý chlapec, který si kupoval žvýkačky, při pohledu na ni omdlel a museli mu volat záchranku. Zjistili mu po zbězné prohlídce srdeční arytmii, kterou mladý lazar svalil právě na Klaudii.
Odešla a zapřísáhla se, že od nynějška se natolik zohyzdí, aby už nikdy nemusela přivádět opačné pohlaví do nesnází. Aby podle takřka pionýrského hesla, které razila i její matka, žila v rovnováze se všemi bytostmi na zeměkouli.

První, co jí napadlo, bylo nechat se ostříhat na ježka. Její bohaté kadeře padaly na podlahu kadeřnictví, kde přepychově oblečené slečny stříhaly nabroušenými nůžkami ty nejhezčí vlásky maminek i obyčejných školaček. Po deseti minutách bylo vše hotovo a Klaudie už nevypadala jako Afrodité z mušle, ale jako svatý Kryštof od svatého Jiří.
A ze zrcadla díval se na ni utrápený obličej ženy, při níž už nestojí vrchovatá míra feromonů. Spíš vyhlížela jak jeptiška, kterou opustil Bůh. V krámě čoudily vonné masti a všechno to připadalo všem klientkám nějak příšerně nadpozemským. Ztrácela se pod drobnohledem závistivých maminek dokonale, jako se ztrácí malé děcko na koloběžce v závěji. Klepaly se jí ruce a když odcházela, hodila po ní školačka šlupku od banánů.