Putování do záhrobí

Král nemá komu co vyčítat. Kdysi se říkalo, že když král neměl koně, nemohl podkonímu nic vyčítat, protože na nové koně bělouše prostě neměl, byl slabý ve válce etc. Tak ani já vám nevyčítám, že jste neopustily svého přítele, abyste si našly nového, bokovku po ruce, která vás uspokojí. Protože největším problémem dlouhodobých vztahů prý je nedostatek kvalitního sexu, to jsem četl v Cosmopolitanu. Chápu, že chcete být originélní ženy a mít manžele, ale uvažte, co to stojí. Vydáváte penízky na plínky, na dovolené jednou ročně k Jadranu, na neustálé pokuty za parkování atd. Chlapa nevidíte, co je den dlouhý, beztak vysedává v posteli s vaší nejlepší kámoškou. Tak proč konečně neuděláte rozhodný krok. Proč si nenajdete zajíčka, na kterém se vyskáčete, u kterého se vypláčete a kterému pošeptáte svoje sny? Protože jste prostě měkké děvenky. Nemáte koule. Vidím to všude kolem. Ženské, které se cítí nejvíc jako panovnice světa, ale sotva se k nim skloní nějaký chlapáček, už ho prosí, jestli by mu nemohly stáhnout trenýrky, že chcou ochutnat jeho varlata.

Je to nechutné. Jste měkké jak koule, co válí tykadly hovnivál. Chápu, že chcete být skvělé a mít plán. Jenže smrt nemá plán. Přijde, když to nejmíň budete čekat a zasáhne vás za vyholené nebo zarostlé kundičky, že nepochopíte. Je jedno, jestli vám zdechne mamina nebo pes, na kterém jste, i když to nedáváte najevo, závislé víc než na příteli.

Vás složí i ta jednoduchá smrt. Uchováváte ve svém jednání ledabylost náhody, a pokradné gesto, které k vám vyšle mládeneček z protějšího chodníku, jednoduše považujete za nahodilé setkaní. Jenže ten boreček, co vás počastoval třeba i debilním úsměvem, může být váš nastávající (bývalý).

Musíte pochopit, že tu kromě mě není pro vás nikdo.

Jdete smrti vstříc a jedinému smysluplnému vztahu, svému naprcávači, jste se zprotivily natolik, že už ho ani nebaví vás obrábět.
Jste jako služky, které se pouštějí do něčeho, co jim není souzeno a pak se diví, že všecko posraly. V tom spočívá vrcholné umění užívání si sexuality. Že jdete za tím, co vás chytí proti vůli, dokonce i za tím, co vás vůbec nechytí, ale co se prostě ve vašem životě objeví, v síti těch znaků, které neumíte rozluštit a které se prostě zrovna nabízejí. Harémy jsou půvabné, ale ještě hezčí je, když je pro vás každý sameček harém. Kdo svádí, je sám sváděn a všecky jeho historky nám jsou sympatické, protože patří právě jen nám. Dožadujte se prince, který vám schválí to, po čem on sám touží.

Pak poznáte, co znamená červená pro býka a proč má liška tak hebký ocas.

Dostáváte část toho, co vám chybí, od kohokoliv, protože nikdo nemá vše, ale všichni mají dohromady právě ten kousek, který vám bohatě vystačí. Proto se tak směju, když čtu, že podvedla přítele a lituje toho, nebo ho nepodvedla, ale měla chuť. Obojí je tatáž zhovadilost v úsudku. Váš přítel je s nejvyšší pravděpodobností morální nula, takže mu není proti srsti ošukat libovolnou, třeba škaredou spolužačku, vaši společnou přítelkyni. Nemusíte být lepší než on, protože nejspíš nejste, jdete úplně stejně po libidu a po čůrákovi ověnčeném eurem a s nárazníkem mercedesu. Jak říkám, není se zač stydět, spíš byste měly svou slabost využít k svému prospěchu a prostě dupčit s kdekým, ať vám jednou vyjde ten pravý a aspoň spolu natočíte porno, když už spolu nenajdete společnou řeč. Vše, co tady padlo, je reální a konzistentní, naplněné dojmem z nechutného života, ve kterém se všichni bezděčně utápíme! Lidská mysl je uhranuta prázdným místem, nenaplněným smyslem. Smyslem třeba ve smyslu sexuality, která nikam nevede a když nikam nevede, nikdo to nemůže otevřít a co se neotevře, to se nevyjádří, a tak nemůže být zapomenuto atd.
A to je ta pověstná inkantace bytí, potřebujete závrať nebo propast, jinak budete prázdní navěky.