Je to uschováno v plameni

Trochu se mi točí hlava, večer do mne spadl metadon, zahrál jsem si na jeden večer na Burroughse.  Nejsem na mol, nepřeskočilo mi! Asi je to únavou, že mohu sdílet následující řádky s trochu se motající hlavou a ničím více! Bez emocí, bez iluzí, je to hop nebo trop, tak tedy, nestyďte se a čtěte:

Po celou noc zářila zvláštní bělost jejího těla z okna mého Paláce Osamělého. Dívala se, mírně vykloněna, k východu přes starý zarostlý park, kde splývaly koruny stromů v jedno tmavě olivové, nehybné moře. Někdy jenom zahrál z hluboka v daleku lesní roh na rtech Rytíře krátký melancholický signál (spíše však aby najednou stichl, než aby rozvedl krátkou větu), občas těžce, kolébavě vlétl velký noční čínský motýl, bez barev, bílý, až k ní do té závratné výše, zlákán nádhernou bělí její nahých rukou, které s těmi dlouhými a krásnými prsty byly příliš podobné bílým řeřichovým květům – (a pak) – zmátla ho také ta jemná vůně její pleti, vůně po jerišských růžích a poupatech skořicových…

Je to to, co máš jen ty

Nejlepší odpověď, kterou jsem kdy slyšel na otázku, jak se budeme cítit, až budeme mrtví, tedy neexistující, je, že si máme vzpomenout, jaké to bylo, než jsme byli počati.

Ostatně všichni (mrtví) mají naší modlitby zapotřebí stejnou měrou...

Je to příležitost, na niž se stojí fronty

Je to hra o křesla

Čím víc se ho stranili, tím šťastnější se Jarda cítil, protože oni to věděli, dokonce i tihle idioti věděli, že on je jiný. Možná se ho dokonce i trochu báli. Už pracoval na poště pátý měsíc a za tu dobu si k nim ani jednou nepřisedl ke stolu, když měli pauzu na oběd. V půl druhé se nemohl donutit k návratu do své pracovny s nedoručenými zásilkami. Tajemství, které mu v pátek svěřila náhodná holka z baru, ho dráždilo. Musel prostě okamžitě jít zpátky do svého pokoje a prohlédnout si svou soukromou dopisovou knihovnu. Neplýtval dechem ani na to, aby to oznámil vedoucímu. Prostě se sebral a šel domů. 

Byl jasný slunečný den. Jarda zatáhl před náporem světla závěsy, rozsvítil lampu se žlutým stínítkem a s horečnatým zaujetím se vrhl do práce. Dopisy s jakýmkoli náznakem kresby lepil na stěny a když už na nich nebylo místo, lepil je na stůl, postel, židli a dokonce i na podlahu. Potom přecházel od jednoho dopisu k druhému a pátral po čemkoliv, co by mu třeba jen vzdáleně připomínalo kresbu, kterou mu ta holka ukázala v telefonu. A přitom se mu do hlavy vkrádala stále stejná myšlenka.

Objevil něco neuvěřitelného.

Ta myšlenka v něm ostatně nemusela hlodat ani příliš dlouho.

Jakmile jednou vyrazila na povrch, pohltila jej jako plevel nebo jako vzteklina.

Mění to mysl. Temnota, která se v tobě rozlije. Mění mysl, mění možná i duši. Copak tomu nerozumíte? Venku není nic, co nezačalo uvnitř. Každá skutečnost je nejdřív snem.

Udělá z nás to, co chceme být, a nebo to, čeho se bojíme, že jsme. Nebo obojí. Možná obojí.

Což z temnoty, nebo z toho doutnajícího čehosi činí cosi jako nabídku, ovšem takové nabídce by nedokázal odolat žádný člověk posedlý nějakou myšlenkou.

Proto se nebojte, děvčata. Najdete si kluka, už brzy.

Ptáčková

Duchovní anatomie dechu

Víte, před dekádou jsem si zakládal na tom, že titulek a nezřídka i perex mých článků patří k nejzdařilejším na veškerém blogu. Ale když jsem si uvědomil, co jsou bohdá schopni stvořit některé pomazané hlavy na youtubu, téměř obratem jsem přiznal svou prohru, čili neschopnost a místo, abych se na místě pověsil, hodil jsem příslovečnou flintu do žita... a začal místo tvorby vlastních titulů krást ty zdařilejší. Tak jsem se třeba dověděl, že existuje energetická a duchovní anatomie dechu a že je jí možno nahlížet v kontextu současného dění. Autorem této geniální slátaniny je Radomír Němeček, od vizáže masér - somato neboli fyzioterapeut. Náhodný masér předčil stupruma, to už je fakt na mašli. Věc se má v kostce tak, že kolektivní pole celého fraktálu potřebuje změnu, tvrdí, že potřebuje vnést nový binární kód, tu čárku, chlapa a přerušovanou čárku, ženskou, jedničku a nulu do celého rodu. Jakmile si uvědomíš hodnotu lásky a laskavosti, rodiny a tak dál, měníš tím vlastně zdrojový kód, který se následně začne šířit nejen celým genofondem rodu, ale i celým fraktálem. Celým vesmírem, dá se říct, na úrovních, o kterých se vám ani nezdálo. V každé domácnosti a každém jednotlivém vztahu nyní probíhají tyto změny, vir je jen urychlil. Nedělejte, apeluje na nás, z Vánoc svátky obžerství. A neutrácejte za nesmysly, kterých se pak budete zbavovat. Využijte čas, který je nám dán a zaměřte se jen na sebe, na své potřeby a na to, co je v životě opravdu důležité. To je, oč tu běží...

Ukázal nám dále dost názorně, proč se koronavir zaměřuje na dech, na soustavu dýchání a proč roušky jsou symbolem zmaru. Člověk se dá energeticky a informačně rozdělit na tři části. Spodní část, tamty dolní čakry, náleží zemi. Je to vyživováno pozemským ťingem, který vyživuje celý ten systém. Polarizovaná energie Země nabíjí naše ledviny, to je základní, vitální energie. Poté je to horní část, která má hranici u bodu 22CB, přesně tam, kde začíná klíční kosti - a ta patří nebi. Odsud přijímáme nebeskou ťien či, nebeskou či, nebeskou energii. A pak je tam i střední část. Tam dochází ke vzniku nových kvalit. Představte si, že existuje nějaká jednota - wu dži - tahle jednota je ještě pořád prázdnota. Nepodléhá zákonům prostoru a času. Můžeme si ji představit jako temnou hmotu. Ta neprojevená hmota je v nás wu dži. Z ní se vyčlěnuje ju ánš e. Čili prvotní duch. Načítá plány, osud prochází i ťingovým kruhem a sestupuje do člověka. Způsob, jakým tento malý šen, tedy duch, vstoupí do člověka a naváže se na člověka, je naprosto klíčový. Šokuje ho, že se o tom nikde nemluví a i proto, že tato fakta jsou v čínské medicíně naprostým základem - nikdo jí přesto nevěnuje pozornost. Ani z Číny k lidstvu tyto informace nepřicházejí, věřte nebo ne. I proto o nich mluví. Malý duch vstupuje do člověka skrze pcho - skrze plíce, tuto spirituální esenci. Aby se mohl začít vyvíjet plod, musí se nejdřív esence usadit. Po narození bambína prvním nádechem dochází k odpojení od přednebeského a napojení na nanebeské. Plíce jsou orgánem, který způsobuje, že se vůbec duch může navázat na hmotu. Je to způsob, jakým duch vstupuje do matérie a jakým se ukotvuje v matérii a váže na hmotu. Dále ví hromadu mouder o pětišroubovicích DNA, ale to už se mi tu nechce vypisovat. Ostatně myslím, že jste si udělaly obrázek, kolik toho pan Němeček ví. Nesmírně mnoho, chápete. Pověděl i dost o kanálu Netflix. O dokumentu The Earth. Zničená půda je prý hlavní důvodem skleníkového efektu. Lidstvu zbývá, prorokuje, padesát let. Pak překročíme hranici nenavratitelnosti. Jak jsem řekl, typ má v sobě značný kus žénije, vymýšlí ty novotvary, jak dráteník kroutí pletivo, jak když švihneš milou bičem (přes papulku) a hlavně má ve všem jasno.

Zítra budeme cestovat. Dechberoucí svět nadlidského vám představím na pouhém kvartovém formátu. Propadneme se spolu do temnoty a cestu nám zahradí zeď.