Čistý zájem o jeskyňky

Tělíčko v tangách

Ven a dál v ty širé kraje duše má zas vzhlédnout touží,
vlaštovka kde křídla svoje v modrých vlnách moře hrouží.

V síni mé tak dusno, těžko — a v mém srdci touha hoří,
rozmáhá se, v dálku šlehá, v dálku, v dálku, k moři, k moři.

Jedni soudí, že obraz je systém velmi rudimentární ve vztahu k jazyku, druzí se domnívají, že význam nemůže vyčerpat neuchopitelné bohatství obrazu. Avšak dokonce i tehdy, a zejména tehdy, je-li obraz v jistém smyslu hranicí smyslu, dovoluje návrat k pravé ontologii významu. Jak se smysl dostává do obrazu? Kde smysl končí? A jestliže někde končí, co leží za ním? Si to vemte, jak je to třeba s pitomou fotkou. Její realita je realitou toho, co zde bylo, poněvadž v každé fotografii nás ohromuje zřejmost právě tohoto: tak to tedy bylo, tímto způsobem tedy máme - jak zázračné a vzácné - realitu, před kterou jsme chráněni.

Dál časuběh valí strašné své kolo

Avšak vzmužím se, pomyslím na to, co přijde. Co mne čeká. Úžasná dobrodružství, ze kterých se budu radovat o něco víc než kdokoliv jiný, kdo je nikdy neprožil! Snad dostanu i psaníčko od jakési dívenky, která se choulí v chatce, v nějakém srubu na okraji civilizaci a tiše o mně sní.

Můj obličej září.

Ano, budou to dopisy od ní, přijde jich snad tucet. Čeká na mne již dlouho a obraz, který si představuje - věrného diplomata ležícího na vyprahlém lůžku, v jejím drahém srdci nic nevystřídá, ani když mě posléze potká ve skutečnosti...

Stůni zvláštním způsobem a často se obávám, že má nemoc zesílí a já zešílím a mám-li žít, je třeba mě co nejdříve dopravit k dívce na kraji civilizace. K jejím pestrým krajkám a tuhým stehnům a svůdným rtům herečky, kterou na podzim přepadla melancholie z covidu. Napočítal jsem zbytky cca dvou tisícovek plechovek, které jsem vypil během čekání na ni. A z těch šedesáti prasat, která jsem za tu dobu sežral, nejmíň polovinu z nich tvořili statní a veselí vepříci z ekochovů. Jsem tedy čistý, dá se říci. Ale ne zrovna vegan, jestli to které nevadí. 

Hurá, zajásám. Konečně pohyb.

Obrátím se čelem k dívence, která rozhrnula závěsy do mého staromládeneckého kumbálu, zrovna když slunce stoupalo vysoko nad zenit. 
"Je to slunce," řeknu tupě.

"Poprvé po čtyřech dnech se ukázalo, pane," zaševelila hláskem jemným jako samet.

Zlaté světlo chvíli zářilo, pak zhaslo a vrátilo se s kotoučem za kopec. Odvrátil jsem znechuceně tvář.

"Takže jsme čtyři dny čekali na pár vteřin jasu? To je v prdeli, Magdaléno, to je, říkám ti, v úplné prdeli," rozkřičím se na zmatenou, byť neúměrně půvabnou dívku, jejíž síla spočívala v uspořádanosti údů.

Její ztepilá postava a tvář modelky z Vogue s očima sežehnutýma plaménky mládí a pitvornosti na okamžik přerušily mlžno šero mé mysli a tichá mrtvolnost, ve mně se usídlivší, se rozplynula. Tato dívka má jen jednu sobě rovnou na celé severní polokouli, pomyslil jsem si. A přesto jsem se o ni, bůhsuďproč, ještě nepokusil. Obrátil jsem oči v sloup.

"Přines mi, buď od té dobroty, jeden křížek z jídelny. Ten, ve kterém jede na psím spřežení po ledu ten voják, nebo kdo to je. Chci se nyní pomodlit," poměrně důrazně jsem jí rozkázal.

Přikývla, otočila se, vzala za kliku dveří, otevřených již a vyšla z místnosti tiše jako myška.

Časuběh valil strašné své kolo a měl v plánu v tom pokračovat, dokud nedosáhne pustin. Za minutu byla zpět.

"Zde (vtiskla mi kříž do dlaní). A mimochodem, byla zde Iveta, pane," pronese bezvýrazným tónem, z něhož nelze vyčíst úmysl. 

"Proč jsi ji nezdržela? Musel jsem být venku lovit rybky."

"Zahlédla vás s jednou z aquabell, s tou, co vypadá jako hrbatá a odešla, aniž cokoliv pronesla" oznámila mi klopíc oči do podlahy.

"Hrom aby ji vzal," zaklel jsem tiše pro sebe. "Musela mě vidět s nezávodící kapitánkou, opelichanou Esmeraldou. S tou jsem se nemusel zahazovat, ale co naplat, ostatní byly zrovna na vodních hrách."

Jana bude brzy sbírat lipový květ

Staletá lípa obsypaná včelami
od rána hučí dlouhé Óm
správně vidíme slzami
Le petit prince rozezněl malý zvon.

Od meze voní heřmánek (chamomilla),
je to jak v hádance – kdo nám ji dal?
Na vodě, v zrcadle vzkazy, že byla
a bude. Kdo ale vzal?




Tohle teď žeru k snídaní a podle hesla: Jsi to, co jíš, teď nevím, jestli jsem guma a nebo animal?

Mám horečku, horečku z osamělosti. Je to druh šílenství, který ničí mou hlavu! Už deset let bez pohledu do dívčí tváře. Která by ze mne tuto horečku vyhnala. Snad až na ty návštěvy rozličných dívek z vesnice, čím prostších, tím lepších. Prodavačky per cizokrajných ptáků zatím vedou.

Pitoreskně se v této vilce na břehu jezera, jehož jméno není podstatné, převalují postavy i předměty z místa na místo. Jindy se úplně zastaví a ze skrýše ryb, ležící nedaleko chatrče, kde mám uložené rybářské potřeby, se vybelhá slepec, který tam občas přespává. Je cítit rybami hůř než Eskymáci během sezóny. Jeho oči, věčně rudé od slepoty a nevyspání, bývají zchváceny a při pohledu na ně je mi čím dál hůř. Nemám ale to srdce jej vyhodit. Poslat jej na čirou smrt, na zkušenou, do světa. Jeho srdce nejspíš křeje vděčností, když mě občas míjí (neboť ví, že jen já chodívám oblázkovou cestou), ale nikdy neřekne ani tak, ani onak. Možná v něm bolestná opuštěnost roste až k zalknutí, když do mě zavěšena kráčí některá dívka z vesničky a s hlasitým: "Dobrý" jej zdraví, otevřená všemožným nepatřičnostem, které s ní provedu hlouběji ve vodě. Tyto aquabelly ostatně jsou dobrými kurtizánami, mají ohebné údy a těla jako ploutve a ne pro ně znamená nikterak řídce ano. Sladká něžnost dívčí lásky mě tedy drží při životech. Avšak zmíním-li se o vdavkách, každá pojme podezření, začne být upejpavá, často pronese nějaký trapný vtípek. Zesmutním a na to ona, že to byl jen vtip, jen pouhý vtip. Strojeně se přitom smějíc s kozami na půl žerdi vystavenými ven z topu.

Královna příze

Nevím nejsem-li na omylu, a v takové věci bych nerad lhal. Tuším, že je to tak: Děvčata, které dohromady chodí a přástvy drží, spočtou v druhém aneb třetím masopustním týdnu svojí přízi, a která nejvíce napředla, ta je královnou, a dává dlouhou noc. Každé děvče od příze něco pro sebe má, a to potom prodá, a koupí něco k dlouhé noci. Která je královnou, ta musí dát ale nejvíce, a u té se večeře drží. Večer pozvou děvčata své hochy, a všichni jdou k večeři. Na stole musí být naditý kužel s pěknou pentlí otočený. Když jsou po večeři, dá se kužel na přeslici, královna ho vezme a každá se svým milým jdou v páru s muzikou do hospody. Ovšem že královna nejvíce tančí. Její hoch je ale povinen jí vrkoč dát, který k půlnoci přinese a jí věnuje.

K městu se vinula cesta, dlážděná oblázky a pustá. Zamířil jsem rovnou k hospodě U pytle. Padl jsem na tam na dobré lidi, na staré dobré kumpány. Okno té nálevny, čelící větrům, odpočívalo, nikdo se jej nesnažil prorazit flaškou režné, jako se to někdy v pátky stávalo. V dálce napadl sníh... a hospodská, či spíš její dcera, mi beze slova přinášela další a další panáky. Pouť má tedy nejspíš nebyla u konce. Ještě jsem si mohl užívat tu slast patriarchálního života, tu slast, zvolna houstnoucí záplavou alkoholů...

Panenka v rukou boha

Ostrakizovaná

Půdorys

Těší se na jeho příchod

Vlezlá

Tak jsem dneska koukal na ten oslavovaný film The Circle. S Emmou Watson (AKA Hermionou), Hanksem a dalšími. Je to pičovina, fakt že jo, až se divím, že v roce 17 někdo takovou kokotinu mohl natočit. Globální dopad takových kuriozit může vážně ohrozit mozek dospívajících mileniálů. I když vlastně ne, ti už jsou tupí a vymatlaní ze sociálních sítí a internetu. Každopádně nápad tu byl už v roce 2010, kdy každý aspoň průměrný intelekt tak nějak podprahově chápal, že facebook je vstupní brankou do prdele. Ale když v roce 2015 už bylo jasné dost nabíledni, že bude jedině a jenom hůř, přišel nápad na The Circle. A začala se ta sračka pomalu točit. Neomezené možnosti. Kamery bez drátků. Všechna data v senzorech, které vypijete a ony se nakalibrují v souladu s vašimi genetickými informacemi. Nedoporučuju tu trapnou klišárnu vůbec zapínat, ale kdo se ještě přece nepoblil, nedoporučuji se koukat na cokoliv za třicátou minutou, protože tam začíná fakt peklo, které navíc nedává smysl. Nechápejte mne zle, já Emmu mám rád, je to taková skromňoučká duše, kňourající po něčím víc za tímhle povedeným divadýlkem, umí víc než tři ksichty, je relativně půvabná a přitom docela obyčejná. Co víc by si mohl nynější junák od dívky žádat? Jenže když se během patnácti minut vystřídají snad úplně všechny typy podivínů a magorů, kteří s ní rozpřádají konverzaci a nutí ji hrát zvědavou, zmatenou a roztomilou, je výsledek strašný a trapný a když se takové typy směstnají do výpravy, střihu a kamery na úrovni střední školy dřevorubecké, přejde vás chuť, nejen na film, ale i na "socializování". Protože ten film není žádný středoškolský dobrovolnický projekt ve smyslu natoč film za peníze za lítačku z jídelny, ale normální Hollywood za šest sedm čísílek a miliónů k tomu, takže asi se vymlouvat na nedostatek prostředků by mohl jenom absolutní šašek.

Myška

Péřovka

Až k hranici smrti

Nejstrašnější tajemství

Supééŕ, vřískaly pipiny

Vytáhla knížku

Odpojená

Svahilsko

Jednou pusa, jindy husa

Dekáda polibků

Působivá

Dedikace pohlavkem

Pro tu, jejíž přání je rozkazem

Mývalí rodina

V kapli s mrtvým vrabcem

Nechci o tom mluvit, ale syn známého už není, odešel ve věku mladosti a jarosti na nevyléčitelnou díru v aortě. Tak myslím, že by měli končit básníci - jít spat a již se nevzbudit. A tak myslím, že já právě neskončím. Si to vypiju. Tenhleten drink není vhodný pro mladistvé!

Odněkud z její pochvy se dral vzdech páraného

I to je vodou na můj mlýnek, když si třeba štěbetají školačky o tom, co se naučili v dějepise, pokud jedna z nich má hezky buclatý zadeček a počínají třešničky prsou.

Raci prý mývají ostrá klepeta, kdo by to byl řekl, když chodí pozpátku, takových detailů si ani nevšimnete.

Psycholog říká furt jen stíny, stíny, proč vlastně, proč se nefascinuje světlem, světly, proč není pozitivní?

Podstatou učení buddhy je návrat ke kořenu, vědomí vlastního zárodku ocitnuvšího se v dalších kolech náhodně jako libovolný předmět či bytost, koloběh reinkarnací.

Oblíbené úsloví slečen na diskotéce je: Dej mi kontakt, jako by dání kontaktu povzbudilo jejich šanci na úspěšné spáření.

Štětka namydlená

Mám fakt chuť se zhulákat, tedy ne jenom choutky, ale pořádné dání si do palice; problém je ten, že poslední rehabilitační středisko, jež mě vůbec přijme, zavřeli před osmi lety.

V telefonním seznamu listují jen podivíni, my moudřejší jsme přešli na bezdrátové spoje jedniček a nul.

Alžběta měla kluka, který ji mlátil jak hračku a který se rozhodl, že si s ní vyřídí veškeré účty a bohužel pro ni jí po něm zbyl jen vyražený zub, zbytek propila.

Od třetího listopadu se pravidelně těšívám na Vánoce, na příchod Konstantina a těch dalších králů, co moudře rozdávají dary, kadidla, uzdy.

Dal jsem malé Klárce (Jitce dcerce) k svátku krokodýla a myslel si, že je to vhodná hračka, jenže to nebyla tak docela dobrá myšlenka, neboť její tatínek ji dal plyšového medvídka a ona mu hned upletla dredy, zatímco můj krokodýl leží v koutě, přikryt chomáčem prachu.

Celkem vzato kost

"Ty seš úplný dřevo, Lojzo," křikl mu do ucha Cyril. "Divím se, že jsi sbalil Patrícii."

Mořský břeh je přirozená hranice pevné půdy vůči vodní ploše moře. Břehy se rozdělují na levé a pravé a někdy také, po vydatné pijatice, na pravolevé.

Raději než orgasmus mám organismus. Pač po orgasmu přichází ochabnutí, kdežto organismus je neustále ve střehu, i když spí a dokonce i když je mrtvý, tak ještě pár dní žije - vegetuje.

Vietnamec, pitomec, kojenec. To jsou tři synonyma, neptejte se proč. Dívky vědí.

Změna je život. A pokud je to život dobrý, nejenže dochází ke změnám směrů, ale často se stane, že se mění samotný Život.

Pohyboval se po ní jako vzteklý pes

Suché větve vyřezat, obrat housenky a pavučiny spálit, to ano; ale přetít kořeny, to by značilo vyvrátit strom. A kdo tvrdíte, že toho stromu třeba i jeho ovoce, jak chtěli byste strom vyvrácený nahraditi? Žebřík lze ze dřeva udělati na zakázku, strom však nikoliv. Všecky dějiny dogmatu, dějiny náboženství vůbec potvrzují prostičkou tu pravdu. Nejeden ji uznává, kořeny vidí; ale při kořenech od půdy abstrahuje, volaje: Pryč od církví.

Na čaj obvykle chodíme do nejbližší špeluňky, kde na sebe všichni hledí, jako by si chtěli uřezat hlavy, ale co nám zůstává, je pevná víra, že základy tohoto podniku jednou budou rozbourány v podobně nevraživém duchu.

Co může vzrušit muže při líbání? Existuje něco jako líbení, které je prý pro erekta vzrušivé. 

Podmaň si dívku karafiátem v klopě nebo řetězem, výsledek bude v obou případech tentýž.

Co mi chybí ze všeho nejmíň, když mi někdo známý volá přes oceán, je jedna bláznivá teta, která místo pančelky ve školce přesedlala na dálkové lety do Ankary.

Lentilky sice nejím, bo strašně lezou do zubů, ale před barákem máme houpačku, kterou sice sjíždí kdejaký brýlatý ferda, přesto však na ni pravidelně v pátek večer usedám i já.

Suma její frndy

Nestydí se. Cítí, jak její dospělá sexualita ji činí královnou, která vládne těm, jejichž podbřišek je lysý.

Vybral jsem si jako oporu smrt. Když mi totiž zavolala, její hlas zněl úplně panicky. Prý se otrávila. Netušil jsem, proč by pěkná osmnáctka, toho času kadeřnice s pořádnými melouny měla páchat sebevraždu, ale bylo to jedno. Zavolal jsem do sluchátka, aby volala sanitku a že jedu hned k ní. Byl jsem tam asi za dvacet minut. Vyběhl jsem do třetího patra, jako bych měl v patách Kerbera. Ona ale otevřela, jako by se nechumelilo a vypadala normálně.

Řekla mi, že už jsme se dlouho nemilovali a abych jí prý ten otrušík vylízal z kundy. Měl jsem chuť jí pořádně šutrem rozbít hlavu! Ztratil jsem cca hodinu v práci a ještě jsem byl celou cestu nervózní.

Na australských březích můžeme zahlédnout kromě žraloků charakteristická prkna sloužící k ovládání vln; sport, jemuž se šílenci na prknech oddávají, se zove surfování.

Jen špatná a zkažená osoba vám může nabídnout... nabídku k rozmnožování.

Mužův úkol je přijmout ženin úděl, jako by byl její cudný přítel, vedle něhož každou noc uléhá bez jakýchkoliv postranních úmyslů.

Co dělá nejdůležitější osoba ve vašem životě právě teď? Nakupuje v Beverly Hills? Ano, nejspíš právě to matka dělá.

Vášnivá láska je možná jen s klapkami na očích, neboť jen klapky zaručí, že po radovánkách neupadnete do období smutku.