Královna příze

Nevím nejsem-li na omylu, a v takové věci bych nerad lhal. Tuším, že je to tak: Děvčata, které dohromady chodí a přástvy drží, spočtou v druhém aneb třetím masopustním týdnu svojí přízi, a která nejvíce napředla, ta je královnou, a dává dlouhou noc. Každé děvče od příze něco pro sebe má, a to potom prodá, a koupí něco k dlouhé noci. Která je královnou, ta musí dát ale nejvíce, a u té se večeře drží. Večer pozvou děvčata své hochy, a všichni jdou k večeři. Na stole musí být naditý kužel s pěknou pentlí otočený. Když jsou po večeři, dá se kužel na přeslici, královna ho vezme a každá se svým milým jdou v páru s muzikou do hospody. Ovšem že královna nejvíce tančí. Její hoch je ale povinen jí vrkoč dát, který k půlnoci přinese a jí věnuje.

K městu se vinula cesta, dlážděná oblázky a pustá. Zamířil jsem rovnou k hospodě U pytle. Padl jsem na tam na dobré lidi, na staré dobré kumpány. Okno té nálevny, čelící větrům, odpočívalo, nikdo se jej nesnažil prorazit flaškou režné, jako se to někdy v pátky stávalo. V dálce napadl sníh... a hospodská, či spíš její dcera, mi beze slova přinášela další a další panáky. Pouť má tedy nejspíš nebyla u konce. Ještě jsem si mohl užívat tu slast patriarchálního života, tu slast, zvolna houstnoucí záplavou alkoholů...