Slída

Klec na samice

Et la vie est terriblement courte et chaque jour est un jour plus court

Nic není tak krátké jako úsměv prostitutky. To jsem se přesvědčil na vlastní oči, když jsem ji viděl pár metrů ode mě přijímat penízky od kolegy z práce. Nechť se mi otevře jak bagdádské domy námořníku Z tisíce a jedné noci, říkal si. A on tolik chtěl líbat její štětinatou skulinku. Pro ni to však byla pouhá práce.

Velké epochy našeho života leží tam, kde získáme odvahu překřtít své zlo na to nejlepší, co máme. Takže hlavně proto jsem se za ní pustil napříč pustinou...Nečekal jsem od ní sex, ale pohlazení... 

na tenkých nohách jako stín

kolébá osudem mužů

Skopičiny

Dostal bych ji, ale spolu s ní něco navíc.. její kluk byl známý žárlivec a výtržník. Určitě by mě pomlouval. Netroufl by si na mně, protože... nebudeme to rozebírat, ale všude by mě pomlouval!

Všimni si, jak se spící ruka, když se vymrští a dotkne svíčky u postele, upamatuje na bolest, odtrhne se a uvolní, zatímco mysl a mozek spí dál a jenom vytvoří z tohoto blízkého žáru jakýsi bezcenný mýtus úniku ze skutečnosti: nebo stejná spící ruka se ve smyslovém spojení s nějakým příjemným povrchem přetvoří tím spícím mozkem a myslí v právě taková nesmyslný výplod, vytržený z veškeré zkušenosti.

Nic se nesměj... je to ohavné, jak ten čas utíká, jak se všechno mění a všechno bere konec!

A to taky je klíč ke všemu Hamletovu chování a mně je jasné, co Shakespeare chtěl vylíčit: velký čin, vložený na duši, která na něj nestačí. Krásná, čistá, vznešená, na výsost mravná bytost bez smyslové síly, která z člověka dělá hrdinu, hyne pod břemenem, které nemůže ani unést, ani svrhnout.

Někdy se nic nedaří a všechno zlé je vám servírováno ve velkých nestravitelných porcích.

Vítězná

 

Pořád se baví o muffinech! A o histriónské a hraniční poruše osobnosti slečny Heard.

Koulela očima

Z obliga

Byly dny, kdy jí to připadalo prázdné a nicotné. Byla to slova, jenom slova. Nicotné vlastnictví slov, tak by shrnula jejich vztah. Byl tu Petrův úspěch, ta jeho Čubčí bohyně, pravda, byl skoro slavný a jeho knihy mu vynášely dost na to, aby mohli na zimu jezdit na Maledivy. Byl pokládán za nejmodernějšího z moderních hlasů. Se svým smyslem pro reklamu se stal jedním z nejznámějším z mladých intelektuálů. A Petr byl opravdu chytrý při té lehce humorné analýze lidí a jejich motivů, která nakonec všechno rozcupuje na cáry. Ale jí to připomínalo spíš štěňata, která trhají na cáry podušky z pohovky, ledaže to nebylo mladé a hravé, nýbrž podivně staré a dost paličatě ješitné. Jenom intelektuální předvádění nicoty. Předvádění. Předvádění. Byl to v těch mužích poslední zbytek vášně. Jenom se předvádět. V sexu byli bez vášně, dokonce odumřelí. Seděla v salónu a oni se předváděli. Ti muži, kteří jezdili za Petříkem na grilovačku. Bylo mezi nimi pár pravidelných návštěvníků, mužů, kteří s Petrem studovali na Karlovce. Kdyby se aspoň trošku předváděli před ní, ale byli k ní jen zdvořilí a zdánlivě si jí nevšímali, když sedívala mlčky v salónu a poslouchala jejich tzv. moderní řeči. Častěji se jejich disukse týkala toho, nač by nejraději zapomněla - sexuální život. Např. Pepa, dlouhý hubený chlapík s manželkou a dvěma dětmi, ale mnohem důvěrněji svázán se svým laptopem a hlavně Wordem v něm. Mudroval, jako by rovnou diktoval text sazeči. "Celý vtip sexuálního problému je v tom, že v něm žádný vtip není, tak proč o tom vůbec kafrat? Nelezeme přece za nikým na záchod, tak proč bychom za ním měli lézt do postele, když je s nějakou ženskou? To je celý ten problém současné literatury, že si všímá takových nemístných věci. Nikoho přece ani nenapadne ptát se někoho druhého, v kolik hodin se uchyluje na záchod."

Barva hlíny

Existují tři věci a nic víc: dech života, rozkoš, tma - a bez peněz nemůže být rozkoš a bez rozkoše by to ani nebyl dech života, ale jenom protoplasmatické vdechování a zhroucení slepého anorganismu ve tmě, kde nikdy nezačalo svítat.

Prsten žádosti

Nevynechala jedinou příležitost, aby ho nepronásledovala.


Zločiny srdce nejsou nikterak vzácné. Každé milostné dílo, andělské nebo ďábelské, má jedno poznávací znamení – totiž jeho podstata je prostá, i když je provedení sebesložitější. Tak například, kdo chce poznat dívku, měl by vyrazit v pátek večer do hostince. Sejde se jich tam celá řada a mladík má tak šanci si vybrat tu, která je jeho srdci nejblíž.




Vylezla, co vylezla, vybelhala se před bar. Přišla ke kandelábru a začala dávit.. a nikdo široko daleko si jí nevšímal. Tak chabé bylo to chladné světlo hvězd.

Dneska.. nebo vlastně včera.. má či měl Depp to nejhlavnější přelíčení. Je to komedie povýšená na bulvár. Ale vychází z ní najevo, že Depp zdaleka není takový andílek, za jakého ho všichni dosud měli! Typ má sklony ke všemu.... i k sebepoškozování (nožem), což není rys nikterak mužný. Někdy jsem to poslouchal v zamyšlení... A dospěl k přesvědčení, že v Amber mu nebe seslalo sodu.

Těleso

 V srdci

Žije část člověka,

Která ze všech ostatních

Obsahuje hmotu

Nejvíce duchovní.

Která ze všech

Žije duchovně tak

Že se nejvíce

Zjevuje ve hmotě.

Proto je Sluncem

V lidském vesmíru

Srdce;

Proto je člověk

Ve svém srdci

Nejvíce

V nejhlubším zřídle

Své bytosti.

Něco vyššího zachtělo se psát

 

Srdce ve vajíčku

Oslabená mentalita

Kos a kosice

Není nic hroznějšího, než když na vás při modlitbě vyskočí z hlásné trouby hláška Máří Magdáleny: Que sòi era Immaculada Concepcion. A i těm z vás, které neznají okitánštinu, musí být jasné, že někomu tu pořádně hráblo. Jak jako neposkvrněné početí? Zažila už některá z vás, že by vás přítel přejel a vy potom byla bez poskvrnky? Nevídáno.

Nechci být zlý. Nejsem zlý, ale tady si neodpustím přilít jedu do rány. Bernadetta Soubirous, o které si dnes něco málo řekneme, byla prostá dívka, která neuměla číst ani psát, přesto je dodnes představitelkou svatých a zná jí každý školáček po celém světě. Vždyť kdo by neslyšel o Lurdách, o zázračném prameni, ve kterém se vyléčilo tisíce lidí a o zázračné Bernadettě, která svými vizemi předpověděla nacisty, elektřinu i výlety do vesmíru. Svatá panna dokonce věděla, že se mezi sebou budou mydlit křesťani a muslimové. Jen ta puma v roce 2000 nebyla vržena tak, jak to uslyšela shůry. Pán skutečně v této ovečce vylil své požehnání nad věřícími i nad nevěřícími Tomáši.

Snadná úloha

Políbila mě. Bylo mi jako člověku, který se bezelstně skloní nad květinou, a vstříc mu vyskočí zmije. Kdyby mě byla uhodila, spílala mi, poplivala mě – všechno by mě méně zarazilo.

Brousí v blátě sekeru

Podle Hogartha je lidstvo hrbáčem, který z nevědomosti o tom, že není nutné být hrbatým, se po tisíciletí snaží ve svém hrbu najít nějakou známku vyšší nezbytnosti, protože je připraven přijmout kteroukoli verzi kromě té, že jeho zmrzačení je nahodilé, že nikdo ho z vyššího úradku neobdařil hrbem, že ten vůbec k ničemu neslouží a že k tomu vlastně došlo díky zákrutům a odchylkám antropogeneze.

Ježíš nebyl ukřižován. Ježíš byl obyčejný ochlasta, který se nachomýtl u Piláta a ten ho ze vzteku při pohledu na jeho červený nos jednoduše nechal přibít na vrata. A vy, jako uplákanci, teď oslavujete jeho život... už tisíciletí... a nejhorší na tom je, že to děláte zrovna na Velký pátek, den jako každý jiný!

A zem se točí

Jak modré jsou

oči milenek jež ztichly

jak barvínek s melisou

jak hluboké flétny jež truchlí

Pampelišky

se vznáší

nad lůžkem milenek

když se ztiší

Sní o něm v koutě

Posílal jsem ti pozdrav po měsíci,

jak oknem hleděl na mne skrze mříž.

Mezi nás prostřena noc šelestící,

na druhém konci okno tvé, kde spíš.

Mezi nás prostřena noc červencová,

a na dně noci stromy ve vánku.

Větev za větví zvěstují si slova,

jež domov šeptá dětem do spánku.

K tomu, abychom neklesli ve vlastních očích stačí zvyknout si nemít ani ambice, ani vášně, ani žádosti, ani naděje, ani popudy, ani neklid. 

Líbání

Pozvala ho do ložnice

Ucházení se

Dwayne "The Rock" Johnson

Užírala se touhou po jeho předkožce

Vykřesal z ní mrdku

Milovala jeho mužství a obalovala jej ve smetaně

Zkusil se s ní pomilovat

Hovězí penis

Útočiště šepotu a polibků

Nehledě na její pružné boky a vosí pas, měla i přednosti duševní. Dovedla spočítat mince, když jimi cinkala na znamení, že platí útratu v hospodě! Jinak to bylo horší, pamatovala si jen čtyři prezidenty USA a pouze dvě roční období, ostatní plavalo v lihové směsi zapomnění. Pravda je taková, že ji miloval za to, jak byla rostlá. Vystřílel jí dokonce na pouti papírovou růži. Dal do toho přes osmdesát kaček. Mohl se chlubit jejími ztepilými lýtky i hrudníkem, který byl mocně klenutý. Když byli spolu zaklesnuti jako milenci za ručku, vyšlapoval si jako král. Občas jí rýpal loktem do žeber, ale to jen proto, aby mohl narýpnout i na kousek ňadra... Jako veřejný činitel - vůdce tlupy deváťáků - pochopitelně nemohl dělat příliš velké vylomeniny, ucházel se i o místo kapitána fotbalového týmu, takže tím spíš musel být rozumný. Jeho tatík měl už hlavu jako koleno - jako tak lysou -  a to mu bylo teprve pětatřicet... synáček zdědil veškeré neduhy genetiky a v paměti mu zůstávala nepříjemná pachuť rozbitého manželství, když se jeho rozváděli. Byla to ale jízda... jak na koni, ten jeho život prostě měl šťávu. Magdu miloval, bylo jí šestnáct, ale vypadala už na dvacet a hlavně kouřila jako zběhlá... nejen cigarety. Neměl si nač stěžovat. Všechno se mu dařilo. Studium na obchodce šlo jak na drátkách. Dokud... nepotkal ji... 

a celé se to nesesypalo jak domek z karet. Její pysky ho zničily.

Vytahal z ní poslední halíř, pak ji pustil k vodě... ve zhuštěnosti vám to vyložím. Oba byli zapsáni v knize hostů na obrovském galavečeru. Dorazili ale odděleně. Ona přišla v nějaké vyprané zácloně, nebo v čem. A on v kalhotech do zvonu. Div že ji nevrazil pár facek, vyhuboval jí ale řádně. Řekl, že po téhle akci už spolu končí... ona odběhla na záchod, volala kámošce atd. On pak nechal po někom vzkázat, že to kašle a že jde už teď, že ani nečeká na konec... že prostě dělá škrt přes ten jejich toxický vztah. Tím, že ona měla vyvinutý sluch, si to vyložila tak, jak to asi nečekal a byl tím nemile překvapen. 

Chvála voňavé škrabky na brambory

Opuštěné byty

Předsálí kina...Minikina. Končetiny na sebe namnoze namačkané bez ladu, dívčin parfém, něčí haxny páchnou od podrážek, staré babky vedoucí tytéž řeči celých deset minut čekání, než se otevře sál. Brána kina vpouští vyznání zaslechnutá i pud se vybít, který se line z některých makovic. Konečně se dovtípím, co jsem tušil dávno. Vznikají tam náklonnosti, ale jen jako evidence jevů, jež se jinak dějí všude na světě, rovnoměrně rozprostřeny v časové mřížce. Vidím jasně svítit personálie jakési osoby na displeje mobilu, ale nevěnuji jim ani druhý pohled. Měl ten čurák už dávno sedět - jako stojí ovce na chovu - v kóji. Po rtech jeho sousedce tekl sprite, přitom byla útlá jak stéblo, v úvoze by se hladce valchovala. A znovu mi něco utkvělo - čísi kradmý pohled, cítil jsem jeho tíhu živě, tak živě, že když jsem se honem obrátil, a to středem a směrem, odkud vyšel, neviděl jsem nic. Leč jen samé poker tváře a tak asi ta, jež ho vyslala, si se mnou hrála jako kočka s myší, to bylo zjevno. V kině se nakonec rozsvítilo, představení stálo za houby, takový melodram. Něco o pilotovi, který v kajutě přechovával svou argentinskou milenku a užíval si s ní v těchto prostorech, když neměl jiné povinnosti. Ale... ale střih, ona na sebe háže černý kaftan, její havraní oči se zalévají strachem, on se kvapně zapíná, letadlo totiž padá, protože kapitán zrovna trávil čas s ní, nevěnoval se letu. Různý kmitočtová zařízení, která podtrhují zkázu letadla, jak na nich ubývají směrodatné cifry. A hokus pokus ještě proveden, avšak nadarmo, transportér se řítí, řítí se, ba padá, padá, ba dopadl k zemi a vybuchl. Zatmění, kino se rozsvěcí, vulgární ksichty gymnazistů bez budoucnosti se zostřují, jejich společnice mají opět plné košíčky nalité v těch ňadrech, počet vypitých sklenic povážlivě vzrostl... nakupil se. Dětem je teď zase poskytnuta volnost, je jim dostupné opouštět sál, tak co asi udělají hned? Dopřejí si drobné radosti, berou dívky za ručky a vyvádějí je na zahrádky na vzduch...tam slyším dozvuky keců o League of Legends a chce se mi ergo spát, nastříkám to do pisoáru a pak ještě trochu piv a meruněk a můžu to odpískat. Vstávám, ale potkávám známou... noc stonásobně vzrostla, sesedáme se... opravdu nic nikdy nekončí.