Opuštěné byty

Předsálí kina...Minikina. Končetiny na sebe namnoze namačkané bez ladu, dívčin parfém, něčí haxny páchnou od podrážek, staré babky vedoucí tytéž řeči celých deset minut čekání, než se otevře sál. Brána kina vpouští vyznání zaslechnutá i pud se vybít, který se line z některých makovic. Konečně se dovtípím, co jsem tušil dávno. Vznikají tam náklonnosti, ale jen jako evidence jevů, jež se jinak dějí všude na světě, rovnoměrně rozprostřeny v časové mřížce. Vidím jasně svítit personálie jakési osoby na displeje mobilu, ale nevěnuji jim ani druhý pohled. Měl ten čurák už dávno sedět - jako stojí ovce na chovu - v kóji. Po rtech jeho sousedce tekl sprite, přitom byla útlá jak stéblo, v úvoze by se hladce valchovala. A znovu mi něco utkvělo - čísi kradmý pohled, cítil jsem jeho tíhu živě, tak živě, že když jsem se honem obrátil, a to středem a směrem, odkud vyšel, neviděl jsem nic. Leč jen samé poker tváře a tak asi ta, jež ho vyslala, si se mnou hrála jako kočka s myší, to bylo zjevno. V kině se nakonec rozsvítilo, představení stálo za houby, takový melodram. Něco o pilotovi, který v kajutě přechovával svou argentinskou milenku a užíval si s ní v těchto prostorech, když neměl jiné povinnosti. Ale... ale střih, ona na sebe háže černý kaftan, její havraní oči se zalévají strachem, on se kvapně zapíná, letadlo totiž padá, protože kapitán zrovna trávil čas s ní, nevěnoval se letu. Různý kmitočtová zařízení, která podtrhují zkázu letadla, jak na nich ubývají směrodatné cifry. A hokus pokus ještě proveden, avšak nadarmo, transportér se řítí, řítí se, ba padá, padá, ba dopadl k zemi a vybuchl. Zatmění, kino se rozsvěcí, vulgární ksichty gymnazistů bez budoucnosti se zostřují, jejich společnice mají opět plné košíčky nalité v těch ňadrech, počet vypitých sklenic povážlivě vzrostl... nakupil se. Dětem je teď zase poskytnuta volnost, je jim dostupné opouštět sál, tak co asi udělají hned? Dopřejí si drobné radosti, berou dívky za ručky a vyvádějí je na zahrádky na vzduch...tam slyším dozvuky keců o League of Legends a chce se mi ergo spát, nastříkám to do pisoáru a pak ještě trochu piv a meruněk a můžu to odpískat. Vstávám, ale potkávám známou... noc stonásobně vzrostla, sesedáme se... opravdu nic nikdy nekončí.