"Dneska to uděláme jinak," spustil.
Nepřestávala jej pozorně sledovat, ale maličko se jí zježily chloupky na rukou. Její tělo vysílalo podprahová znamení, že může být nepěkně zpracováno.
Podivný pán luskl prsty a v tu ránu se do místnosti začali trousit další. Bylo jich asi osmnáct. Nebudeme popisovat, co se dělo v prvních deseti minutách, jak řeknu jen, že další chtěl být každý a zvednuté její ruce se vlnily jako obilný lán. Byla všelijak nabírána a bodána do úst i do rozkroku, vůbec kde se dalo. Bylo jasné, že bude-li jí upřena chvilka na uklidnění, na místě pukne.
Nevím, co jsem tak kdysi psal o stárcích... ale vím vlastně, jen jsem to průběžně zapomněl... to je teď jedno, zítra to tu postnu. Zatím den dobíhá bez určení. Ale zítra si zas oblíbíte návštěvy kin, na něž jste zanevřely, poněvadž kovid. Radši bych zhebnul na kurděje, než to odeslat tady a teď ještě dnes... tak tedy vám přeji, slečny, obcujte tiše... z obavy před trestem. Buďte třeba o hladu a vzhledem k vaší vytrvalosti pořádně trpte, ale nevynechte páteční duševní sex na psaníčkách... článek bude hutný, slibuji!
Gang bang bang. :-) :-) :-)
OdpovědětVymazat