Byly dny, kdy jí to připadalo prázdné a nicotné. Byla to slova, jenom slova. Nicotné vlastnictví slov, tak by shrnula jejich vztah. Byl tu Petrův úspěch, ta jeho Čubčí bohyně, pravda, byl skoro slavný a jeho knihy mu vynášely dost na to, aby mohli na zimu jezdit na Maledivy. Byl pokládán za nejmodernějšího z moderních hlasů. Se svým smyslem pro reklamu se stal jedním z nejznámějším z mladých intelektuálů. A Petr byl opravdu chytrý při té lehce humorné analýze lidí a jejich motivů, která nakonec všechno rozcupuje na cáry. Ale jí to připomínalo spíš štěňata, která trhají na cáry podušky z pohovky, ledaže to nebylo mladé a hravé, nýbrž podivně staré a dost paličatě ješitné. Jenom intelektuální předvádění nicoty. Předvádění. Předvádění. Byl to v těch mužích poslední zbytek vášně. Jenom se předvádět. V sexu byli bez vášně, dokonce odumřelí. Seděla v salónu a oni se předváděli. Ti muži, kteří jezdili za Petříkem na grilovačku. Bylo mezi nimi pár pravidelných návštěvníků, mužů, kteří s Petrem studovali na Karlovce. Kdyby se aspoň trošku předváděli před ní, ale byli k ní jen zdvořilí a zdánlivě si jí nevšímali, když sedívala mlčky v salónu a poslouchala jejich tzv. moderní řeči. Častěji se jejich disukse týkala toho, nač by nejraději zapomněla - sexuální život. Např. Pepa, dlouhý hubený chlapík s manželkou a dvěma dětmi, ale mnohem důvěrněji svázán se svým laptopem a hlavně Wordem v něm. Mudroval, jako by rovnou diktoval text sazeči. "Celý vtip sexuálního problému je v tom, že v něm žádný vtip není, tak proč o tom vůbec kafrat? Nelezeme přece za nikým na záchod, tak proč bychom za ním měli lézt do postele, když je s nějakou ženskou? To je celý ten problém současné literatury, že si všímá takových nemístných věci. Nikoho přece ani nenapadne ptát se někoho druhého, v kolik hodin se uchyluje na záchod."
Žádné komentáře:
Okomentovat