Krvavé varhany

Jak vlny osením po tobě hrají,

mé vzpomínky a touhy, rodný kraji!
Když za večera v dusných města zdích

kol čela starostí se věsí příze,

jak často náhle písmeny v mé knize

se měnívají v roje kvítku tvých!
Jak často, v podušku když sirou klesá

pod nízký strop má hlava zemdlená,

mně zdává se, že větev zelená,

zas nade mnou se sklání tvého lesa.