pondělí 15. května 2017

Krvavé varhany

Jak vlny osením po tobě hrají,
mé vzpomínky a touhy, rodný kraji!
Když za večera v dusných města zdích
kol čela starostí se věsí příze,
jak často náhle písmeny v mé knize
se měnívají v roje kvítku tvých!
Jak často, v podušku když sirou klesá
pod nízký strop má hlava zemdlená,
mně zdává se, že větev zelená,
zas nade mnou se sklání tvého lesa.

Žádné komentáře:

Okomentovat