Víte, co jsou lebky na obrázku? Všichni bizoni, které jsem kdy zastřelil.
Věděl jsem o její existenci už dřív, ale dokud jsem ji nespatřil a neztotožnil si ji s Márinkou učitelovic, netušil jsem, že jde o tu Márinku. Tváře mě pálily, když mě uhodila. Podíval jsem se na ni. Byla to Márinka, rozpálená do ruda. Asi proto, že jsem ji stáhl sukně o tři cenťáky níž. Veliké, skoro bezbarvé oči, vlasy jako provázky, podlouhlá tvář koně, zuby jak pily. Odvrátil jsem se, abych ji nemusel zliskat. Jak jsem řekl, tváře mě pálily, když mi vrazila tu facku, až to mlasklo. Když jsem od ní poodešel, záchvat vděčnosti se rozlil mou hrudí. Tak jsem ji nezbil! Vyňal jsem z kapsy láhev jeřabinky, která mi zbyla z pátečního mejdanu a zhluboka se nalokal. Příjemné teplo se usadilo v mém žaludku a v plicích.
Později jsem procházel kolem mlýnu, kde učitelovic rodina bydlela. Samozřejmě seděla v okně a pod prsty si vázala stužky. Přes její fyzickou ohyzdnost byla prostě k zulíbání. Mít míň napito, asi bych vyskočil na žernov a vyšplhal k ní, abych se jí mohl vrhnout k nohám!
Žádné komentáře:
Okomentovat