Naše vzájemná náklonnost od té doby neustále narůstala, ale já byl v osobním i citovém ohledu naneštěstí stále váhavý, takže jsem ve věci svých záměrů do budoucna mlčel. Nesměla a nemohla se dovědět, že jsem stále ještě ženatý a že i když se svou hubatou ženou de facto nesouloužím, pořád ještě má nárok na mé peníze. Ilona byla úplně jiná. Rozjížděl jsem se za ní na venkov a mezi stromy ovocného sadu jí vyznával lásku. Vůbec nijak se nebránila, skoro potěšena, že se to děje. Konečně po letech jsem měl pocit, že vystupuji ze stínu minulých žalostných událostí a z tváře a stisku její ručky jsem usoudil, že je pro mne jako stvořená. Také jsem poznal, že z jejích ramenou bylo sňato těžké břímě. Nemusela na statku hospodařit sama - mé peníze působily též a tím jí pomohly k jaké takés soběstačnosti. Když jsme se poprvé vydali vlakem do Úhořího hájku, měl jsem pocit neskutečna. Sedím tu v kupé s dívkou svých snů a přestože moje hádává, nechutná žena právě sedí u oběda a roztrubuje klepy svým kámoškám, nebo aspoň těm, které jsem za ně považoval, mohu se nerušeně dotýkat bělostné příze Ilonina slavnostního oblečení a šeptat jí do ouška nemravná přání. Hájek byl jejím nejšťastnějším domovem do věku cca čtrnácti let. Tehdy byla nucena vzít si barona de Sulka, odjet s ním do Ensley a přestože s ním byla jen dva roky, než vydechl naposled, porodila mu dceru, která bohužel už tři týdny po narození podlehla horečce novorozeňat a spále. Scarlatina byla tehdy chorobou, na které umíralo značné procento dětské populace a která natrvalo zaměstnávala všecky farmaceutické firmy ve snaze vymyslet lék, který by částečně zabíral a zároveň se dobře prodával.
To je tedy mnohovrstevnatý příběh - hotový námět na román.
OdpovědětVymazat