Eso v kalhotkách

Byl jsem kdysi na nádraží a všiml jsem si dvou slečen. Jedna vypadala jako cosplayerka, kterou baví výlety do hor, spaní pod širákem a jiný druh spaní s chlapci. A ta druhá, trošku starší avšak tichá, v sobě spokojená žena s nádherným perským profilem vypadala, jako by na tom nástupišti byla sama, vypadala skoro, jako by život prožila bez milence. Ta druhá byla její odvařenější verze. Mohly být sestrami.

Bylo by hrozné pomyšlení, že by to všechno, celý ten vjem slečen, bylo jen nějakýma drogama, že by to byl jen blábol vysmaženého mozku, po kterém by mě čekalo bolestné vystřízlivění. A přece to tak téměř jistě bylo. Slečny vlezly do vlaku a ujely.. asi někam do Olomouce. Nikdy jsem je již nepotkal. 

Což vlastně není tak docela pravda... potkal jsem je asi o tři hodiny později a stali jsme se nerozlučným týmem. Dělal jsem s nimi téměř vše, co se dá s mladými děvčaty dělat. Ukázalo se, že opak byl pravdou a ta Peršanka byla prasátko, kdežto ta cosplayerka byla nevinná jak lilie. Nevím, jak jsem se mohl tolik zmýlit, leč stalo se. Zaplatil jsem nejvyšší daň.

 

Zkusil jsem to totiž nejdřív na tu moudřejší a po týdnech randění jsem jí nestačil. Byla jako saň, pořád chtěla souložit a ještě jak. Byla také jednou z těch odpudivých dam, na pohled třeba milých, tolik milých a i krásných, které se do všeho sraly. Nikdy jsem nezažil podobné výmysly. Musel jsem utéct za její sestrou, která nevěděla pořádně co s nohama! Hlavně že měla plnou skříň různých pofiderních šatů a dresů, aby na CONech představovala elfku nebo kentauřici.

Když už jsem jí měl dost, asi po týdnu, rozhodl jsem se, že nechci, aby chodila po planetě. Rozhodl jsem se i, jak jí odstraním. Původně to mělo být rychlé, ale pak jsem se rozhodl pro čistou práci. Chtěl jsem ji omotat ten kus hadru, co neustále nosila, kolem toho jejího tenkého krčku... člověk se nemůže bránit, ani křičet, šátek tlačí na krční tepnu... a pomalu z něj vyprchává žití. Tak to dělávali Tágové v Indii.