Slepý

Nejvyšší schopnost, kterou Bůh dal člověku, je schopnost se rozhodovat. Proto vstávejte ve čtyři hodiny zrána, dávno před tím, než úsvit zasáhne chřípí vašeho nepřítele. Buďte připraveni se vydat do žáru bitvy okolo hodiny páté, s kohouty a pekaři, tedy těsně poté, co jste posnídali, udělali své cardio a zacvičili si v posilovně. Hlavně si nenechte nikým kecat do vašeho života. Je to nesmírně příjemný život, který vám dal křesťansko-židovský Bůh a žádný další už nejspíš nedostanete. Modlete se a pracujte, ora et labora, a buďte vždy čestní k přítelkyním. Nikdy je nepodvádějte, nikdy je nefackujte, nikdy je neseznamujte s alfa samci. Buďte kompletně sví a řeště své případné problémy čelně, nikoliv po telefonu!

Seděla uprostřed kupy hoven a cosi náruživě hnětla. Čelo se jí vyjasňovalo. Příští půl hodiny pracovala skoro zuřivě. Hovna si rozmazávala po čele, ulpívala jí ve vlasech, když do nich zajela netrpělivě rukou. V očích měla slepý výraz intenzivního

vzrušení. Už to přicházelo, už to začínalo být to... náhle zničehonic vytryskla v gejzírku orgasmu.

Neviditelné síly bývají mocnější než viditelné, a tak postupně, i když bez důkazů, mé podezření sílilo a já začal ke své nelibosti zjišťovat, že se mi čím dál víc příčí přítelkyně dotýkat.. při představě, že měla v ústech penis Radka, jsem ji ani nedokázal políbit na rty...

Jednoho dne se ztenčená rovnováha mé víry v její věrnost zlomila nadobro. Přišel jsem domů zrovna ve chvíli, kdy jí stříkal sperma do pusy... do nádherné pusinky mojí milé Zlatky.

Jen jsem uslyšel ten projev, který chlapík dělá, když mu tryská semeno proudem, okamžitě jsem za sebou zavřel dveře, a vyběhl klusem z domu směrem k výčepu Třetí flaška v naději na rychlé zapomnění. Nepamatuji si jasně svět, který se rozběhl mi před očima, když jsem se nazítří probudil pod stolem onoho podniku. Bylo to příjemné a posilující zároveň vidět zblízka výstřih jedné z barmanek, které mě probouzela, opatrně jak to jen dívka umí. Poděkoval jsem, dal ji nějaký drobný tuzér a vyšel jsem prkenně do svého vlastního bludiště... šedivé centrum města mi připadalo ošklivější než obyčejně. Ale jako vzdělanec jsem si i v těžké chvíli zachoval aspoň určitou zdvořilost dojmu... a srozumitelně jej označil jako HNUS VŠEHOMÍRA!