pátek 15. února 2019

Jazyk čvachtá

V konverzační při si uvědom, co se děje, než bude příliš pozdě. Poznáš, co se chystá z tónu řeči protistrany i výběru slov. Pasivně-agresivní způsob konverzace je docela v módě, hlavně v médiích. Jedná se o běžný způsob zahájení ofenzívy.
Používají se obraty jako ty říkáš... podle tebe... takže je úplně v pohodě atd. a pak následuje velmi zjednodušen a často zavádějící výčet věcí, které jsi údajně prohlásil... naštěstí se jedná o nejsnadněji odvratitelný konverzační útok, proto se u něj příliš nebudu zdržovat. Nejjednodušší způsob, jak se mu vyhnout, je říct, že to, co říkáš, je to.. co jsi už jednou řekl. Zkrátka to zopakovat. Bylo by dost na palici, kdyby jej druhá strana použila znovu, neboť jsi efektivně a doslovně prohlásil něco, co vysvětlilo, resp. uvedlo na pravou míru, co druhá strana tak lstivě zjednodušila.




Čpělo to tam... pot zatuchal, výpary lidského těla se odpařovaly... ve vzduchu visel palčivý odér šlemu a hned vedle něj, ne nepříjemný, zvířený pach psa... mezi všemi těmi pachy a jejich průvodci bylo cítit ještě něco jiného, nepřirozený puch, který škrábal v krku... puch cizího života.. pocházející z jiného vesmíru!
Působil vlhce a ponuře... jako dírka školačky. Blair se nervózně otočila na druhý bok v posteli.. měla na sobě ušmudlané kalhotky, půlkruh žlutých vlasů přilepených k polštáři vytvářel kolem její hlavy směšnou svatozář...
Byla předurčena k píchání, tak se narodila.. měla takové to tělo, které si nikdo neprohlíží dlouho. Prostě na něj rovnou skáčou, snaží se ho povalit.. a protože Blair byla až příliš zaměstnána vlastní prací s ručkou v klíně, zarazila svou dupku do prohlubně v matraci... pískové kozy, bronzové tělo, a nádech téže barvy měly dokonce i mělce posazené oči přikryté teď slunečními brýlemi..

Žádné komentáře:

Okomentovat