Často v náruči spánku upadám do zvláštní polobdělosti, až se mi třeba zdá, že zřetelně vidím mrtvé a slyším ty, jejichž kosti pokryla hlína. Je-li něco děsivějšího než představa mrtvých, na nichž se všechno rozkládá, vstávajících z hrobů, pak snad už jen představa mojí sousedky v tangách.
Semínky věci a tělísky zárodků se teď v krátkosti budeme zabývat. Chci vám říct, že jste složené z atomů a ty se musí občas vystavit koupeli. Neříkám to proto, že by mi ženská pokožka nedejbože nevoněla, to vůbec ne, ale proto, abyste si uvědomily, co je prvotní úkol a co je sekundární záležitost. Musíte si umývat kožíšky, protože jinak vám do nich vlezou breberky. Předobře vím, že vám nebude snadné vyložit v češtině, která je jazykem chudá a osnovou experimentální, jak moc mi chybí dotek něžných prstíků v oblasti bříška či podbříška a že tento dotek je pouze tehdy milý, když má dívka voňavý a plísníprostý klín.
Stydlivá dívka, v níž se snoubí ctnost a naděje ve vytrvalivý svazek, může ukrást mu srdce a probodnout ho dokonce skalpelem v zápalu něžného milování. Umíte si představit, jaká to až nezemská slast pro muže, který je sycen láskou, jenž na znaku leže, dechem na ústech dívky visí? Nedá mu spát, věnuje mu na tisíce úsměvů hvězdnaté noci a ve chvílích, kdy odpočívá po vydatném milování, hledá vždy pravé slovo, pravý verš, aby milenec až do dna prohlédl skutečnost skrytou.
Pouhou přítomností v loži rozptyluje strachy a temnoty duše, vystřeluje šípy slunce, tak jako třeba věda nebo rozum a pomalu ale jistě se hodlá stát jeho oficiální metresou. Mezitím pečlivě, vytrvale pracuje na své bakalářské práci. Když zrovna nestuduje, pracuje v baru nebo ve videopůjčovně. Je to dokonalá mladá žena, v níž lze vysledovat zárodek bohyně.
Nicméně i ty nejlepší z vás mohou selhat.
Může se stát, že se na firemní párty opijou do němoty a vyspí se s atraktivním šéfem - psychopatem, který je taky opilý, ale ne němý. Pak dlouho této chyby litují. A co je hlavní, odmítají spát znovu s vámi, dokud se emocionálně nevzchopí, dokud znovu nedosáhnou staré úrovně stability.
Nic, kromě vesmíru, nevznikne z ničeho a co se už děje a jak se to děje, to, zdá se mi, je věcí lidí, nikoliv doby či okolností. Když by co vzcházelo z ničeho, mohlo by to vzrůstat ze všeho a semen by nebylo třeba. Moře by rodilo lidi a obloha zas ptáky, v krunýři šupin plémě by vydala země, rokle by se naplnily kaktusy a poustě by zas hostily všelijaké chlupaté šelmy. Stáda skotu či bravu, neznámo odkud by vycházela na pastvu a ovocné stromy by pokaždé nesly nestálé plody. Když by všecko nemělo svou matečnou látku, kterak by mohlo to všecko mít určitou matku? No jak?
Proč puká na jaře vlaštovičník a jetel v létě, proč vinnou révu pudí jeseň, ne-li proto, že určité prvky v nich se sloučí a objeví teprve tehdy, když jim přeje počasí a boží záměr?
Tolik tedy k zamyšlení, proč jsme vůbec coby lidé zde a kdo hraje s námi nečistou hru, zda politici či nelítostný šutr, který obíhá na své dráze v kosmu.
Žádné komentáře:
Okomentovat