Dost rezavé klece

nežnosti nepravé hned tuší

a právě to její jeskyňku ruší

rozvášní se na vstřícné gesto

ošukala by teď celé město

už zpitá sundává kalhotky

vlezly by jí tam tři karotky

holá kunda je toho výrazem

tak šukají zpiti pod obrazem

Po­tře­bo­val bych ze sebe sho­dit šaty ane­bo svlék­nout do naha dív­ky, po kte­rých ba­žím: tep­lo mdlých těl by mi ule­vi­lo, přelétlo mi hlavou, když jsem pil kdovíkteré.

Ob­jal jsem Elišku, kte­rá se ne­brá­ni­la, a naše ústa se spo­ji­la v cho­rob­ném po­lib­ku.

Svíraje její zadnici, cítil jsem, jak se chvěje... pak jsem ji ošukal otvor.

Šel jsem do baru, trošku se dokončit a tam jsem si všiml zvláštní dívky, dost divné od pohledu, přišel jsem trošku blíž.

Po­ti­chu se ze­ptala (nikoliv mě):

"Do­sta­ne se tu něco k pití?"

Hos­pod­ská od vý­če­pu od­povídala:

"Cal­vados?"

Po­sta­vi­la na pult sklenku.

"Jak se jmenuješ?" ptal jsem se.

Marie.

Ma­rie ne­chtěla.

"Dej­te mi ce­lou lá­hev a po­řád­né skle­ni­ce," řek­la. Po­řád chrap­ti­vý hlas zněl tvrdě. Vzrušovalo mě, jak rozkazuje.

Dodala:

"Budu pít s ním."

Měla na sobě plášť a pod pláštěm byla úplně nahá.

Ma­rie si zno­vu na­li­la. Pila jako o ži­vot, až jí skle­ni­ce vy­padla z ruky. Odhrnula plášť. Štěr­bi­na mezi je­jí­mi steh­ny zá­ři­la do sálu a na mě plným leskem.

Vzal jsem Ma­rii za ruku: za­ča­li jsme tan­čit ob­scén­ní valčík.

Ma­rie, hla­vu zvrá­ce­nou vzad, se zhnuse­ně od­da­la tanci.

Po chvilce.

Ma­rie se kácela, vy­klouz­la z mého objetí a spadla...

Sná­še­jí­cí se útloun­ké tělo do­padlo na zem s hlo­mo­zem mrt­vé­ho zvířete.

"Alhohol, nalijte mi přece..."

Znovu jí padla hlava na zem..

"Vyliž ji," rozkázala mi hospodská.

Tak jsem si kle­kl, její nohy si pře­ho­dil přes ramena. Abych ji zachránil.

S ko­řist­nic­kým úsmě­vem jsem vrazil svůj ja­zyk do chlu­pů. Roz­bo­la­vě­lá, ale roz­zá­ře­ná, Ma­rie vy­pa­da­la šťast­ně a usmí­va­la se přes za­vře­né oči.

"Pila jsem," řek­la jed­na z holek, "až bych chcala."

"Pij­, až se po…" řekla zmámeně Marie ze země.