Vypadala jako zdechlina a oblékala se do černého, nepřeháním, nahoře ji scházely tři čísla a dole neměla nic. Přesto si sehnala brigádu v luxusní pražské kavárničce a zákazníci i šéfové s ní byli spokojeni. Bydlela s přítelem, kterého si našla na Tinderu, protože ji nebavilo chodit do barů, kde jedině měla šanci nějakou spřízněnou duši trefit. Naštěstí ji přítel kvalitně živil, pracoval v korporaci a zdědil po rodičích talent být sviňou. Když takto spolu chodili už osmý měsíc a žili šestý, ozval se v jejím bříšku nenadálý hlásek.
Žila si vlastně úplně v pohodě, kdybych v jeden pátek večer nedorazil na sračku zlitý do té kavárny já a nepřevrátil jí život vzhůru nohama. Bylo to dojemné shledání. Hned jak mě viděla, tak se začala bát. Byla tam už úplně sama, myslela si, že ji asi chci znásilnit. Nicméně nedošlo k žádné velké rozmluvě, jen jsem si poručil pivo. Odmítala mi nalít, tak jsem jí to ještě jednou hlasitěji zopakoval. Místo aby začala čepovat, otočila se na podpatku a šla někam za bar, do nějaké kuřpauzové místnosti a chtěla asi volat majiteli, ale to už jsem do toho kumbálku vlezl i já. Vypadala úplně rozhozeně, ale já se jen psychopaticky usmál a vyšel ven z místnosti i z podniku. Líbily se mi její oči, proto jsem jí tehdy nechal bejt. Přišel jsem tam pak až později, asi za tři týdny, střízlivější, a to už jsme se bavili jako staří známí. Za týden nato byla ruka v rukávu.
Jako ze života.
OdpovědětVymazatAno, Kašpar David Friedrich.
OdpovědětVymazat