Je to usazení v loveckém kraji

Dora pokračovala ve své umělecké práci a hledala útěchu v psaní. Psala básně, ve kterých vyjadřovala svou touhu po Kateřině a obdiv k její osobě.

Často se dívala na portrét ženy, kterou milovala. Její pohled ji uklidňoval a inspiroval. Dora se snažila pochopit podstatu Kateřiny krásy i milosti, kterou sama potřebovala.

Ve dnech, kdy ji melancholie přemáhala, utíkala do přírody. Procházela se poli a poslouchala zpěv ptáků. Příroda ji pomáhala zklidnit mysl a najít v sobě vnitřní rovnováhu.

Dora také trávila čas se svými přáteli umělci. Diskutovala s nimi o umění, poezii i složitých životních tématech. Díky nim se necítila osamoceně ve svých citech.

Věřila, že i když zatím nemůže být se svou láskou tváří v tvář, psaním a přírodou nachází útěchu. Snila o tom, že jednoho dne najde odvahu vyznat Kateřině vše na očích. Do té doby jí zůstávala věrnou ve svém srdci.