Je to jeden muž, můj muž

Dora seděla ve svém pokoji a psaním nové básně se ponořila do svých myšlenek. Její pero jemně klouzalo po papíře, zachycujíc slova, která jí vznášela duší.

Najednou se její pohled zastavil u portrétu na stěně. Zachycoval ženu jménem Kateřina, jejíž krása byla jak vnější, tak vnitřní. Dora se zadívala do jejích očí a cítila, jak se jí chvěje srdce.

Kateřina byla její inspirací, touhou a útěchou. Její klidná moudrost Doru provázela i v nejtěžších chvílích. Vyzařovala sílu a krásu, která umělkyni vdechovala dech.

Peru se znovu rozeběhlo po papíře, tentokrát však ne psaním básně, ale vášnivým dopisem. Dora vyznala svou lásku ke Kateřině ve vší upřímnosti a citlivosti. Toužila po její blízkosti, porozumění a lásce.

Sevřela dopis v rukou a zahleděla se znovu do portrétu. Její city byly hluboké a pravé. Snad jednou najde odvahu je vyjádřit i naživo a Kateřina jí daruje úsměv.