Dal jsem ji facku, až to mlasklo. Pomalu a roztřeseně se po chvíli ležení v koutě postavila na nohy. Podívala se na mě vyzývavě, pevně rozhodnutá, že ode mne odejde. I kdyby měla nejdřív umřít, což by se určitě stalo. Ale v ten okamžik kdosi zaklepal na dveře, asi jako klepou hoteloví poslíčci, dva nenápadné ťuky.
"Už jdu," odpověděl jsem. Chtěl jsem nejdřív říct už jdeme, ale to by vypadalo, že jsme spolu. To by mohlo být nebezpečné.
To že neodešla ve vzteku jako lítice, bylo potvrzením mé teorie, že kdokoli může dělat cokoli - a v jejím případě bez jakéhokoli nacvičování - chvílí je děvka, pak zbitý pes, teď zas bude poslušně páníčkovi kouřit!
"Už jdu," odpověděl jsem. Chtěl jsem nejdřív říct už jdeme, ale to by vypadalo, že jsme spolu. To by mohlo být nebezpečné.
To že neodešla ve vzteku jako lítice, bylo potvrzením mé teorie, že kdokoli může dělat cokoli - a v jejím případě bez jakéhokoli nacvičování - chvílí je děvka, pak zbitý pes, teď zas bude poslušně páníčkovi kouřit!
Žádné komentáře:
Okomentovat