Ano, už jsem ji viděl. Ji. Čím je to, má lásko, že milované tváře vypadají při každém novém setkání tak svěží, jako by je právě v tomto okamžiku naše srdce znovu vytepalo? Jak bych ti ji po pravdě vylíčil? Byla drobná a nijak nevšední. Rty měla příliš masité a omrzele samolibé, nos měla běžný a nervózní - zamiloval jsem se do ní v sekundě. Neopustilo mě to ani za pět let. Zpívala si ve sprše písničky Nirvany.
Víte vy dneska, co jsme tehdy dělali? Až se to stydím napsat. Poznal jsem ji brzy hlouběji, než se běžně považuje za zdvořilé, a brzy už jsem rukou, jež toužila po hřejivé ploše, tak cele uchvátil tulivou hojnost jejího těla, že mi prsty pátravě zajely do štěrbiny mezi jejími stehny ... skrz látku jsem se dotkl vrcholku, v němž se božská stehnat sbíhala. Hedvábné, posvatné rozsochy.
Žádné komentáře:
Okomentovat