Mám-li říct pravdu, tak Jana je právě ta bláznivá kamarádka, se kterou jsme chodívali na psí dostihy, lízali zmrzlinu z jednoho kornoutku a taky ta, co na tom byla, když nám bylo čtrnáct, s penězi právě tak mizerně jako já. A mám-li říct další pravdu, tak když začala chodit s chlapy, které za ní posílal její vlastní fotr, zašla si jednou s jinou kámoškou, Miriam, na skleničku a všechno jí to vyprávěla, jak to chodí a kolik za to dostává peněz, a zjistila, že i Miriamka si čas od času vypomáhá toutou pomocí z hmotné nouze... že za ní její fotr taky posílá chlapy... a že má strach, aby se na to nepřišlo. Miriamčina máma byla totž vyhlášená pobožnůstkářka... a tak to chodilo v naší partě.
Já byl něco jako vrba. Věděl jsem o všech. A taky ho to náležitě zneužíval...
Žádné komentáře:
Okomentovat