úterý 21. dubna 2020

Udus moji duši

Ráznými kroky jsem se vzdaloval od té dívky, snoubenky kámoše, do které jsem právě naložil dávku, podoben synu slunce. Nic mě nezajímalo, že v pláči rozjímá, co s ní nyní bude. Jestli otěhotětní, půjde k potratu? Toť otázka, kterou jsem nemusel řešit, protože už mě v její blízkosti nebylo. Odešel jsem spokojen, pročištěn. Nyní je pouze na ní, jak se vypořádá se svým losem. Drancovalo mi ještě útrobami u večeře, že naše spojení trvalo tak krátce. Však je to běhna, upokojoval jsem při polykání chutného lososa. Nemá ti jí být co líto, ozýval se můj niterný hlásek. Přeřval veškeré svědomí a já tu noc spal jak nemluvně.
Jsou ovšem dny v životě člověka, kdy táhle přemýšlíte, zda byste neudělali lépe, nebyli byli byste radši mrtvi! Odpovědí je třeba kousání nehtů nebo vysmívání se upadlým stařenkám na přechodě, u někoho, to se ví, u chytráků, je to návštěva hodiných motýlků. Děvky udělají člověku nejlíp, i když je třeba na sebevraždu. Děvky, ty to uměj, uspokojit. Však znáte řecké hetéry, no ne? Nebo japonské gejšy. Všechno to byly vesměs neukojené samice toužící po páření nebo po samohonce, většinou po páření. Řízci všech ras a přesvědčení vždycky spolehlivě našli spočinutí v náručí vykřičené slečny. I když se se třebas pohádaj s manželkami a soused je už neskonale sere, vždy je tu odpověď na stres a pocit pod psa. Je to setkání s bývalou kočkou, notně pomalovanou frndou, co si nese své znamení hluboko v kalhotkách a která ho ukazuje jen těm, co umí zaplatit. Vysolit pořádné dýžko taky neuškodí. Prostituce je totiž firma a kvete jen tehdy, je-li odbyt. Vysoce vážená, jak jsem naznačil, ale stejně tak zranitelná. Záleží v první řadě na zákaznicích a dneska, to vám svatě říkám, stojí zákazníci za hovno.

Žádné komentáře:

Okomentovat