Ten večer jsem se usadil pod rozkvetlý kaštan. Září přinášelo neradostné zvuky od dálnice. Pár dní scházelo do narozenin mojí buchtičky. A pět dní do narozenn mého nejlepšího kámoše. Pokrčil jsem kolena, vlasy mi volně visely, nahnul jsem se dopředu a zašmátral do baťohu. Našel jsem knihu poslepu. Vítr šlehal dokola a moje starodávné představy o svobodě nabývaly konečně jasnější podoby...
Nebudu vám tu uvádět, o jakou knížku se jednalo. Ani kdo ji napsal, to byste si mohl vyhledat a domyslet si, jaká to byla kniha. Řeknu jen, že mi změnila život. To není žádná fráze. Dřív jsem býval neustále zhulený a opilý. A po jejím přečtením už jsem si nikdy trávu nedal. Rozchechtala mě, takže jsem neměl potřebu si smích dodávat vnitřně. Zároveň mě hluboce vylekala, takže jsem měl strach si nějakou tu češtinku vůbec začít. Za�%
Žádné komentáře:
Okomentovat