Čekala, až přijde představený. Nestavěla sice své chrámy podle vzoru hrobů ani nevyvolávala mrtvé bohy z Hadu, zato náramně dobře polykala.
Volila život nikoliv pořád ve stresu, ale pulzní stres, který se vybije na samečkovi.
Neustále dorůstající extáze.
Lunární rytmizace, to už zní jak rytmizace menzesu, který ostatně také dobře znala.
Jak tak stála před regálem se starými výtisky Luthera, zahlédla, jak čísi stín kdesi v koutku couvá. "I tam máš couvat," řekla si.
Záhy se stín změnil v zachmuřeně hezký stín, stín mladého muže...
Ona se usmála, on se zazubil.
Zeptal se, co chce pít.. a dál oba šli cestou nejmenšího odporu.
Žádné komentáře:
Okomentovat