pondělí 23. prosince 2019

Zvracející studentka teorie strun

Bývaly chvíle (hlavně pokaždé, když náš hovor skončil), kdy bych byl dal půl života za to, abych ji mohl uškrtit: "Do té míry," jako by říkala, "pokládám tvé city za nic, že je mi docela lhostejné, co mi říkáš a co ke mně cítíš. Stejně jenom chlastáš, nevídáme se denně, nechodíme do kina. Jenom šukáme. " Měla jednu nebo dvě výhody, měla pěkné kozy a bylo jí dvaadvacet.

Zamilovat se v pětapadesáti letech s takovou silou vášně, to samo už je neštěstí. Karla je na pohled krásná, ale nevím, budu-li srozumitelný, když řeknu, že má jeden z těch obličejů, z kterých může jít hrůza. Já jsem se alespoň takových žen vždycky bál.

Žádné komentáře:

Okomentovat