Slunce umírá s večerem a já se jednou vtýdnu pobavím. Čas nudný v hospodě proteče. Mok spraší mé rety zdlouhavými doušky, lovenými až ze dne prasklé sklenice piva. A ty, dar tvého těla, v extázi pohlaví, počkáš na mě v naší beruškové postýlce chvějíc se. Na zdraví tobě a na zdraví všem, kteří tě ještě užijí, má drahá!
Žádné komentáře:
Okomentovat