Znáš pohádky? O princích? Pastýřích a rytířích? O drvoštěpeh a vodnících? Proč by jednou nemohla vzniknout tištěná povídka o bezďákovi? Nad ním nevládne mínění ostatních. Nad ním nevisí už žádná uštěpačná cedulka typu: zde je kouření zakázáno, zde nevejdeš se psem, zde nesmíš zaparkovat nebo podobné nesmysly. On jediný je obdařen částečnou svobodou v tomto nesvobodném světě nebezpečných diletantů a vychytralých byrokratů.
Sedneš si k němu na dečku, pokud je umělecky zdatný, kterou si upletl, zapletl, nebo kterou si aspoň sám ukradl na vánočních trzích, a záhy načichneš vůní pravých pohanských svátků, něčím jako oslavami slunovratu... udeří tě nejprve do tváře sympatický zápach griotky či medoviny a až poté ostrě kontrastující zápach čpejících hoven smíšených se srstí psa. Pokud na tebe promluví, tvá sympatie k oné rozčepýřené, nepatřičné bytosti se prohloubí, protože poznáš, že dokáže slušně artikulovat i bez větší části zubů. Představuješ si, jak byl ve své době vysmíván Sokrátes, nesmírně ošklivý, víc přerostlý buldok nebo žába než člověk, chodící ledabyle oblečen, bez opánků, jako by se ani nehodící do přísně uhlédného, módu udávajícího Řecka a současně tě napadne, že to není žádná hračka mít v sobě pět promile, moc sebou neházet a pořád mít charakteristický úsměv jak panenka od Mattela. To, že je opilství druh talentu, ostatně není žádná novina, střízlivý může být kdekdo. Nebo když vládl Sargon v Suméru, měl bych s tebou smilnit před stovkou rádců?
Žádné komentáře:
Okomentovat