Táhlo mě to do tvé branky jako magnet. Prostě jsem nevěřil, že na celém světě je místo, které by mi tak vřele dalo poznat tajemství dívčího klínu. Dřív byl život muže řadou náhod a teď? Civilizace nepředvídanost vypustila. Neni se již čemu divit. Nějaký kokot se obleče do kvádra, obtočí kolem krbu řetěz a jde živě moderovat na cikánskou diskotéku, z výdělku pak nemusí dva roky pracovat. Mě stálo nadlidské úsilí dostat se ti do kalhotek. Bylas pro mě jak květy posetý pahorek svítící v záři zapadajícího slunce. Teď jsi už jen ten pahrbek. Venušin pahrbek chlípnosti. Dole holá jak šestiletá školačka, žmouláš v prstech žváro. Sedíš v peřině a oddechuješ po vzoru lokomotivy. Na tomto světě je přímo zarážející, že se vždycky stane to, co nečekáš a než co si představuješ. Nebylo by jednodušší to tu spálit?
Přece odpověď zní ne. Tisíckrát jsem chtěl zapálit nejdřív ten byt, pak pavlače, cinkat na dlažbách pevným podpalovačem a těsně před zatčením vykolejovat metro.
Ale vždycky jsem si moudře řekl: Třeba tam někde sedí tvá mladší verze. Ty, se kterou bych znovu chtěl spát. Jejíž ústa chutnají po fantě. Upřeně sledujíc z mýtinky srnky v hlubokém lese. Melouc páté přes deváté po šestém Jägerovi. Která vůbec nepředpokládá vesmír sexu, která vůbec nemá motiv roztahovat třikrát denně nohy, protože je skličující pomyšlení, že by lidi byli nad světě především od obcování. Osobnost celkově jak co do učení, tak co do citu přesahující laskavost jarní krajiny. Už jen pro ten tajuplný úsměv ubírající se jinými cestami, matený hříčkou černých větrů, vedený instinktem smyslné kundy, bych nemohl tě nechat vyhodit do povětří nebo vykolejit s tebou rychlík!
Žádné komentáře:
Okomentovat