Nevíme nic a jsme uprostřed noci. Můžeme však přinejmenším vědět, co nás mate, co nás odvádí od poznání naší úzkosti, anebo přesněji od poznání, že radost je totéž, co bolest, totéž, co smrt. Avšak pohled na krev nebo pach zvratků, které v nás vyvolávají hrůzu ze smrti, nám někdy dávají poznat hnus, který nás zasahuje krutěji než bolest.
Bolest se vám rozroste v srdci jako plíseň.
Tak jako Filipovi. Byl to básník z O*******. Psal dobře, ale měl cejch.. něčeho jako prokletého. Nemohl si sehnat ženskou.
Pak si ale jednu takovou divnou holku našel, co si ho vzala k sobě. Měl jsem z toho radost. Jenomže Filip se, stejně jako všichni básníci, do svých žen zamilovával, možná až příliš.
Bylo to od ní zvracené, že se se mnou vyspala, když spolu chodili... Měl jsem tušení, že to nevyjde, ale neměl jsem sílu mu to říct. Byl to takovej romantik, plnej nadějí...
Žádné komentáře:
Okomentovat