Paní přírody

Kolem sedmé večerní včera mě navštívila černá kočka! Některá z vás, když spala hlubokým spánkem spravedlivých slečen, ji na mě vyslala s úmyslem...

Nemám-li co s roupami, dělám to, co jsem popsal.. s tou zděděnou tváří. A je to taková tvář, kterou mi závidí i dívky a pro kterou by chlapi vraždili! Je to tvář naprostého outsidera, popíraného, odstrkovaného, nenáviděného, který si je vědom královské krve, která mu pod jemným žilkovím vlásečnic koluje! Hodiny teď ukazují půl jedné zrána. A já stojím před zrcadlem a já nejpozorněji čtu mapu tamté tváře, která mi snad ani nepatří, protože jak tak na ni vejrám hodiny, už ji nepoznávám! Mohla by to být tvář nějaké hodně divné dívky nebo krutého hospodara.

V mém srdci je vše jako ve zbičované krajině, je tam ještě všechno zčernalé deštěm a na všem se drží kapky žalu, ale na mé tváři se projevuje jen trvalý úsměv šaška!

Její žežulička, veverka, bobr a opice, její pověstná huba bez zubů přijala těžký jeho pyj, tu jitrnici vrcholového černošského manažera zverimexu, dokud se nezrosila šťávou vzrušení. Protáhl jí komín lépe než lecjaký kominík, a úplně zadarmo. Dokonce sama někdy byla v pokušení mu platit. Tím, že byl její první, netušila, že vlastně všichni mužští jsou úplně stejní a že gigantismus akorát způsobí, že jí častěji natrhne, což není hezký zážitek! Díval se na čtyři malé pihy na jejím levém rameni, kousek od jeho nosu. Kdyby je pospojoval, znázornily by snad kočku. Jí zas stačilo, že schoulená na jeho hrudi, se semenem ještě v bulvách, se k němu mohla přitulit, k němu na mužskou hruď přivinout a šeptat mu, jak byl úžasný a že zítra bude zase jednička, dokud je smrt nerozdělí.

Pamatuji, jak jsem se poprvé pobil za čest své dívky. Rvačky mě odjakživa vyhledávaly. Nebylo to ani trochu elegantní, rány pěstí zněly, jako když upadne kus masa na koberec. Měl jsem nakonec vyražený zub a podolek vytažený až někde k čelu, oba jsme funěli.

Vždycky jsem si myslel, že odpor proti umění a jemnějšímu duchu vůbec je hloupost. A nevidím ani dneska moc důvodů pro to, abych od tohoto pojetí odstoupit. Přestože rád přiznám, že sám estetický požitek je úsudek a cit. A kde jsou doma úsudek a cit, tam smíme také očekávat jejich sestřičky, různé druhy hlouposti. Bez nejdrobnějších hloupostí byste ostatně ani nepřišly na svět. Vaše maminky a tatínci si to rozdávali, i když pro sebe třeba nedýchali, a tak vy, dcery Země, jste mohly při porodu spatřit své nahé tělíčko vystupovat z bojující, vzdorující maminky!

Vidím, že je to žena drobné postavy, pravidelných rysů tváře. V obou uších ji visí tenounké náušnice a kdyby byla nahá, teprve bych ji docenil. Je nicméně inteligentní, se silným smyslem pro zodpovědnost, na otázky týkající se jejích bývalých se snaží odpovídat co možná nejpřesněji a nejupřímněji, ale i když odpovídá diplomaticky, postřehnu v nestřežených chvilkách, že ji nějaký exsyčák pořádně zranil!

Jsem všemi předchozími událostmi zkrušen a vyčerpán. Potřebuje jen mít kde složit své nářadí. Která bude mým soumarem?