Černá kočka

"Vždyť víš, že jsem vždycky všecko dělal jenom pro tebe, lásko, ty jsi můj život, můj sněhulák a medvídek a pestrobarevné hvězda," vykládal jí, zatímco popíjel z kelímku sodu s nekvalitní whiskou. Povzdechla si. Pohodila vlasy. Přehodila nohu přes nohu. Přesně v tomhle pořadí. "Musíš pryč, Karle, je mi to tak líto," řekla ještě jeho směrem, jemu napůl zmámenému po těch lomcovácích.
Otočil se, aby si dolil poslední kapky, ona prudce vstala a praštila ho květináčem přes hlavu. Začal padat na stůl a udeřil o něj spánkem. Když už byl v limbu, nasadili mu s Kryštofem na hlavu kapuci - pytel přes hlavu. Probudil se v rohu hnusné místnosti, už bez pytle přes hlavu, ve které se zastavil pokrok, protože jediný předmět, který se tam vyskytoval, byl skoro dva metry dlouhý pruh molitanu na podlaze a tenká přikrývka se starou, ztvrdlou hnědou skvrnou uprostřed: panenská krev nebo výkaly nebo jídlo, nevěděl a nehodlal to zkoumat. Za kovovou mřížkou na stropě visela ještě bodová žárovka z dob komančů, ale vypínač nebyl už nikde.
Chtěl ječet KURVA, KURVA protože měl hrůzu z uzavřených místností, ale z hrdla se mu vydral jen přiškrcený zvuk.

Po malé chvilce ale hrůza překonala strach.  "Nic špatného jsem tím nemyslel," hystericky se rozkřičel. "Miluju vás obě. Není nutné mě týrat, pane Bože!"
Edita za dveřmi zaječela. Kryštof poskočil dopředu, aby ji zadržel ruku na klice, jak se je chystala afektivně otevřít a zjednat si vstup ke Karlovi. Podívala se na něj plna znechucení a on ucukl. "Nevykládej mi tady lži, jak můžeš milovat obě?" křičela zas do dveří.

Kryštof byl jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Karel byl jeho nejlepší kámoš a ona zas holka, se kterou chtěl utéct co nejdál od Karla. Nevybral si ani trochu chytře, protože jak jeden, tak druhá byli jako časovaná nálož, o čemž se právě přesvědčoval. 

Karel zároveň dobře věděl, že chemii nepřekecá a že je možno milovat dvě, tři i čtyři ženy naráz. Taky dobře věděl, že to Editě nevysvětlí a stejně bude za chvíli žadonit doslova o život, protože o nic menšího při téhle hře nešlo. 

Taky dobře věděl, co je láska, že je to stav velmi nebezpečný, i když trvá tak krátce. Může v něm dojít k záchraně druhých i na úkor nás samých, stejně jako k opačnému konci. Připomínal si rovněž, že nejvíc sebevražd je v květnu, kdy kvetou kaštany a kdy mnoho zrazovaných žen může spatřit svoji lásku v objetí jiné a že se něco podobného asi stalo v tomto případě.