Oči prostopášnice zkrásnělé zradou

Mimochodem víte, že přesně za měsíc je výročí mého milovaného Myslitele? Emila Ciorana, kterým jsem býval posedlý doslova odnepaměti. Musel jsem mít každý jeho paperback, každý výšplecht do prázdna existence. Znal jsem zpaměti pasáže z jeho rumunsky psaných knih. 

Dělal smažená vejce a pokoušel se namixovat v šejkru banánový džus. Na podnosu přinášel ještě kouřící krmi do ložnici. Nejdřív v posteli na pohled byly jen hrby, nakonec se ze zmuchlaných látek vysoukala na světlo dvě štíhlá, dokonale pružná těla v růžových nedbalkách. Dvě devatenáctky, které trefil při návštěvě herny, studentky úžasné zdrávky, se na něj teď střídavě usmívaly a rudly nachem, neboť pochopily, že byly obětí ménage à trois pod vlivem nějaké silné drogy. Která z vás by neznala trojku? Tolikrát jste si jí vyzkoušely, že jste se na ní staly postupně závislé. Nemáte přítele, ale rovnou přítele a jeho nejlepšího kámoše, viďte? A když si chcete potěšit tu vaši nazrzlou ostralku mezi nožkami, nezavoláte příteli, ale rovnou jeho nejlepšímu kámošovi, aby přišel taky. Sdílíte s ním nejtemnější vaše tajemství a tajemství vašeho vztahu se zdá být založeno na tom, že dírky budou dnes večer dosyta plněny dvěma rohy nadržených bejčků. Podléháte postupně údu jeho best frienda a toužíte si to prožít taky někdy jen sama, jen s ním, tím novým chlapcem na obzoru. Nemusíte se za svou touhu, za tu neuhasitelnou žízeň po naplňování stydět, je to úplně normální, asi tak jako stěr z nosohltanu nebo matematika kvaternionů. Je to lidské a vy jste koneckonců také jen samičky lidí. Ženy odjakživa byly ceněny jako takové komodity jako opium, čaj nebo hedvábí, a není proto divu, že si jich do současnosti někteří obchodníci nesmírně cení a kdykoliv se objeví půvabná dívka, nedaleko od ní je zpravidla rovněž kvetoucí obchod. Pavel to věděl, dělal s počítači už od základky, už tam programoval svůj první černý trh s bílým, poněkud snědším masem, neboť Česky nejsou vlastně čisté bělošky, ale dá se říct, že historicky vzato jsou to míšenky nejspíš už s prvními tamilskými sběračkami uhlí... jeho dlouholetá práce spočívala v tom, že chodil po pařbách, zkoumal různé typy pánví a nosů a takových viditelnějších deformací a porovnával je s původní českou Evou, tou od Praotce Čecha. Pořád nemohl najít spojení, až jednoho dne, to už byl na výšce, pochopil, že není. Že české ženy prostě jen v historii tolik zanášely, že se rozmnožily se všemi muži ze všech kontinentů a stvořily tak neurčitý typ míšenek. Pačešek. Nalézajících útěchu v kterékoliv náruči, ať je česká nebo černá, ať je z Východu nebo z polárního kruhu. Hlavně aby byly zajištěny mužným šekem a pokud možno co nejmíň trpěly, tak si to představovaly. A jejich ústřední sen se jim, což říkám na jejich obranu a pro povzbuzení těch, kdož sní, vrchovatě vyplnil.