Růžové světlo slunce

Když se křik racka mísil do hrubého šoustání těch dvou, bylo rozhodnuto, takříkajíc předznamenáno osudem, že se musí stát něco nečekaného.

Ale i vyprahlé věty, kde cáry dávného smyslu jen tu a tam chabě povlávají nad slovy, jsou stálým svědectvím, že se tu a tam něco občas děje. Mezi dívkou a chlapcem, mezi jejich rozpálenými pohlavími, když si něžně trkali do rytmu kapely Death a alba The Sound of Perseverance, nastal soulad a konečně spolu promluvili o problému, jež je tížil již tři týdny.

"Musíme se rozejít," začal nepřesvědčivě.

"Ano, byla to chyba," rozhodla ona. Její kůže připomínala šupiny murény.

"Ty jsi chyba," rozhořčil se.

"To ty, kdybych tě nepotkala, mohla jsem se mít božsky v Portu s Pedrem," oplácela mu stejnou mincí.

Chtěl jí vyzpívat zoufalství, do nějž ho uvrhla, ale opanoval se. Jejich výtky se budou v obměnách vracet stále znova a budou znamenat stále míň. Tak jako každého život.

Všechno jsou přízraky. Hlavně sexy, náruživé holky s předkusem a rovnátky. Brzy jsou jen na obtíž jako hmyz, který bodá a saje! Napadlo ho, že se vlastně říká, že Stvořitel zpatlal dívku z něčího žebra, ale to byly nejspíš kecy, tak jak to viděl, musel je uplést z lejna!

Povstala prudce z židle a podívala se na něj vítězoslavně. Pak se otočila a beze slova vyšla z místnosti. Oblečená byla skutečně jako maškara. Vláčela totiž za sebou temně nachový plášť ušitý z neznámé látky, který se vzdouval při každém jejím kroku, jako by se za ní vznášela vysoká vlna... Ještě se naposledy ohlédla. Jako by upírala zřítelnice do dalekých dálek, za pozemské prostory, v pravé ruce držela mobil, pak se usmála a vyšla ze dveří.