"Nepřijmu tvé peníze, Sváťo. Resp. nejsou tvé, ale tvého otce. Po tolika útrapách a letech strávených vedle tebe byste mi chtěli pověsit na krk čestný řetěz, pás s rolničkami, jako se věší skotu... to ti přijde jako dostatečná odměna? Jsi bláhový. Budu bojovat a zvítězím."
"Prohraješ, ty děvko, to si zapamatuj. Nikdo ti nedá většinový podíl v celém podniku. Víš ty vůbec, kdo já jsem? Kdo je můj fotr? Nemá ve městě větších drsňáků. Až s tebou skončíme, borci v baru si o tebe neopřou ani nárazník."
"Uvidíme," usmála se, otočila se a vyšla ze dveří s vysokých vlnou v patách. Byla tehdy důležitá jak holka, která vyhrála jednou v létě medaili na závodech ve skocích do vody z prkna.
Měl jsem jí tehdy rozbít držku a třeba ba ta hrůza, která mě v následujících letech potkala, nepotkala.
Když jsme spolu začali randit, byla to sezóna průkopnických letů do hlubin sexu podobných pokusům bratří Wrightů, až na to, že ona měla za sebou už tři kluky, kdežto ona byl má první. Do sebe kompatibilní jsme byli až po čase. Kdy ona zamuchlána v pokrývce byla první, kdo vyskočil a začal vařit. Já hlavně nechtěl být vždy ten, kdo jde příkladem!
Dost dobré, pobavila jsem se, takové ze života :)
OdpovědětVymazatSkoky z prkna formují tělo i mysl.
OdpovědětVymazat